GRAFOFILŮV BLOG

"Píšu, tedy jsem"

rubrika Když píše grafofil aneb Kardiograf

Až budu muset odejít

Můj dědeček byl vždycky dost výrazná osobnost. Nešel přehlédnout, nešel přeslechnout. Navíc jsme si všichni nesli jeho znak. Vyvrcholilo to nedávno tím, když jsem předávala jeho známému farářovi doporučený balíček, on se divil, že ho znám a pak si…


Nechodím do školky, chodím do kostela

Nejsem matka. Jsem mladá svobodná katolička, která má ráda při bohoslužbě klid a podmínky vhodné pro modlitbu a k usebrání. Když jdu na mši, nejsem zvědavá na dítě, které mi kope do židle či přímo do mě, cupuje zpěvník, háže po lidech piškoty, běhá…


Tak jdem

"No potěš koště," vyklouzne mi, když můj zrak padne na hluboký zářez u mých nohou. Nádech, výdech, opatrný sestup začíná. Spolupoutníci kolem vtipkují, zakopávají, padají. Jsme v půli svahu, ti rychlejší už přeskákali vyschlé koryto na dně údolí a…


2girls1car: Žehlíme krajinu a léto je, jako když vyšije (#2)

Genius loci v úzkých uličkách. Když na rozhledně fouká. Kouzlo objížděk. Co dělat, když hladovíte v klínu skoro-ne-už-Vysočiny. Hrr akce pod podloubím. Katuši, povaleč plovárenský. Pohádkový večer. Druhý den Corra spolykala krásných 150 kilásků a my…


Blog psáti

Na konci prázdnin jsem vám nadhodila prosbu o vyplnění nekrátkého dotazníku na téma "Proč jsem bloger". Do dnešního dne odpovědělo 28 lidí, což je celkem slušné a skoro se mi zdá, že je to naprostá většina aktivně blogujících tady na signálech.…


Ke stovce

Je to jako kdykoliv jindy. Najednou je každý patriot, každý si na FB dává k profilovce rámečky "Born in ČS(S)R", sdílí příspěvky s motivačními citáty našich velikánů, odklikává, že se zúčastní události oslav na ledasjakém náměstí... ...a hned zítra…


OpenFest

Stojím opřená o zábradlí nad Líšeňským potokem a koukám, že Uřídilovi prosekali konečně růže ke vchodu, takže mi nebudou trhat ruce, rukávy a batoh. GarageBand válí jako vždycky, příjemný větřík honí vůni bramboráků a já vím, že ač sama, sama tu…


Však só hode, jejejejejej!

Rok se s rokem sešel, hodových ublognutí čas nadešel. Začátek podzimu pro mě už navždycky bude sladká chuť burčáku na vyprahlém patře a boky obité od škrobených sukní, co do mě vráží na přemačkaném parketě, pošlapané špičky a boty polité. Článek s…


Na Vsetíně, tam je lúka...

... a buďto tam prší, nebo fúká. Bleskový report z UNITED (Neřekli byste, jak je těžké na Vsetíně ulovit zásuvku. Musela jsem podle čekat ve vedlejším boxu v kulturáku a předstírat, že něco neodkladného dělám na mobilu, dokud se ten zastrčený rožek…


Krátké prosebné ublognutí

Neb jsem byla poctěna (či potrestána? Teď nevím, vzhledem k tomu, jak se v tom nakonec zaplácávám) kollenkou a budeme spolu v sobotu na UNITED dělat workshop ohledně blogování (na výsledek jsem fakt dost zvědavá, mám pocit, že o tomhle by se dalo…


Jiný tábor

Že bude tábor menších dětí a převahy kluků trochu jiný, to jsme věděli. Ale že to bude až taková palba, to nemohl tušit věru nikdo. Na minitáboře sestávajícím se z 11 dětí, z toho 9 kluků, 6 dětí pod deset, 3 děti předškoláci, se prostě věci dějí…


2girls1car: Zelenou zemí červeným autem (#1)

Jak to všechno začalo. O trojím přechlastání. Hladovění v lůně Vysočiny. Akce C. Kouzlo večerního parkoviště. Byly nebyly dvě sestřenice. Byly to sestřenice trochu bláznivé (no, spíš trochu hodně) a už před mnoha lety se jim v hlavě zrodil nápad:…


Kde mám kořeny?

Vždycky jsem si myslela, že moje kořeny zůstaly v Komárově. Dvacet let je dvacet let, že jo. Navíc celé dětství, dospívání... Člověk by řekl, že mi bude Komec hodně chybět, ale opak je tak nějak pravdou. Myslela jsem, že se mi bude stýskat aspoň…


Studentská halenka, ta je tuze tenká

Že mají studenti hluboko do kapsy, to je známá věc (a třeba takoví studenti + muzikanti, jéje!). Důsledkem čekání na příchod stipendia/výplaty jsou prazvláštní jídelní kombinace typu starý chleba s kečupem, těstoviny s hořčicí (divili byste se, ale…


V žabkách až na konec města

"Mít tak o pivo míň!" pomyslela jsem si, když jsem šlapala po Lidické směr nádraží a do boků mi narážely kolečkové brusle, zatímco o chodník klapaly žabky. Závidím všem, co můžou žabky nosit. Je to neortopedická obuv, ano, ale když potřebujete něco,…


Když M*A*S*H potkal San Francisco

Představte si, že se po dvanácti (!!) letech dostanete k fotkám, o kterých jste si mysleli, že už je nikdy neuvidíte. A neboť vám před dvanácti lety bylo pouhých (už!!) skoro čtrnáct a všichni byli podle vás velcí a skvělí, najednou zjišťujete, že…


Bože můj, mám strach vol. 2

(Tento článek bude těžce proklikávací. V úvahách jsem prohledala minulost svého blogu a seškrábala vše, co jsem kdy o táboře napsala.) Článek s tímto názvem už jsem jednou psala. Je to… dávno. Velmi dávno, zdá se. Tehdy jsem měla za sebou čtyři roky…


Jím u společného stolu družinu svých apoštolů

Letos mám výroční Velikonoce. Čtvrtstoletné. Vzpomínala jsem, které z těch pětadvaceti (z nichž si přece jen část nepamatuju) byly nejhezčí. Pokud bych k tomu přistupovala (nevím jak to jinak nazvat, ale romantika může být i dekadentní) romanticky,…


Po každé cestě už někdo šel

Když je člověku zle, přijde mu, že nikdo jiný nikdy nezažíval to, co zažívá on. Nikdo neřešil takový problém, nikdo necítil takovou bolest, nikdo se necítil tak zoufale. Mé srdce puká, jako nikomu nepukalo! A potom, jednoho dne, mu dojde, že není…


Syndrom plouživého zpěvníku

Vedu scholu. Je to fajn schola, děcka, zhruba o deset let mladší než já (eh, tak tohle mě napadnout nemělo), jsou sympatická, nějak už jsme si k sobě našli cestu (hm, těch deset let bude asi dobrý důvod, proč jim to trvalo tak dlouho) a zpívat…


Únor je úmor

Stává se mi s železnou pravidelností, že se v průběhu února začne všechno s... kazit. Letošek není žádnou výjimkou, až na to, že se to všechno nakumulovalo na posledních čtrnáct dní, a hezky ze všech stran. S jedním senzačním klukem mi to nevyšlo,…


Jméno Káti

Lehce nesouvislý článek vzniklý z čiré radosti nad tím, že se jmenuju, jak se jmenuju. V roce 1992 mě rodiče, po zavržení jmen Jiří a Alžběta, pojmenovali Kateřina. Proč se nejmenuju Jiří je zjevné, Alžbětu zase (rozumně) zamítl můj otec. V roce…


Bez cinkání to nejde

Vykračuju si po silnici směrem k Ostrovu, zapadající slunce odráží zlato stromů, batoh mě nijak netíží, do uší mi hraje ta správná hudba - a ruka v kapse cinká pár drobnými, co mi zbyly z kávomatu. Cinkám si tím párkorunovým stříbrem a napadá mě, že…


Bylo to tam!

Dělám dva druhy muziky. Ten první je prostě jen hudba. Řemeslo, chcete-li. Sednu, hraju, sleduju noty, koukám na dirigenta, konec, potlesk, odchod. Když je co, tak beru (někdy čokoláda, někdy kytka, někdy prachy), zabalím cello/kytaru/hlasivky a jdu…


PF 2018

Do dalšího roku klid v duši, mír v klávesnici a pochopení ve všech deseti! A samozřejmě všechny ty další věci, co se tak běžně přávají. Jste báječní čtenáři i autoři, díky vám! https://suplikplnypapiru.blogspot.cz/2017/12/koncem-roku.html


A kometa přiletěla...

... i když to byla trošku jiná, než jakou bychom čekali. V pátek jsme se sešli v naší tradičně podivné skoro-krajinářské sestavě v Expedičním klubu, abychom se viděli se dvěma kamarády, kteří se právě vrátili ze zahraničí - jeden z Belgie, druhá z…


Postěžování

Varování - Nechcete-li si kazit předvánoční náladu, nečtěte, neb se jedná o rozhořčené ublognutí. Moje oblíbená kratochvíle při ranním chillu na netu byla, že jsem si prošla na signálech výběr z blogů a pak jsem klikla na kolonku "blogy" a…


Modliš - splínů a depek se zbavíš

Náhodný sled emocemi ovlivněných myšlenek Velkou část svého života jsem se modlila za špatné věci. Nebo možná špatně. Zkrátka formulace "Pane Bože, ať se do mě ten kamarád, do kterýho jsem zamilovaná, zamiluje taky!" potažmo "Pane Bože, ať ten…


Pojďme vykopat svou hřivnu

V dnešním evangeliu mě krom skřípání zubů zarážela vždy jedna věc - proč to byl zrovna ten s nejmenším obnosem, kdo se o něj nejvíc bál? Kdyby investoval a nevyšlo mu to, neztratil by přece tolik jako druzí dva. Mohl říct "Zkusil jsem to, pane, ale…


Píseň, co mě učil listopad

Jsou písničkáři, kteří nás, táborákové lidi, posouvali díky svým melodiím a slovům až ke hvězdám, o kterých jsme zpívali... O rose na kolejích, o obzorech, ohních, tažných ptácích, partě kamarádů... O víkendu nám Wabi hrál z repráků k hrabání…


Děkuju slečno!

Včerejšek byl jedním z těch horších dní. Taška, noťas, cello, trojka se rozbila už u Vojenské a já si to šlapala na Jugoslávskou pěšky - což provozuju někdy i normálně a ráda, ale poněkud víc nalehko. Ve škole modrá smrt, vadný cadový komponent ze…


Déja vu

Stojím před školou a čekám na Viol. V uších mi hraje moje oblíbená písnička pro začátek listopadu, opírám se o cello, baštím praskací bonbony z Tigeru (a později v noci lituju, že jsem sežrala celý sáček na posezení). Je tma, přes lampy sem tam…


Heloudýně

aneb Malé podzimně-halloweensko-dušičkové ublognutí Tenhle článek jsem měla rozepsaný loni... předloni i předpředloni... a letos asi tak v srpnu jsem ho smazala, že když jsem ho nedopsala doteraz, nedopíšu ho nejspíš nikdy. A ono asi jo. Inspiroval…


Stydím se

Expresivní ublognutí, pozor!! Stydím se za každého, kdo nešel k volbám, protože očividně každý hlas rozhoduje. Stydím se za každého, kdo se nechal nachytat na populistické řeči a koblihy. Stydím se za každého, kdo volí p****í a ne hlavou. Stydím se…


J'adore

Adorer - zbožňovat Krátký babíletní článek o tom, jak jsem adorovala Vysočinu a na Vysočině. Jsou chvíle, kdy je pouhé dýchání požitek. Svěží vzduch, provoněný vlhkou hlínou a umírajícím listím. Trochu už řezavý dech prvních mrazíků. Hnijící jablka…


Drama říznuté hororem, komedií a akčním thrillerem

aneb Okrsek 13 aneb Pošťák nezvoní dvakrát A pokud dvakrát zvoní, nese buď "velkej krám" nebo je to nezkušený idealista. Podle podnadpisu zřejmě poznáváte, o čem bude dnešní reportáž na vlastní kůži. Od půlky června až do pátku jsem totiž (s…


Hliněný filozof

Není moc lidí na našem zeleném ústavu, kteří by mě dokázali tímto způsobem nadchnout. Po absolvování pedologie s ním jsem si zapsala každý další volitelný předmět, který vyučoval. Byl fascinující. Poslouchala bych ho celé hodiny. Vlastně mi…


Unboxing #1 - Co mi nadělily holky ze Studenského centra

Jste-li tu pro krajinářsko-cílkovskou poezii, tak vás upozorňuji, že tohle k ní má velmi daleko a bude lepší počkat si do příštího článku. Nevadí-li vám blogerínské ublognutí o oblečení, taškách a lidech, pak čtěte s klidem dál. Chvilku to vypadalo,…


Vůně ohňů ve vlasech

Mám ráda vůni ohně. Tedy... jak kterého. Jsou ohně, které se zapálí, rozhoří a zhasnou. Z vlasů je umejete, z oblečení vyperete a z mysli vyženete. A pak jsou tu jiné ohně. Ty se zapálí, rozhoří - a vy si budete přát, aby hořely navždy. Takové se z…


Však só hode, ne?

Jsem ráda, že jsme se odstěhovali zrovna do Líšně. Proč? Kvůli Jiljímu. V Komárově byl totiž Jiljí taky a prvozářijová Koláčková slavnost byla takovým hezkým zakončením prázdnin/začátkem školního roku. Všichni z naší minifarnůstky se slezli, neb…


Jak jsme to přežili?

Jak jsme zvládli odmaturovat bez přidávání do FB skupin "Marutuji 2012"? Jak jsme dokázali vystudovat bez taháků na chytrém telefonu? Jak jsme mohli žít bez natáčení trapných okamžiků na mobil? Jak jsme to zvládali bez chatování? Jak jsme zabíjeli…


Nemám slov

Soutěž o blogera roku, ať už vyvolala jakékoliv diskuze, mě potěšila, a to hned několikrát. Nejdřív tím, že jsem byla mezi prvními nominovanými, to prostě člověku dodá a řekne si "No jo, tak mě asi fakt někdo čte a asi se mu to i líbí." Potom tím,…


Místo, o kterém se nemusí psát básně

Stála jsem uprostřed louky a kolem mně proudila slova. Už podvanácté jsem zdvihla oči k proděravělé nebeské klenbě a stejně jako vždy předtím jsem absolutně nechápala, jak může být těch hvězd tolik. Ačkoliv letos jsem nechápala ještě spoustu dalších…


Moct říct sbohem

Loučení by se odbývat nemělo. I když jste s tím člověkem třeba zrovna trošku poškorpení, i když si myslíte, že je to jen na chvíli, stejně by se měl každý rozloučit pořádně, ne jen tak na půl pusy a na čtvrt srdce. Ono to totiž nemusí být na chvíli.…


Od romantismu k dekadenci

Brno je vlastně docela malé město. Když sedíte na památníku na Bílé Hoře, takzvané Bílendě, máte ho před sebou krom Líšně celé jako na dlani. Malé velkoměsto opatrně vystrkující předměstí z náručí kopců. Mám Brno ráda, jak ví ti, kdo mě čtou. Mám ho…


Chaos z konce července

Sedím, listuju deníky a je mi teskno. Kolik prázdnin už mi proteklo mezi prsty a kolik mi jich ještě zbývá? Blížící se konec července, zlaté obilí, kolikrát už strniště, dozrávající jablka, vůně mateřídoušky, výluky a uzavírky kde se dá, upocené…


Čtvrtek

Čtvrtek je můj táborový krizový den. To pravidelně podléhám záchvatu zoufalství, neužitečnosti a neschopnosti. No, akorát obvykle to bývá čtvrtek na táboře, ne čtrnáct dní před táborem. Dneska se mi odhlásilo další dítě. Máme sice pár nováčků, ale…


Na zdraví!

Nedávno jsme nad druhým pivem rozpoutali debatu na téma "Na co kdo připíjí, když se připíjí". Obvykle totiž neříkáme konkrétní přípitek, ale jen "Kampai" (myslela jsem, že to je čínsky, ale ono je to asi spíš japonsky), a nějak jsme si asi…


Prosím...

...všechny své čtenáře, jestli by v modlitbě nepomysleli na mého přítele, který je v nemocnici. Děkuju moc všem a příště doufám zase něco veselejšího...


O pokoře

Co je pokora? To co cítíme, když vidíme krásný západ slunce, mohutné hřebeny hor jdoucí k obzoru, krásu Božího stvoření, když přijímáme pomoc s radostí v srdci a těžký úděl s nadějí, že se to zvládne. Pokora není trpitelství a mučednické přijímání…


Zářili a zhasli

Byla jsem na vícero svatbách, ale nikdo nezářil tak, jako ti dva. Byli spolu co jsem si pamatovala, a dokonce jsem o nich v samé euforii napsala článek i sem. Byla to nejradostnější svatba, plná světla, které vycházelo z těch dvou. Za pár týdnů to…


Ikonicky

Určitě jste zaregistrovali tu fotku z prvomájové blokace, kde mladá skautka stojí proti neonacistovi. A určitě jste taky zaregistrovali ty řeči, co kolem toho jsou. Ta fotka má to, co by podle mě měly takzvané "ikonické" fotky mít. Jasné poselství,…


Všem krásné a požehnané svátky!


Ze starých časů

Znáte to - něco se stane, něco ne moc hezkého, něco, co ovlivnilo spustu lidí a za co můžete, a vy, rozčarovaní a zděšení sami sebou, kloužete proti proudu času až do minulosti, abyste objevili, kdy jste mohli udělat něco pro to, aby to bylo jinak.…


Jak voní jarní vítr

Každé roční období má svou vůni, která ho tak nějak charakterizuje. V létě voní mateřídouška, rozpálený asfalt, chlor z koupaliště, na podzim cítíte hníjící jablka, hlínu a mokré listí, zima vás přes nos praští smogem a tím divným odérem sněhu, co…


Když začne foukat

Přicházejí pravidelně, když se láme čas. Stojí mimo dosah plamenů prvního letního ohně. Skrývají se mezi stromy v hlubokých stínech, které vykreslil měsíc. Jejich odraz zachytím na hladině rybníka. Zahlédnu je koutkem oka za barevnou clonou…


Za všechny, co odvál čas

Určitě to znáte - po dlouhé době potkáte někoho, s kým jste mívali hodně společného, a najednou si uvědomíte, že jen tak stojíte a nemáte si absolutně co říct. Když se rozloučíte, jen si jeho jméno smutně zapíšete do kolonky "bývalí známí/přátelé",…


Asi se mi tam bude líbit

Jakožto rodilý a zarputilý Brňák jsem k Praze značně skeptická. Moc velká, moc lidí, moc turistů, moc smogu, málo rozjezdů a tak dále a tak dále. Asi tušíte, čím to je. Ano, vždycky jsem se tam byla podívat jen jako turista. Nebo jsem jen projížděla…


Odpověděl

Asi ještě nikdy jsem nebyla tak unavená. Ne po těle. Vevnitř. Bolela mě každá myšlenka, potřebovala jsem se nutně někde vyložit do lesa a v klidu si něco číst, ale pořád se ozývalo "Káťo, Káťo!", další a další problémy, do toho vedoucí, kteří…


PF 2017

Zdravím všechny své čtenáře! Na začátku bych se ráda kála, neb jsem blog poslední rok dost zanedbávala. To je tak, když je spousta spousta spousta nápadů a kupí se všechny ve složce "rozepsané". Těm z vás, které zajímá moje "poezie" přináším menší…


Předvánoční Brno

Docela jsem zapomněla, jak kouzelné dokáže být to naše uspěchané uprášené město v adventu, když se ulicemi rozzáří stovky světýlek a na náměstích vzniknou provoněné zóny klidu, kde lidé postávají, popíjejí, koukají na stánky a je jim dobře. Je to už…


Okamžik z minula

Kdysi... Modré nebe, sem tam šlehačka. Nad sešlapanou spálenou trávou se nese pokřik dětí. Ve stínu leží pár znavených postav. Zní lehký tón kytary, svádivá, tichá melodie. Občas padne vtip, ale spíš se mlčí. Bzučí mouchy. Krátká siesta v poledním…


Všechno dobře dopadne, že jo?!

Je jaro a práce mám nad hlavu. Vlastně ne nad hlavu, jelikož nevím, kde mi hlava stojí. Měla bych toho plné zuby, ale když nevím, kde mi hlava stojí, nemůže mi to ani lézt ušima... Zkrátka tancuju na kmeni přes dravou řeku plnou rozbouřených ryb a…


Jsem tu pro tebe

Že se ke mně lidi chodí vylívat, to už jsem si zvykla. Ale včerejší chat tomu dal jiný rozměr. Běžně funguju jako vrba. Lidí mluví/píšou, já to poslouchám/čtu, občas se chytám za hlavu, občas zamručím/naťukám souhlasné "Hm, No jo, To mě mrzí, To je…


Doba mobilní

"Já o tom tak přemýšlím... a prostě nevím, jestli z nich nevyrostou sociopati?" podotknu a kamarádka pokrčí rameny. "To se uvidí časem..." Seděly jsme na svařáku a tataráku, povídaly a nějak se dostaly k našemu spoluhráčovi, se kterým jsem nedávno…


Dvě cesty, jeden cíl

Kříž je těžký. Žhnoucí slunce spaluje kůži, prach zvířený desítkami nohou dusí. Rány pálí. Pot, slzy a krev. Cesta s hrozným cílem. Plačící matka. Přes to všechno strach. Dřevo se zadírá do rukou, zraňuje, těžkne na zádech. Tak tolik váží lidstvo...…


Největší dirigent taky háže klíče

O mé podvratně orchestrální činnosti jsem psala už několikrát. Teď mi k tomu přibylo ještě sopránové pištění Händelova Hallelujah a doplnilo to řadu mých kolektivně hudebních zkušeností korigovaných dirigentem. Zkrátka a dobře - pár mávalů už jsem…


25 myšlenek, co se vám honí hlavou, když se dozvíte o slučáku ze základky

1. Tak moment, jak dlouho jsem je neviděla? 2. Wow, tak dlouho? Jsem teda řádsky stará hele... 3. Vždyť si jich většinu nepamatuju. 4. Nesnášeli mě za to, že jsem šla na osmiletej gympl! 5. Tak jo, nebudu srab, půjdu... 6. Prolustruju si je trochu…


Nosím, tedy jsem!

Nedá mi to. Ten blogový flame, co tu zuří ohledně oblékání, si přímo říká o komentář jedné podpatkové, ortěnkované a osukněné katoličky. To mám z toho, že v mezerách mezi myslivostí čtu, co zrovna frčí, místo abych dopsala ten článek, co mám…


A dost

Já o tom nechtěla psát. Fakt jsem se chtěla vykašlat na všechny internetové diskuze a neplácat to tady na blog. Jenže to se nedá, čili to nečtěte, pokud nemáte rádi to moje horlení a rozčilování. V tej naší Líšni totiž bydlí samí strašliví…


Jak se dneska učí náboženství

"Kamarádka mě po žádala, abych za ni zaskočila při výuce náboženství. Nejsem sice věřící a nedala mi k tomu žádné pokyny ani podklady, měla jsem však s prvňáčky mluvit o stvoření světa. Hodinu nemohla odučit sama, protože šla na potrat..." To není…


Balance

Balance je zmutovanina dvou slov dohromady: bilance a balanc. Bilance proto, že je první den nového roku a hodí se to k tomu, a balanc proto, že jsem ho loni párkrát ztratila a při jeho chytání pokopala i lidi kolem sebe. Celý ten rok byl takový…


Na zemi nepřestávají růže hořet a pod zemí prameny hrát

Uléhám na záda do jehličí a očima brousím mezi korunami stromů. Šumí. Kývají se. Sem tam křikne pták. Pohoda letního odpoledne. Pomalu, abych nezaplašila myšlenky, beru mezi prsty tužku a blok. Pár rychlých poznámek, pak se převalím na břicho a…


Tak tedy...

Tak to nakonec přišlo! Katušin blog doznal citelných změn. Nastal čas odpoutat se od přístavu dětství a zaplout do vln dospělosti! Poslední stopy po dračákovém dobrodružství, kvůli kterému jsem si kdysi blog zakládala, jsou smazány, blog i rubriky…


Jak jsem měla krásný podzim

Letošní podzim byl krásný... Bylo to babí léto se vším všudy - sluníčko, zlaté a rudé listí, modré nebe. Člověk by pořád jen chodil po venku - ani ne do lesa, já chodila po městě, ze školy, do školy, pokud jsem toho netáhla moc, procházela jsem se,…


A já si taky zabečím!

Modravé vody facebooku se rozdělily na dvě půlky, jako by mezi nimi procházel lid izraelský. Jedna půlka dělá posměšně "béé! béé!" a druhá půlka má na profilovce francouzskou trikoloru. První půlka posměšné pobekávání provází dotazy typu: Kde jste…


Ty fejsbůky...

Malý článek, rozpitvávající diskuze na FB na příkladu z mého okolí. Počáteční informace: Post jednoho Líšňáka do líšeňské FB skupiny: http://brnensky.denik.cz/zpravy_region/stavbu-noveho-kostela-v-lisni-odsunuji-brzdi-ji-neshody-s-architektem…


Zasedací pořádek

Předmět "Sociální komunikace a rétorika" byl rozhodně terfou do černého. Nejen, že se tam sešla správná banda, navíc je vyučující i přes svou důvěru v horoskopy a podobné blbiny kompetentní a zdá se, že by ta páteční ranní dvouhodinovka mohla k…


Vše co mohu dát je...

"Co je pro tebe důležitější?" táže se jednou takhle večer na chatě na Priglu můj osmnáctiletý kamarád, který mě bere jako staršího bráchu (není to zdaleka tak paradoxní, jak to zní). "Obejmutí nebo polibek?" A já si vzpomenu na to, jak... ...jsem…


Díky za každé nové ráno

Podzim je krásné období. Kolik už jsem zažila teplých babích lét, kdy se to všude na mezích ježilo rudými šípky, kdy listí zezlátlo a nebe bylo modré, rána chladná a všude vzduchem poletovali pavoučí vzduchoplavci. Kolik už jsem zažila sychravých…


Jediné gesto, jediný pohled

Nervozita. Vtělená nervozita, to jsem byla já to nedělní srpnové dopoledne. Já byla nervózní a čtyřiačtyřicítka frčela tak šíleně pomalu. Nebo naopak moc rychle? Znáte to - máte před sebou něco těžkého a zároveň krásného. Čas, který zbývá do začátku…


Jak jsem se styděla

Znám ho. Už několikrát mě prosil o drobné, bohužel vždycky, když jsme fakt žádné neměla (což se mi stává zhusta, sbalím papírovou stovku a tradá, kdo by takhle po městě chtěl chrastit jak Santovo spřežení). Dneska mě poprosil o něco jiného. O tón.…


Tak já teda taky

Znáte ten vtip? Sejdou se Žid, klimatická změna, uprchlík, vláda a cigán: Tak na koho z nás budou dneska Češi nadávat? Uprchlíci a IS se řeší všude. Pokud jste se s nějakou společností k tomuto tématu nedostali, znamená to, že jste s ní nestrávili…


Proč zařvaly zdravé statné stromy?

Les plný zdravých statných stromů. Lesáci s motorovou pilou konají svou krvavou práci. Občané z okolí roní slzy. Ach, ti zlí lesáci!! Běda jim! Kácí náš les! Proč zařvaly zdravé statné stromy? Stop. Převinout na začátek. Les plný zdravých statných…


Slunovratová

Jsou přátelství, která nezreziví časem a dálka je neroztrhá. Zmiňuji je často, ale prostě nějak mám potřebu za ně děkovat a podělit se o tu radost i s vámi. Osm let na gymplu: pět dní v týdnu, deset měsíců v roce. Desítky společně prožitých akcí,…


Psi ve vsi houfem zavyly, zavili...

...každopádně to činili dost zavile. Krátká glosa ze života na "venkově". V Komárově psi byli a dokoce i občas štěkali či vyli. Ale jelikož Komárov byl pravidelně zastavěná placka, tak nějak se to ztratilo. Jenže stará Líšeň jsou Stínadla a naše…


Veřejné prostranství - oplotit, zpoplatnit a nazdar!

Brnem zmítá hrozná kauza - ve fontáně se koupou děti!! Na facebooku se rozpoutala vcelku nechutná debata - figuroval v ní třeba granát ("kdyby byl někdo od věci, tak je má všechny pohromadě a stačil by jen jeden granát), kyselina ("nemá někdo pár…


Všechno shoří

Ohňostroje na Brněnské přehradě jsou neuvěřitelně negativní věc. Ekologie: hluk, binec přímo z ohňostrojů, který padá do vody, kouř, sekundárně potom masa lidí, která sešlapává trávu, trousí odpadky a hlučí hodiny před i po akci, desítky stánků a…


Smutný obrázek našeho školství?

Tuhle mě jedna holčina, zhruba pátá třída, požádala, abych ji v rámci čekání na vystoupení vyzkoušela. Předmět se jmenoval tuším Literární výchova, nebo něco na ten styl, a první, co mě zaujalo hned po skvělém rukopisu dotyčné, byla...hm, jak to…


Ha-le-lu-ja!

aneb Nechte maličkých přicházet ke mně Upozornění: Tento článek není protidětský. Tenhle článek je protirodičovský. (Více v poznámce na konci) Já jsem člověk vlastně vcelku tolerantní. Najde se teda pár věcí, které mě ze židle zvednou spolehlivě,…


Jak mě přešla chuť

Já si umím vybrat frontu. Do téhle jsem si stoupla, protože se zdála nejkratší, v příští chvíli jsem pochopila proč, to když mě do nosu udeřil ostrý nevábný odér zákazníka přede mnou. Připomínal mi komárovské bezdomovce blahé paměti. Starý pán s…


Všem mým...

...skvělým čtenářům! Přeju Vám krásné a klidné prožití Velikonoc - přes zmatky Zeleného čtvrtka a smutek a bolest Velkého pátku se přehoupněme do Bílé soboty, abychom mohli říct... ...a pak Ho najít ve svém srdci. Takže požehnané svátky Vám všem!…


Standing ovation

Kdo byl největší hvězdou dnešního diecézního setkání na Petrově? Kdo řídil všechno tak, aby to vyšlo a mládež z půlky Moravy si užila parádní den? Kdo si vysloužil naprosto spontánní pětiminutový potlesk ve stoje? Byl to ten, kvůli kterému se tam…


Špagety s rajskou

Jsou přátelství, která se podobají explozi sopky. Nejdřív nic, jenom kopec, potom, zničehonic, přijde exploze společných zážitků, ohňostroj důvěry a porozumění...a potom začne láva tuhnout a nakonec zbyde jen pustá pláň. Přijde odcizení, celé to…


Dítě u plotu

Na zahradě školky bylo rušno. Děti se hemžily kolem prolézaček, kolem dětí se hemžila učitelka - a u plotu stála osamělá pestrobarevná postavička v čepici s bambulí. Stranou od všech, drnkala do pletiva klacíkem a dívala se přes něj ven. Možná na…


Cellistčino desatero

Být cellistou, respektive cellistkou, je náročné. Technicky. A taky někdy na nervy. Ale pokud člověk pamatuje na pár základních pravidel... 1. Při přepravě v měkkém obalu chraňte kobylku především před chytráky, kteří vám do cella mlátí taškami,…


FourC jdou do světa

Omlouvám se všem svým čtenářům - jak mě kolega krajinář upozornil, poslední článek jsem publikovala před měsícem! Ostuda grafofilní jsem! Ale mám dobrou omluvu - místo psaní cílkovin jsem si dělala učicí poznámky k tažení smrku a podobným výmyslům,…


Vzdálení jsme si čím dál víc...?

Když už jsem začala o technologiích a sociálních sítích ve svém minulém článku, musím tu načatou větu doříct. I když třeba o Facebooku už jsem kdysi psala. Ale tentokrát nechci psát o duckfejsech, o vykozených třináctkách a namistrovaných swagerech.…


Mobilní generace

To jsme my. Nosy zabořené v telefonech, přes rameno notebooky, v kabelkách tablety. Každodenní "čekování fejsbuku", co pět minut kontrolovat smsky na mobilu... ale, napadlo vás, děti devadesátek, že my jsme zažili začátek mobilní doby!? No fakt!…


Proč si přijdu marnotratně

Klasická vánoční slezina našeho čtyřčlenného středoškolského babince. Neviděly jsme se od podzimního výletu na Veveří, kdy nám kamarádka oznámila zasnoubení. Od té doby se událo hodně novinek, přítelů, nepřítelů a tak, takže jsme pod stromečkem…


S Tebou, od Tebe, pro Tebe

Život je tak krásný, když ho člověk nežije sám. Když má komu se pochlubit, komu postěžovat, když má někoho, kdo ho utěší, obejme. Život je tak krásný. Když se žije s Tebou. Život je tak krásný, jako vánoční dárek, který jsme si strašně moc přáli (v…


Mým čtenářům

Děkuji všem svým čtenářům za podporu a slibuju, že v příštím roce se budu snažit být méně zmatená a méně klišoidní. Prožijte svátky v klidu společně s lidmi, se kterými je prožít chcete, s hudbou, na kterou máte náladu a na místě, které je Vašemu…


Taková ta nálada

Sedím v posteli, vymýšlím pás proti solance, mám horečku, rýmu a kašel, morduju se s tím pásem už několik hodin... a najednou jsem pryč. Zmizí postel, nemoc, noťas, zima. Je léto, modré nebe, silnice od rybníka k Lísku, telátka v kravíně mají velké…


Carpe diem

Jsem asi divná. Sotva něco začne, už se připravuju na konec. Vykresluju si, jak to dopadne a jak já se zachovám. Má to jednu výhodu. Když konec opravdu přijde, tak dokážu odejít s rovnými zády a mé okolí o mě pak prohlašuje, že jsem sveřepá. Já si…


Možnost volby??

Měla jsem to čekat. Příliš dlouho bylo ticho po pěšině. Jak jinak - ve farnosti u Jiljího. U toho komárovského, ne líšeňského. Už příliš dlouho se nikdo nezvedl a nezasadil lidksé pospolitosti a křesťanskému společenství facku. Nebo spíš pravý hák.…


Neuvažovat!

Jsou dny, kdy to jde. Dny, kdy svítí slunce. Dny, kdy je to tak akorát. Nebo přímo skvělé. No, a pak jsou dny, kdy si přijdete staří, hnusní, hloupí a nejradši byste zalezli někam do jeskyně a změnili se na macaráta. Posledně jsem se takhle cítila…


Milý Ježíšku!

Spousta lidí si na Tebe celý rok ani nevzpomene a teď, když jsou Vánoce, chtějí najednou všichni, abys jim nosil dárky. Spousta dětí ani neví kdo jsi a jak ses tu vlastně objevil. Ví jen to, že vždycky na Vánoce přijdeš a nadělíš jim spoustu dárků.…


Velebnosti, chce se mi blejt

aneb Jeden čistokrevný MHD hejt. A víte co? Tentokrát to není na DPMB. Tentokrát je to na všechny blbce, kteří myslí pr...kolenem a sežrali všechno chytrost světa. A nutně tu chytrost musí prezentovat na FB v diskuzích. Pro nebrňáky nastíním situaci…


Muzika by se s politikou míchat neměla

Nebudu tu psát o tom, když se muzikanti začnou zabývat politikou nebo pomáhat s volebními kampaněmi (extra vlezlý "Úsvit přííímé demokracie Tomio Okamury"). Budu psát o tom, že někteří lidé by občas měli potlačit osobní nelibosti a myslet na to, oč…


Bloggerovo svrbění

"O tom přece musím napsat!" napadne mě kolikrát. "Píšou o tom všichni, i já chci něco říct!" Velké událostí, ke kterým se opravdu vyjádřil snad každý. Výročí, volby nejrůznějších potentátů, akce, rozmary počasí, zkrátka takové ty aktuality, které…


Jsme všichni pokrytci?

Tak po delší době vám přináším jedno vážnější nepohřební téma. "Nechci jí to říkat. Jsou věci, které nemusí vědět." Znáte to? Občas se něco pokazí, stane se něco, na co nejste hrdí a co ví jen pár lidí. Nebo určitá skupina kamarádů. Je to věc,…


9. listopadu

V neděli 9. listopadu nás opustil velký učitel a zachránce spousty líšeňských tradic, Josef Trávníček. Muž, který svou zapáleností pro dějepis dokázal nadchnout i ty nejzarytější odpůrce. Muž, který se nebál zastat outsiderů. Muž, který to měl v…


Příručka podzimního cestovatele

Na podzim se cestuje jinak. Lidé se na vás dívají, jako by vás v čekárně zapomnělo léto a udiveně se ptají, jestli jedete čundrovat nebo co. Obzvláště, když je to v době, kdy se nepředpokládá pohyb vysokoškoláků a když navíc máte maskáče a kovbojský…


Pavel je borec

S kým z Bible bych se vydala na pivo? No, tak je jasné, že s Ježíšem. Ačkoliv s tím možná do sklípku. Rozhodně ne s Mojžíšem, sice vyvedl Izrael a tak, ale myslím, že by se s ním moc legrace neužilo. Mezi všemi, se kterými bych si ráda dala Kvasara…


Požár

Když hoří, lidé se chovají různě. Jedni mlčí a dělají, že se nic neděje. Druzí pesimisticky konstatují, že hoří. Třetí to někomu řeknou, ať s tím něco udělá. Jiní začnou křičet "Hoří!" Další běží a začnou hasit. Někteří, kteří se úplně necítí, kříčí…


Psakvily

To si člověk čte, článek nějakých lepších novin, diskuzi pod článkem, email od studijní referentky... a najednou mu oči vyskočí z důlků. Ano, hádáte správně, po delší odmlce se vracím s něčím drsnějším - již s třetím dílem grammarnazi nadávek.…


Když černá okivača potká Honzlovce

Po vážném včerejším článku vám přináším lehčí rozptýlení - znáte ty písničky, které jste celé roky zpívali nějak a ony byly úplně jinak? Tak tohle je mých top 10. Schválně hádejte, jak je to správně, na konci článku vás čeká velké odhalení! A bonus…


Když všichni...

!!!Varování!!! Politické okénko. Politice nerozumím. Pouze podléhám mainstreamu. A taky motám kampaně do komunálek s kampaní do Senátu. !!!Konec varování!!! Komunálky se blíží. To bych si všimla, i kdybych nebyla ve volební komisi. Občan je…


2*11

Když mi bylo 11, svět byl krásný. Prožívala jsem první ze svých nešťastných lásek, potkala svou nejlepší kamarádku a rozběhla se cestou gymnazisty. Před sebou jsem měla spoustu nenapsaných slov, neudělaných chyb a neprožitého štěstí. Byl to svým…


Rebelství aneb Jedno běžné ráno

Kdoví proč se budím dávno před zazvoněním budíku. Neotevřu oči - jednak proto, že nechci ztratit sen a jednak proto, že se prý v noci nejčastěji probudíme, protože na nás někdo kouká, a já nechci zjišťovat, jestli je to krásný princ nebo hnusné…


Věci, co mě vytáčí

Každý má pár drobností, které ho vytáčí. Třeba když někdo posmrkuje nebo když na záchodě dojde toaletní papír. Mě vytáčí když ve filmech umírají nevinní lidé když sedí filmový hrdina v autě, za něj je promítán obraz jako že jede a on divoce kroutí…


Možná

Občas se to stává. Váš svět se s velkým rachotem zřítí, zatímco vy se vznášíte s hlavou v oblacích a netušíte žádné nebezpečí. Na zem vás srazí teprve ten zvuk, když se zpožděním dorazí do vašich mezihvězdných výšin. Srazí vás na zem, která už není…


Pravý křesťan

Já jsem člověk mírumilovný. Budiž, úplně mírumilovná nejsem, nejedny žebra by o tom mohly vyprávět, ale jinak jsem opravdu vcelku nemilitantní (roky Dračáku a přestřelek po vesnici nepočítám). Ať už jsem jaká jsem, dneska se mi při mši otvírala…


Místo, kam se jezdí být

Já nevím, jak to to místo se mnou dělá. Je to jenom údolí, řeka, cesta, alej, most, pár domků, les a střecha probleskující mezi stromy. Je to jenom... není to jenom. Není nad tohle místo. Sem člověk nejezdí žít. Sem jezdí být. Sem se nejezdí být…


Blbec versus Krabice

Modelová situace: Při stěhování se krabice povalují všude možně a kopnout do takové napěchované banánovky není žádné blaho. Malíček úpí a vy řeknete... Jsou dva druhy lidí. Jedni řeknou "Blbá krabice!" a druzí "Já blbec!" (ty, kteří jen neadresně…


Petrova tchýně

"Když Ježíš vstoupil do domu Petrova, spatřil, že jeho tchyně leží v horečce. Dotkl se její ruky a horečka ji opustila; i vstala a obsluhovala ho." "Moment, Petrova tchýně? Takže měl manželku? A proč se o té jeho paní nepíše víc v Písmu?" Totiž,…


Od Jiljího k Jiljímu

Jiljí je rozporuplný světec. Kdo by nebyl rozporuplný, když má svátek prvního září! Jeho svátek byl fajn, protože jsme se po prázdninách zase všichni sešli, s rodinou, sborem, s farností, ale na druhou stranu to byla konečná a úplná tečka za létem a…


Když se čte hromadně Plíhal...

Hle! Zápalka! Škrt - a plamen vylít´na mě z našich kamen A rozverný ohníček propálil mi pupíček. Zpívali ptáci na modré obloze, zpívali hlasitě, smáli se snad. A ve tvých očích jak v malinké výloze viděl jsem všechno, co moh´jsem si přát. Zpívali…


Tichá diplomacie

S některými lidmi vyjít je majstrštyk a spočívá to především v tom, že umíte mlčet. Můžete mít toiž sebepádnější důvody svého jednání, sebelepší argumenty - stejně ten druhý neposlouchá a pokud ano, jenom ho proti sobě popudíte a celá diskuze skončí…


Den, kdy mi Pán nedal odpočinout

23. srpna nemám ráda. Stalo se něco, na co fakt nerada vzpomínám a když se ten den blížil, mračila jsem se čím dál víc a rozhodla se, že až ta hodina udeří, prostě na to nebudu myslet. Jenže, napadlo mi pak, to půjde dost těžko. Vracely jsme se s…


Prosba

Dej, Bože, sílu unést každý den a stále znovu vléct, co nelze změnit a nepodlehnout - ve jho zapřažen, když bude zloba dobrou vůli plenit. Odvahu dej mi podstupovat boj s hloupostí, falší, línou lhostejností; odvahu v mír obracet nepokoj a v dobré…


A Hospodin v bouři byl

Druhý den se přihnala bouřka. Bouře. I tak je to špatné slovo. Meteorologové se radovali a rodiče vyděšeně zjišťovali, jestli ještě jejich ratolesti neunáší rozvodněný potok. Neunášel. Přišlo to jako na zavolání. A teď nemyslím to, že jsem se…


Místa, na která se vracíme

Cesta tak hrozně známá A vede bůhví kam Snad k nadějnějším zítřkům Snad k modrým dálavám Cesta tak hrozně známá A cíl je neznámý Za sedmero kopci Sedmero řekami Cesta tak hrozně známá A přitom neznámá A když tak na ní stojím Nevládnu nohama Cesta…


Mít srdce Malého prince

Den se v lese probouzí jen zvolna, pomalu otvírá oči a pouští světlo mezi stromy. Ještě chvíli se topí v mlze, ale nakonec jí prorazí a její poslední cáry uvíznou v pavučinách a slunce z nich vykouzlí tisíc malých duh. Dopoledne v lese drobně…


Já, grafofil...

Sedám ke stolu. Beru papír. Vytahuju ze stojánku tužku. O deset minut později se narovnám. Na stole přede mnou leží hustě popsaná A4. Oddychuju jako běžec po půlmaratonu. Napsala jsem to takřka jedním dechem. Píšu hodně a píšu ráda. Píšu občas…


Pearl Harbor

Pokyny pro letce: 1. Obletujte svou kořist pomalu, v bezpečné vzdálenosti a především hlasitě! 2. I pokud nehodláte zaútočit, musíte kořist udržovat ve stavu neustálého strachu. 3. Doporučuje se podnikat nálety do bezprostřední blízkosti a to…


Zem, zrno i rolník

To podobenství zná každý na zpaměť. Čtyři místa, ošatka zrní a chlapík, co to zrní rozhazuje. Můžeme být tou zemí. Můžeme být zemí neúrodnou, suchou, kamenitou nebo naopak skvělou. Můžeme zrno odmítat, ničit - nebo přijmout a nechat vyrůst. Můžeme…


Jak se orientovat ve francouzské bohoslužbě

Jiný kraj - jiný mrav. Člověk by řekl - to je jasné. Ovšem tak nějak předpokládáme, že některé věci budou, aspoň v rámci Evropy, stejné. Jenže nejsou. Vlezete do kostela a čekáte, že bude klid aspoň tady. A že to, co se tu bude dít, bude důvěrně…


Den jako den

Není to poprvé a snad ještě ani naposledy. Vlastně se mě to vůbec netýká - den jako den, o zkouškovém je malým peklem každý. Bezmoc, rezignace, zoufalství, vztek. Vztek na lidi, kteří místo toho, aby s námi šli po cestě vzdělání, jedou před námi na…


Staří známí

Pomohl mi nasadit kytaru na záda. "Vážně se mnou nepůjdeš?" dělám smutná očička. "Ještě ne," odpovídá se smíchem. "Ještě mám čas. Ještě je brzo." A tak jdu sama. Ale stejně se mnou je celou dobu. Se mnou se dívá na světlušky a se mnou prohrábne…


Scénář a režie: Pánbu

Na geodézii jsem šla s tím, že to nedám. Že si tam sednu, něco naklikám do testu a pak budu čtvrt hodiny nábožně zírat na Přemu. Ani jsem nedočetla všechny přednášky, ani jsem si to v šalině cestou neopakovala, zkrátka a dobře jsem vzdala svůj boj…


Babička jako jablíčko

Občas potkáte lidi, kteří vám vykouzlí úsměv na tváři. Já potkala takovou babičku. Hodně mi připomněla tu moji. Tváře jako svrasklé jablíčko, bezzubá, na hlavě šátek, tipuju tak kolem osmdesátky, sice shrbená, ale pořád čilá, štrádovala si to po…


Oh God, you rock!

Dnes je tak krásně, jako bys ten den udělal přímo pro mě. Řekl sis asi "Katuši dneska nic dobrého nečeká, co jí dát aspoň krásný den?" A trefil ses, Pane. Nebe je modromodré Výhledy daleké a jasné Vzduch chutná po létě Stromy jsou zelené a kytky…


Projít tmou

Katuši se narodila do špatné rodiny. Je vychovávána ve víře muslimské, hinduistické, budhistické, židovské, animistické. V této víře vyrostla a byla vychována, tak věřili její rodiče, prarodiče a ještě dál... Katuši se narodila do špatné rodiny. Je…


Dvě úřednice

Popis situace: Vedro k zalknutí, obzlášť ve středu města je to kolem třiceti a v poledne k tomu jako v pekle. Nicméně magistrát je vcelku dobře klimatizovaný. Úřednice 1: Paní v prvním patře usměvavá, vysvětlí všechny byrokratické postupy jak pro…


Opilá od radosti, sjetá z minulosti, zkouřená z báječnosti

Když jsem se dneska nahlas rozesmála v autobuse, jako první mě napadlo, že jsem sehnala dobrej matroš. Protože takový výtlem zničehonic se obvykle objevuje u opilců nebo zhulenců. Ovšem já v tu chvíli měla hlavu čistou. I když... Byla jsem úplně…


Věřím...

Věřím slunci, že mě bude hřát a večer namaluje na nebe neuvěřitelný západ. Věřím noci, že rozsype tisíc hvězd a všem dá klidný spánek. Věřím lesu, že poskytne stín v parném létě a přichystá pro znavené poutníky chladný pramen. Věřím dešti, že…


Čas nejsou peníze

Pořád se říká "Rychle rychle, čas jsou peníze," ale přemýšleli jste nad absurditou takového rčení? Copak se dá čas srovnávat s penězi? Je jasné, že často oboje zbůhdarma utrácíme. Plýtváme časem i penězi, marnotratně je rozhazujeme a ejhle!…


Nejkrásnější modlitba

Šli jsme po silnici, byla noc a trochu zima a M. s prominutím kecal a kecal. Nebyl schopen mlčet jen minutu a navíc mluvil o takových věcech, že jsem se radši uzavřela do zvukotěsné bubliny a přestala ho vnímat. Ráda bych věděla, co si o tom myslí…


Velebný pocit...

...mám, když zapadá slunce a já jedu v neděli večer domů ze zkoušky sboru. ...mám, když si čtu ve starých denících a pláču. ...mám, když chytnu violoncello a započne "seance". ...mám, když stojím pod mohutnou klenbou gotického kostela či ve…


Marjáš

"To už se zase bude modlit marjáš," zamračí se sestřenka, když vidí velkolepé přípravy zbytku poutnické skupiny. Marjáš, jojo. Nevím proč, ale v ten okamžik mi to přijde jako mnohem přiléhavější název než růženec. Poutníci rozdělují úkoly, vyrážíme…


Nekonečný pocit konečné

Stěhování z místa, kde jste prožili celý svůj život, většinu svých lásek a mnoho svých pádů je zážitek velmi existenciální. Když vidíte své dosavadní bytí srovnané v banánových krabicích, když odpočítáváte dny už ne v kalendáři, ale na prstech jedné…


Lepkavá cestička schválnosti

Smutně pozoruju vanilkovou zmrzlinu, která opustila druhé patro kornoutku a elegantním obloukem se snesla na mé černé kalhoty, kde nakreslila perfektní ulepkanou přímku a žuchla na zem. Během mého obdivu akrobatických schopností se druhý kopeček…


Nebe jako květy sakur

Vstávání na sedmou je mor. Protože odmítám oželet ranní kafe, mé tělo zvyklé vstávat, kdy je vyspané, se musí zdvihnout ze Záhořova lože už v nekřesťanských 5.30 (jako obvykle nechci slyšet, že tak vstává kdekdo denně a někteří i dřív. Vím to). Když…


Není proč spěchat. A není ani kam.

Co může být báječnějšího, než se moct jenom tak loudat. Teď nemyslím takovéto "Co bych spěchal, stejně na mě doma čeká jenom mých sedm koček a prázdná lednička". Teď myslím spíš "Je krásně, mám dost času, půjdu pěšky a zvolna". Nejradši se takhle…


Paříž - město s implantovaným srdcem

Řez byl proveden v 19. století a byl opravdu radikální. Napoleon III., synovec slavného Bonaparta, dal zbourat středověké centrum města a nahradil ho vzdušnými bulváry, širokými a plnými stromů. Nevědomky tak vyřízl staré srdce Paříže a nahradil ho…


Katuši tropí hlouposti

Jsem na hlavu padlá. Na hlavu padlá, dětinská, prostě... prostě se nechovám na svůj věk. To prosím není žádná novinka, to se o mně říká už dávno, ale teď to můžu podložit i důkazy! Prosím pozor. Na ulici si zpívám, koleje používám jako kladinu,…


Já nic, já muzikant

Jak začít? O tom, že jsem muzikant a že hudbou žiju, jsem už psala ve své ódě na violoncello. Ale dneska bych to zevšeobecnila. Něco jako "co Čech, to muzikant". Muzika je v nás všech. V některých zvučí struna jediná, někdy navíc falešně, v jiných…


O cerelu, recepici a o tom, proč se neříká etuda

Táák, kdo má chuť na pořádný grammarnazi příspěvěk, ať čte dál. Kdo ne, ať nečte. Bude to kousavé, otravné, otrávené, cynické a nejspíš ne moc vtipné. Ale sesbíralo se mi tu pár krásných nešvarů a teď s nimi vyrukuju. POZN. na úvod: Nejsem génius.…


Zlobři jsou jako tiramisu

Pět minut si vybírám nějakou měkkou mandarinku, o kterou si nezmrzačím prsty a o které mi bylo zcela jasně řečeno, že to opravdu je mandarinka, ne pomeranč...a neuhodnete. Byl to pomeranč. Mrňavý, sadistický pomerančíček, který mi po prvním pokusu…


Milenci v kanadách

Jaro je tady a s ním i moje klasická jarní nálada. Už týden si šlechtím boty. Mám na nich už čtyři vrstvy krému, lesknou se, že se v nich pomalu vidím, z podrážek jsem vyšťourala poslední kamínek, mám vyprané tkaničky a odrezavěné šrouby. Moje…


Divný rok

Je to divný rok... Nakonec mám docela ráda zimu. Mám ráda břečku, kterou musím odhazovat, mám ráda prosolené boty a že si je musím pořád umývat. Mám ráda, jak se brzo stmívá, mám ráda, že nesvítí sluníčko. Mám ráda, jak město voní. Mám zimu ráda…


A co na to neznámý vojín?

V zahradě za cihlovou zídkou jsem se usadila do trávy a začala ladit kytaru. Potom jsem takřka nábožně vzala do ruky maminčin zpěvník. Listuji ohmatanými stránkami a ač je očím do breku, ústa se smějí. To ta krásná nostalgie, vzpomínky na společné…


Spánembohem a šťastnou cestu!

Můj nejlepší přítel je právě teď na cestě za svým snem. A víte co? Mě je z toho do pláče. Rozhodl se k tomu asi před třemi lety a já mu to velmi sobecky vymlouvala pokaždé, když se k tomu dostal. Protože… on dokáže dávat lidem něco, co jim chybí.…


Údiv

Čím jsem starší, tím víc toho vím. A čím víc toho vím, tím víc se divím. Údiv se u mě stává permanentním. Divím se kytkám, divím se stavbám, divím se lidem. Tuhle jsem asi deset minut marně přemýšlela nad tím, jak je to s chladicími věžemi. Máte…


Bez skittlsek necestuju

Sedím ve vlaku a baštím Skittles. Baštím je pomalu a po jedné, vychutnávám každou do poslední molekuly. Z okna sleduju cestu, kterou znám nazpaměť. Četla bych si, ale zbývá mi posledních pár stránek, které jsou nejnapínavější a nejsmutnější a šetřím…


Už to není, co to bejvalo

pravil můj o čtyři roky starší kamarád. A svým způsobem měl pravdu. Myslím, že tohle je věc, co se prostě říká. Takové to "Za nás to bylo jinak, lepší, všechno jde do háje, ty dnešní děti, ta dnešní mládež..." Jenže jsem zvyklá spíš na to, že to…


Noční Vinohrady aneb O sídlišti

Uvažovací článek o sídlištích. Takové ticho jsem nečekala. Kolem mě dýchá kolem třinácti tisíc lidí a jediné, co slyším, je šustot suchého listí, které vítr honí po cestičce. Stejně tak mě překvapuje, jak dobře jsou vidět hvězdy. Sice všude kolem…


Proč si píšu deník

"Ty si píšeš deník, jo? Jsem měla pocit, že to je záležitost hysterickejch třináctek." Pokrčím rameny. Když jsem byla hysterická třináctka, psala jsem si deník už nějaký čas a i když jsem minimálně z toho třináctkovství vyrostla, pokračuju v tom.…


Jsem zamilovaná!

Můj vyvolený tedy není žádný výkvět předností, někdo, kdo ho nezná, by dokonce pochyboval, že vůbec nějaké přednosti má. Jenže já ho znám od narození, celou tu dobu jsme pořád spolu a tak nějak...jsem jeho součástí. Je mou velkou inspirací a bez něj…


Proč toulám se jen sem a tam...

...a proč si pokoj nedám, z toulavýho telete já boty mám. Nu, nevím jestli z telete. Maximálně kanady a ty bych odhadla spíš na prasátko. Každopádně mám tuhle písničku moc ráda a je geniálním doplňkem k mé dnešní úvaze na téma "Toulavý boty". Co se…


O slabosti pro čokoládu

Není slabost jako slabost. Já teď myslím slabost pro čokoládu a podobné věci. Slabost pro určité lidi. Víte, takovéto "Milá paní, já vím, není to nic moc, ale zkrátka pro to mám slabost". Odhalit svou slabost není hřích. Je to jen...slabost (ta…


Za skly začíná svět

Příspěvek speciálně pro brýlaté Zapomínám na ně. Nevnímám je. Beru je jako samozřejmou součást mého života. Logicky. Bez nich se totiž svět změní v rozmazanou placku. Zmizí prostor. Tváře se slijí do jedné hmoty s pozadím. Najednou jsou všechno jen…


Každý by měl mít svůj strom

Jen jsem ji uviděla, zamilovala jsem se do ní. Byla tak...ne krásná, tyhle nebývají vyloženě krásné. Byla zajímavá. Byla přesně podle toho, jak si ji lidé představují. Vypadala zároveň důstojně a zároveň tak trošku rošťácky. To asi dělaly ty…


Ad fontes! A nebo radši ne?

Cesta k pramenům může být pěkně dlouhá. Dlouhá a spletitá. Nepříjemná. A na konci může být něco úplně jiného, než jsme čekali. Já se přesto na jednu takovou cestu vydala. Ze zvědavosti, jak jinak. Hrozně mě zajímalo, proč zrovna tahle řeka končí v…


Latrína s nápisy, jenž nejsou pro matrony

Trápí tě něco? Tak to zderivuj! Tak tuto pobídku (či heslo?) jsem objevila tuhle v B32 na zadní straně židle. Ta učebna je vůbec nekonečný zdroj inspirace. Musím si vzít foťák a všechno to vyfotit. Ale k tématu. Jak jste již asi pochopili, dnes se…


Nejasná zpráva o konci Komárova

Přináším nejasnou zprávu o rozpadu komárovské farnosti: Fakta: Jedna z nejváženějších rodin farnosti jsou (ošklivě řečeno) "hromádkáři" - ovšem pán platí farní dluhy. Fakta: Rodina držící nad vodou filiální kostel byla soustavně z komárovského…


Taková jedna muzikantská

"Ježkovy voči, jak dlouho jsi tam zase dneska byla?" Počítám. Do hodiny violoncella jsem dorazila o půl třetí. Odcházela jsem krátce před půl osmou. "Pět hodin," odpovím. "A to se ti chce marnit čas? Vždyť by ses mohla učit nebo já nevím, dělat něco…


Staré křivdy mají dlouhé stíny...

...stíny křivé jako paragrafy, velké hrby, pařáty a úšklebek, se kterým do vás ty pařáty zatnou. Staré křivdy mají dlouhé stíny, rvou se s rozumem a pálí slova "odpuštěno", tisknou hrdlo, z očí vyráží slzy. Staré křivdy časem možná otupí své zbraně,…


Velehradský fotbal

O podzimu, poutích zábrdovické mládeže a o tom, jak jsem nalezla ztracené za pootevřenými dveřmi. Uprostřed zimy vás to snad zahřeje. Nebo vám to připomene váš vlastní podzim, podzim, kdy v trávě nesečené leželo něco, co vám patřilo a vy jste to s…


Napřed bitter, potom sweet

Víte co mám na vzpomínkách nejradši? Dost často se stane, že když je žijete, jsou naprosto děsné. Bolí, pálí, drásají, máte vztek, jste smutní, nenávidíte, milujete zároveň, do smíchu pláčete, do pláče se smějete, emoce střídá emoci, nevíte z které…


Zapnout filtr a hurá (nejen) do kostela

Občas má člověk nějaké místo spojené s nepříjemnými lidmi. Já tak mám lehce znechucený náš kostel. Když tam jdu, chodím na kůr, abych na lidi neviděla a měla před očima jen Krista Umučeného/Vítězného nad retabulem. Musím se soustředit přímo pekelně,…


Poezií ku zdraví

Malá exkurze do světa poezie "Helej se a koukej, Katuši, potřebuju píchnout," povídá jednou takhle kamarád. "Potkal jsem jednu vážně fajnovou slečnu, je to taková intelektuálka, čte básničky a Kafku a takový chytrý věci, podívej, já bych ji chtěl…


Už zase skáču do kaluží

Cák! přímo do vody. Louže mi provlhne do bot, jsem mokrá až po kolena, po pár krocích se ozve zima a po ještě dalších pár puchýře. Napadá mě, proč jsem tu kaluž prostě nepřeskočila jako vždycky. Kdybych dopadla jenom na krajíček vody, dalo by se to…


Deset příznaků toho, že stárnete

Z rádia hraje písnička, kterou si pamatujete jako novinku, a někdo řekne "To je pravěkýýý ty brďo!" Vaši oblíbení herci začnou umírat na pokročilý věk. Do módy se vrátí věci, které se nosily, když jste chodili na základku. Na dort vám přestanou…


Hierarchie farnosti

Prosím, poraďte - jaká je hierarchie farnosti? Já bych to viděla takto: Farář schola/varhaník/ministranti/lektoři/všichni farníci (nezávisle na pořadí) (Jako mezistupeň mezi knězem a farníky bych brala jáhna či kaplana.) Je tato má domněnka správná,…


Místo posvátné bázně

Roucho otce Karla šustilo, když ráznými kroky vystupoval po schodech. A když z nich sestupoval, ozval se dunivý hučivý zvuk, který jsem připisovala jakési tajemné síle nejspíš nebeského původu. Jako by andělé na podporu jeho slov mávali křídly. V…


Vánoce na blátě

Sním o Vánocích bílých... a na teploměru se tetelí čtyři nad nulou a déšť. Maluju si malého Ježíška... a sousedi přes ulici si právě na okně oběsili Santu Clause. V radostném očekávání si notuji Roráte coeli desuper... a už od konce října se na mě…


Ne moc dobrá říkanka

"Katuši, ty jsi takový trochu básničkonazi, že jo," říká jednou takhle dopoledne ďábel. Chvilku mi trvalo, než jsem pochopila, co tím podivným slovem myslí. Pak jsem si vzpomněla na to všechno útrpné ošklíbání nad rýmy typu "u řeky rybář sedí, na…


Poselství zamrzlých chodníků

Všude to čtu, všude to slyším, všude to vidím. "Blížící se svátky plní obchodní centra! Každý se někam žene!" křičí všichni kolem. Jen malá poznámka - ano, je to pravda. A upřímně - stejná pravda je to i kdykoliv během roku. Jasně, těch lidí je víc.…


Chudák Boromir aneb Kouzla paní Fantazie

Země se chvěje, zřetelně to cítím. Lehám si na ni a poslouchám. Černé okované boty dopadají na trávu, lámou křehká stébla, země naříká, pláče. Vyskočím. Vím přece, co se děje. A také vím, co se stane a že tomu můžu zabránit. Jen se rychle najít, kde…


Když ve vzduchu zavoní zima

Když ve vzduchu zavoní zima, vjede do mě neklid. Mraky těžknou sněhem, v nose to šimrá takovým zvláštním způsobem a já ráno co ráno čekám, že za oknem spatřím bílou nádheru. Celá se jen třesu na první vločky, které opravdu dopadnou na zem a zabalí…


Konečně trefa!

Jsem strašně šikovná co se tref týče. Postavit mě se vzduchovkou do stodoly, netrefím ji. A trefím-li se někdy (při střelbách, rozumějte), je to buď náhoda nebo jsme mířila na něco úplně jiného. Netrefuju se moc ani v běžném životě (nemyslím teď, že…


Mít pokoru jako sněhová vločka

"Páni," pomyslí si sněhová vločka, když se snáší k zemi. "Páni, co se to děje? Všude kolem víří mé sestry, padáme kamsi dolů, moc rychle, proč tak rychle? Světla! Co to může být? Září to jako hvězdy. Ale hvězdy, co vím, vypadají jinak, méně barevně.…


Každý má jiné SOS

Jak se volá o pomoc když jde loď ke dnu? "Pomoc!" nebo "SOS!" nebo "Mejdej", to je hloupá otázka, že? Ale tohle SOSování tak úplně nemyslím, to už vás asi napadlo. Já mám na mysli takové ty chvíle, kdy je všechno ztraceno či se nám to tak jeví,…


Nějak nám zarostlo dětství

Adrenalin stoupá. Závodník se soustředí, nadechuje, vyráží. Krátký sjezd, dvě menší muldy, dvojhrb, pořádně se do toho opřít a vyjet kopec, rovinka a pak dva nejzrádnější kopečky, vše bezchybně překonáno. Dav jásá, vítězné gesto a startuje další.…


...a v každém koutě jako čert kulhavý skřítek Adalbert...

Kde se v té písničce vzal nějaký Adalbert? A kdo to vůbec je? táže se pozorný posluchač a nechápavě kroutí hlavou. Též jsem nechápala. Myslela jsem, že je to jenom něco, co se rýmuje na "čert". Něco jiného, než "žert", páč to se do truchlivé…


Bloggerova modlitba

Děkuji Ti, Pane, za hbité prsty. Děkuji Ti za semínka nápadů, která mi sesíláš, a za to, že z nich dokážu vypěstovat pětset více či méně smysluplných slov. Děkuji Ti za techniku, která mi umožňuje sdílet své myšlenky s ostatními. Děkuji Ti, že můžu…


Jak jsem jela na praseti

Hledám slova, jak popsat tu atmosféru. Mokro, houštiny, napjaté uši, praskot větví, zrychlený dech, ozvěna vracející rány. Pach zvířat, střelného prachu a krve. Adrenalin, jeho postupný odliv a pak trošku bláznivý smích. Vůně borových klád, kouř se…


Byla taková...celá...sametová

Jak dlouhá doba je čtyřiadvacet let? Na některé věci doba velmi dlouhá, na jiné naopak krátká, krátká... Ač jinak spíše optimista, ve věci "Znalosti současné historie" jsem velký pesimista. Tedy co se týče mé generace. Kolik těch, co mají ukončenou…


Modlitba za přátele

Pane, sešli mi prosím do cesty lidi, kterým můžu věřit. Dej, ať mi nikdo nevrazí nůž do zad, ať mě nikdo nezraní a nezklame. Prosím Tě, ochraň mě před falešnými přáteli. Dej prosím, ať každá hádka, dojde-li k ní, skončí smírem. Prosím, ať na mě ti,…


Všechno je, jak má být

Občas se to člověku tak nějak nahrne všechno na hromadu a z dřívě vyrovnaného, pohodového jedince je najednou labilní a vyšilující člověk. Většinu času trávím jako osoba číslo jedna, a to i přesto, že mám sklony k hysterii. Ale i mně někdy rupne v…


Sbohem bez Boha

Katuši Bohaznalá: Rozhovor sama se sebou Je mi naprosto mizerně. Jsem hrozně sama, všichni se na mě vykašlali... Hloupé řeči, Katuši. Pořád je tu Někdo, kdo je pořád s tebou. Neopouští tě ani tehdy, když jsi opustila ty Jeho a čeká na tebe, až se…


Drahé MHD! (Zatím naštěstí ne nejdražší)

Opravdu mohutně mě štveš. Proč? No, to je jednoduché. JÍZDNÍ ŘÁDY. Mám čtyři způsoby, jak zjistit, kdy mi to jede. Na světelné tabuli, na idosu skrz vyhledávání spojení, tamtéž skrz zastávkové jízdní řády a na zastávce samotné z klasického jízdního…


Chuť rebarbory

Jak dlouho jsem nejedla buchtu s rebarborou? Deset let. Letos to bude deset let. Znala jsem tři své prababičky a po všech jsem něco zdědila. Po komínské Božence, jak jsme jí říkávali, mám - tedy krom pečicích dovedností - i tendenci se s ničím…


Být rád sám sebou

(samodomo překlad z knížečky Un temps pour etre bien dans sa peau, Les Éditions du Cerf, 1996. Autor Cherry Hartman, 1987) 1. Věř si. Dobře víš, co chceš a co potřebuješ. 2. Nezapomínej na sebe. Jak chceš být v očích ostatních, když nejsi nic ve…


Katuši, slez dolů!

Ježíš vešel do Brna a procházel jím. Tam byla dívka jménem Katuši; toužila uvidět Ježíše, ale poněvadž byla menší postavy, nemohla ho pro zástup spatřit. Běžela proto napřed a vylezla na strom, aby ho uviděla, neboť tudy měl jít. Když Ježíš přišel k…


Král

Nikdy mi nedošlo, jak rychle se stmívá na přelomu července a srpna. V jednu chvilku svítí sluníčko jako o život, pak krátký záblesk červánků a pak máte nad hlavou temnějící modrou hlubinu, ve které se rozsvěcují hvězdy. Seděla jsem v autobuse a za…


Vůdce jde sám

Boss má v ruce bič. Leader má na krku chomout. Vůdce jde první a má nejtěžší cestu. Prošlapává ji hlubokým sněhem i blátem, déšť ho zmáčí, vítr ho švihá do tváře jako bič, nepřátelé míří na něj. Vůdce musí odhadnout nejen síly své, ale i těch, kdo…


Diagnóza: Záchvat absolutního štěstí

Protokol z vyšetření pacientky psychiatrické pohotovosti. Vyšetřující lékař: Přihodilo se vám to už někdy? Pacientka: Jistě, docela nedávno. Vlastně se mi to stává dost často. Vyšetřující lékař: A můžete mi popsat ten poslední záchvat? Pacientka:…


Co když se vidíme naposledy?

Kdyby člověk věděl, že je něco naposledy, co by udělal? Co když se vidíme naposledy? Naposledy těmato očima. Naposledy s láskou. Až se uvidíme příště, budeme se nenávidět, budeme si lhostejní. Příště už nebudeme my, jen ty a já. Příště už nebudu…


Hlavní je se odrazit

Jsou dvě situace, kdy je potřeba se odrazit opravdu, co síla dá. A v obou dvou se vám bude hodit po ruce někdo, na koho je spolehnutí. Že jsem vrba, to tu rozhlašuju docela často a i přes mou neskromnost to asi bude pravda (nedávno mi to potvrdila…


Hoří(m), má panenko

Oheň je sice dobrý sluha, ale pán, jak je známo, hrozný. Pro mě osobně jedna z nejhorších možných smrtí je při požáru. Ať už v plamenech nebo v dýmu. A teda - vyhořet bych vážně nechtěla. Loupež, to jde. Přijdu o cenné věci, musím skousnout, že se…


Jak jsme nehledali houby

Totiž hledali. Teda my je nehledali... Ech, tak popořadě. Po delší době jsme si vyrazili na výlet v kompletní rodinné sestavě. Zamířili jsme k Zubštejnu, ve Štěpánově si dali oběd (asi tak tunu kroket, já se po nich můžu utlouct) a pak auto…


Jaromíre, je tu drobný problém

aneb Pravá strana zebry. Nebudu tu rozebírat truchlivý osud Jaromíra, jež, nepoučen o specificích jisté zebry, nasedl na ni z pravé strany a potkalo ho něco děsivého. Nikoliv. Jen se dnes zase jednou rozmorálním nad některými lidmi, kteří…


Nikdy

Je to už dávno, co jsem slíbila, že napíšu o "nikdy". Nakonec ten okamžik přece jen přišel a já tedy píšu. Jsou nikdy, co byla. Například "Nikdy jsem nepila tvrdý alkohol" a šup tam, panáčka, nikdy je fuč a zbylo jen to známé "Všechno je jednou…


Proč se nedívat na staré fotky...

...když máte náladu pod psa. No, to je asi jasné. Jsou fotky, které vás polehlivě pobaví. Vtipné situace, vtipné obličeje, vtipné vzpomínky. No, a potom jsou fotky, které vás spolehlivě rozbrečí. Kvůli lidem, kvůli situacím, kvůli vzpomínkám. Navíc.…


Když všechny kořeny musí ven

Jsme podobni stromům - ve větru se ohýbáme nebo lámeme, jsme vyvraceni, zelenáme se, usycháme...a v zemi nás drží kořeny. Někdy to jsou kořeny smrkové. Stačí poryv a ležíme na zemi, připraveni se přesunout a zakořenit jinde. Někdy to jsou kořeny…


Když budík zvoní 5.20

Pitomý budík, proč zvoní tak brzo? Už 5.20, co to je? Jenže když už jsem se vykopala z postele, vypila si ranní (noční) kafíčko a vyhrabala se do zamračeného, nepříjemného rána, najednou jsem zjistila, že mám úžasnou náladu. Já věřím, že si o mně…


Ke zpovědi jako k zubaři

Au! zabolí zub a já hned sháním zrcátko, abych zjistila, co se mi to v dutině ústní semlelo. A jéje, zjišťuju otráveně, kaz! Prohrabu seznam telefonních čísel a objednám se k zubaři. Nevím, kdo chodí rád na vrtání zubů, já tedy rozhodně ne. Už jen…


Jsou horší věci na světě

řekl utěšitel a dodal "Zas tolik se nestalo." "No jo, ale..." povzdechl si utěšovaný. A v tom "ale" to je, přátelé. V tom "ale" je všechno. Jasně, že jsou horší věci na světě, hlad, bída, války, nemoci, smrt, opuštěné děti, svobodné matky, kácení…


Čekanka

Dálky jsou vábivé, dálky lákají. Cizí kraje, cesty, které vedou za obzor. Co je za tím obzorem? Co je za tím kopcem, za tou řekou? Hážeme si batoh přes rameno, kufr do ruky, a vstříc neznámému, dál, dál, pryč, opájet se cizími zeměmi, zapomenout na…


Jak jsem přežila modrozelený blackout

Dokud máme některé věci, nepoznáme, jak jsou pro nás důležité, dokud je neztratíme. Já bych to nikdy neřekla o signálech. Když dvakrát po sobě vypadly a na tak dlouhou dobu, byla jsem v koncích. Mačkala jsem pořád dokola F5 v marné naději, že už…


Modlitba za motorkáře

Jet na motorce je tak krásné, Pane, dej, ať ti, kteří sedlají těch stopadesát koní, vždycky dojedou ke svému cíli. Popřej jim cesty bez štěrku, bez olejových skvrn a bez náledí. Popřej jim, aby nenarazili na nepříjemné automobilisty, kteří, vidíc …


Dvanáct let poté

Seděli jsme v bytečku ve francouzském Lyonu, venku zpívali ptáci a na obrazovce před námi právě umíraly tři tisíce lidí. Bylo mi devět a nechápala jsem, co se děje. Televize vysílala plačící, rychle drmolící lidi, obrázky dvou mrakodrapů, ze kterých…


O tahačích a lidské diverzitě

Základem lidského soužití je respekt, tedy jedním ze základů, o tom snad není sporu. Bereme, že ostatní mají odlišné choutky - jeden rád čokoládu, další punk, tamten má rád Porsche a tuhleten Hummery. Stejně tak bychom ale měli přijmout, že každý se…


Já, tažný sourozenec

Až budu velká, chci být mladším sourozencem! Jelikož, jak to tak doma sleduju, mladší sourozenci se vezou na saních, které hlubokým sněhem táhnou ti starší. Tušíte dobře. Je tu zase jednou roztrpčená Katuši, připravená vrhat síru na všechny strany.…


Hořký osud basákův

Držím těžkou kytaru a brnkám pořád dokola jeden tón. Neslyším se ani sama, natož aby mě slyšeli ostatní. Konečně sparvené kombo připadlo elektrice a já si zase hraju do šuplíku. Brnk, brnk...improvizuju a nakláním hlavu až ke krku kytary, abych…


Táborová láska

Letní, prázdninová, táborová láska... Tak o té dnes budu psát. Táborová vyloženě. Zamilovala jsem se totiž na táboře - do tábora. Tvrdí se o mně, že bych byla dobrá učitelka. Možná. Ale já radši budu dobrá vedoucí. Repektive se o to pokusím. Na mé…


Půlnoční modlitba

V tuto chvíli, kdy končí prázdniny, slyš, Pane, můj hlas. Děkuji Ti za uběhlé dva měsíce. Děkuji Ti za nové lidi, které jsem potkala a také za ty staré, se kterými jsem mohla strávit nezapomenutelné chvíle. Děkuji Ti za cesty, které mě vždycky…


Tři roky se signály

30. srpna 2010 - tehdy se Katuši posadila k počítači a řekla si: Co to mají všichni s těma signálama? Zkusím to vyzkoumat. A založila si profil. Tehdy ještě signály měly starý vzhled a pro mě byly jako zjevení. Kdepak facebook, ten šel mimo mě. Já…


Když se začne střílet

Když se začne střílet, vždycky je něco špatně. Jsou dvě strany - ta, co střílí a ta, po které se střílí. Jedna tiskne spoušť, druhá umírá. Role se převrací. Jedni střílí po druhých, druzí po prvních. Z žen se stávají vdovy, z dětí sirotci, lidé…


Čas nečas...

Co je dneska za den? Kolikátého? A kolik hodin? Nepřijet do Brna, nemám ponětí. Kouzlo prázdnin - člověk zapomíná na čas a je mu všechno co? Jedno. Víte, kdy se jde chystat oběd, po večeři si jdete zaběhat k rybníku, občas si dáte pivo - a týden je…


Tři kříže

Dávám sbohem své hloupé představě, že jsem to byla já, kdo si tábor vydobyl a kdo vedl tým vedoucích, kdo ho dal dohromady a kdo rozdával úkoly a zároveň ty své plnil jak jen nejlíp to šlo a i přes neustálou přípravu dalších programů v průběhu týdne…


Varhaníci, varhanice, varhaničata!

!!!The story, all names, characters and incidents portrayed in this production are fictitious. No identification with actual persons, places, buildings and products is intended or should be inferred!!! Dnes si povíme něco málo o chrámové hudbě.…


Nerušit, žiju!

Určitě to znáte. Uděláte něco, co vybočuje z formátu, a hned jsou kolem vás odsuzující oči, lidé pohrdlivě odfrkují, dívají se na vás skrz prsty, ohrnují nos, zkrátka - soudí. Soudí? Proč? Jakým právem. Soudí soudci - a za zločiny proti lidskosti,…


Dvaadvacet z Lísku a pes

aneb Když si jede Katusi odpočinout tam, kam většinou jezdí nervit. Řeč je o loučce kdesi mezi lesy, kde lišky dávají dobrou noc a kde fouká snad pořád vítr - o našem tábořišti. Letos tam zavítám poosmé - je to teprve můj osmý rok, kdy jezdím na…


Kdybych se narodila před sto lety...

Kdybych se narodila před pěti sty lety do šlechtické rodiny, můj osud by byl zpečetěn. Jelikož jsem gramla neschopná, byla bych terčem posměchu co se týče vyšívání na hedvábí, což byla jedna z mála zábav, jimž ženy v roce 1513 holdovaly. Jelikož se…


Starci na přehradě

Mohl to být ostrůvek ztracený kdesi v moři. Mohli to být ztroskotanci, které na pláž vyplavilo moře. Sedí kolem ohně a v rukou mají pivo, které vyhrabali jako zázrakem z trosek na břehu. Bilancující čtyřicátníci, hledající padesátníci, šedesátníci,…


It´s made my day

Maličkosti. Opomíjíme je, přehlížíme, nevnímáme... A pak si jich jednoho dne všimnete a vykouzlí vám na rtech úsměv. Tak například - milí Brňáci, všimli jste si někdy, že u zábradlí na Hlavním nádraží, nástupiště, odkud jede osmička do Líšně a…


Koukám, že tu jsem, tak musím koukat, abych byla

(Ne)dávno proběhla nejen médii zpráva o povolování potratových pilulek RU-486. Už tehdy jsem měla cukání napsat tento článek, ale jako u většiny aktuálních témat (jako zmrzlý chodník, Popeleční středa nebo volba papeže) jsem zaspala. Na druhou…


Tři důvody, proč být boží

"Proč ty vlastně věříš, Katuši!" táže se mě jednou takhle odpoledne ďábel. "Zda-li není jednoduší se v neděli dopoledne válet v peřinách a ve středu večer si pustit nějakej fajnovej seriál. A místo modlení si radši hodit cígo." Já se jen tak…


Jedeme za sluncem!

Za sluncem? To jistě znamená k moři! Nebo snad ne? Ale jistě že ne! Copak nevíte? Slunce není jen na obloze, slunce máme i v duši. Tedy - měli bychom mít. Tuhle jsem si takhle cestovala k sestřičce na chalupu a bylo hrozně. Vedro, já spálená ramena,…


Nedělejte stojku v kanadách! aneb Prázdninový manuál pro šílence

Drazí šílenci! Máme za sebou již celý jeden týden prázdnin a tak snad už všichni SJS (stále ještě studující) mají dozkouškováno. Ne-li, upřímnou soustrast. Leč nemůžeme s prázdninovým vyžitím čekat na poslední opozdilce, vlak jménem Prázdniny se…


C+M=1150

Každý rok se naskytne něco, co mi z tábora dělá holubník nebo přímo kůlničku na dříví. Madrid, Žďár a letos to jsou ti dva vousatí věrozvěsti (předpokládám, že byli vousatí. Jednak proto, že se tehdy vousy podle dobových záznamů nosily a jednak…


Právo poslední noci

Před mnoha a mnoha lety, v temných dobách feudální nadvlády, si oni feudálové vymysleli dost nechutné právo: právo první noci. To spočívalo v tom, že proběhla-li na jejich panství (za jejich svolení) svatba, svatební noc nevěsta strávila s oním…


Připomínky dávných bojů

!!!Začátek varování!!! Následující příspěvek se týká jizev a je možné, že slabším povahám bude zle od žaludku !!!Konec varování!!! Dávní válečníci s oblibou vystavovali jizvami pokrytá těla, jelikož to znamenalo, že zažili mnoho bojů a především -…


Slunovrat

Víte, že včera byl nejdelší den v roce? Jak jste si ho užili? Někteří mí kamarádi vyrazili na přehradu, já si to užila s rejžákem a učením. Pořád jsem si říkala - takovej dlohej den, to toho stihnu! Jenže když jsem večer usínala, nezbylo mi než…


Timšel

Četli jste Steinebeckův román Na východ od ráje? Jestli ne, vřele doporučuju. Poprvé je to napínavé, podruhé je to překvapivé a potřetí je to filozofické. Já ho právě dočetla potřetí. Celý román se vlastně točí kolem jediného slova - timšel -…


Harpyje sežrala empatii

Jste jedním z těch, co jsou věčně jedno velké ucho a na puse mají jeden velký zámek? Jste nedobytná pokladna plná tajemství a bolavostí a už vám z té vrbatosti raší na hlavě větve? Pokud ne, asi nemusíte číst dál. Pokud jo, doporučuju čít dál,…


Špuntovky

Aaaa! Máme tu zase jeden nedělní kostelní hejt. Na špuntovky. Špuntovka je dáma, která, ač nemá žádné zásadní zdravotní potíže, usádlí se (někdy doslova, to v případě těch korpulentnějších) na kraji lavice a když ji požádáte, jestli vás pustí, hodí…


Modlitba pro zkouškové

Pane Bože, až se zabořím do učení, sedni si vedle mě a odháněj všechno a všechny, kteří by mě chtěli vyrušovat. Dej mi prosím klid. Až budu koukat do papírů a u toho snít o nesmrtelnosti brouka, dloubni mě do žeber, abych nebloudila myšlenkama…


Katastrofická Katuši

Kdo mě zná, dobře ví, jak ráda vymýšlím katastrofické scénáře. Teď nemám na mysli můj zombie apokalyptický epos. Teď myslím spíš takovéto "bacha, tohle by se mohlo podělat" (pardon za to slovo). A kdo mě zná, tomu to taky leze na nervy. Protože já…


Život není zebra

Hodní kluci jezdí ve stříbrné audině, zlí v černém Range Roveru. Hodní kovbojové oblékají světlou kůži, zlí mají dlouhé černé pláště. Hodní rytíři mají zlaté zástavy i vlasy, zlí jsou tmaví. Hodní policajti si nikdy nevezmou černé tričko, zato zlí…


Důvěra je pevný most

Vysockého text říká, že přítele poznáme v horách. Svěřte svůj život někomu, o kom pochybujete - nebudete se pořád ohlížet a mít se na pozoru? Někteří lidé jsou jednoduše důvěřiví. Ve filmech takoví umírají rukou zrádného záporáka, který jejich…


Spolu jsme rostli...

...ale přišla chvíle, kdy se naše cesty dělí. Vážení čtenáři! Tento článek bude o dvou věcech. Zaprvé - proč se můj blog jmenuje Dračák, ačkoliv už jsem sem nic z něj nedala dobrého půl roku. Zadruhé - jak to dopadá, když člověk vezme dospělost ze…


První rande s Ruachem

První rande je prý hodně důležité. Pod dojmem této zkušenosti nesčetných mých předchůdců jsem byla nervozní. Co si obléct? Namalovat se? Jak? Čočky nebo stačí brýle? Kamže to půjdeme? Budu si s ním mít co říct? Všichni, kdo ho znali, říkali, jak je…


Příště!

"No, dořeknu ti to příště, teď už musím letět!" "Víte co jsme ještě nestihli? Tak musíme příští rok!" "Je to dlouhý, povím doma!" "Zítra." "Až se uvidíme příště" A pak to přijde. Vlastně nepřijde. Žádné příště. Žádný příští rok, žádná příští schůzka…


Tuzér? Tuze!

Je mi dvacet a mám haldu kamarádů, se kterými jsem pečená vařená v nějakých popíjecích zařízeních (což je stravovací zařízení, kam se chodí na pivo), ale divili byste se, kolikrát jsem jediná, kdo dá obsluze dýško. A netýká se to jen mých kamarádů,…


Poslední pradědečkova cesta

Ze začátku to vypadalo, jako že místo krajinaření budeme spíš autobusit. Místo výprav do lesa jsme seděli na zadních sedadlech autobusu, lítali nahoru dolů a s úděsem sledovali nové pravidlo pro kruhové objezdy "čím větší máš vozidlo, tím dřív se…


O snech, o ztraceném čase a o tom, zač stojí bojovat

Máte sny? Teď nemám na mysli bláznivé představy o bandě zombíků s avokádem místo hlavy. Teď myslím přání. Něco, co chráníte kdesi v sobě a říkate si - jo, jednou, jednou se to vyplní! Kdo by neměl nějaký sen! Je to jako petrolejka, ke které se…


Dívka, která sázela stromy

Bylo horko, řádky dlouhé a svah prudký a zarostlý trním. Ruce, nezvyklé na podobný pohyb, zvedaly sekeromotyku (vážně, oficiální název) velmi těžko a jen s největším sebezapřením. Nahoru, dolů, odseknout drn, vykopat jamku, nadechnout se, odměřit…


Dva roky na cestě k prameni

Cesta to byla obtížná. Zpočátku pro mnohé z nás vedla pustinou bez kapky vody, bez zeleného lístečku. Nad rozpáleným obzorem se nám zjevovaly mihotavé fatamorgany a kdoví, jestli nás nechtěly svést z cesty. Ale my se nedali a v tuto chvíli (jak…


Tančila bych k smrti...

...leč jsem prokleta hrozivou kletbou řady prázdných židlí a také kletbou polena a také kletbou nadšence bez taktu. Vysvětlím záhy. Kletba prázdných židlí Miluju tancování, ovšem zcela paradoxně jsem nesnášela taneční. Z několika prostých důvodů.…


Milovat...

Co je mocnější než láska? Co je trvalejší, co je nezdolnější? Láska je křehká jako šnečí ulita, pružná a ostrá jako čerstvě nabroušený meč. Láska je příčinou tisíců zločinů, láska může za války i za vraždy, láska stvořila svět. Lásku můžete…


Válka s mopy

Uvažuju o tom, že založím speciální nadávací rubriku. Aby se mi články jako je tento nepletly do mých úvah o nesmrtelnosti brouka. Ono to sem možná nepatří - nejrůznější hejty na emhádé a podobné blbinky. Leč - co se dá dělat. Chce to ven. Jen budu…


Odpustit neznamená zapomenout

Kolikrát se setkám s lidmi, kteří dávají rovnítko mezi slova odpustit a zapomenout. Něčím mě naštvou, já jim to odpustím a oni na to řeknou: "Takže všechno dobrý, všechno zapomenuto?" Ne, není všechno zapomenuto. Odpustit není zapomenout. Na velké…


Mám na ruce napsáno Tvé jméno. To abych nezapomněla...

Výchozím textem pondělně-večerně-biřmovací smršti myšlenek bylo toto: Hle, vyryl jsem si tě do dlaní, tvé hradby mám před sebou stále. (Izajáš 49:16) První, co mě napadlo, byly popsané ruce mé kamarádky, která je používá místo diáře. Píše si po…


Život je změna. Bohudík!

Po radegastovském heslu přidávám dokonale vycizelovanou baseň: Kdyby život nebyl změna byl by celkem slušná nuda. Ale dost žertíků - teď vážně. Jen si to představte - žijete v zemi beze změny. Narodíte se a rostete a všechno je pořád stejné, čas se…


Promluva do duše aneb Jaro, těch áček je moc!

Jaro, nechci tě strašit, ale na konci školního roku dostaneš nejspíš nejen důtku ředitele školy, ale taky trojku z chování. Takové záškoláctví, tolik neomluvených hodin! Uvědom si, milé jaro, kolik potíží všem přiděláváš. No, jen se nad sebou…


Jedna rozhněvaná žena

...ačkoliv věřím, že dvanáct rozhněvaných mužů by se tady taky našlo. Kdo nemá náladu na nadávky, ať nečte!! Protože jsem opravdu vytočená a tohle bude ultra hejt. Jezdím s idosem.cz a občas si přijdu jako MHD (Mimořádně Hloupý Debil). Když člověk…


Ten, jenž mě naučil žít krajinu

Mám pocit, že jsem nedávno odkazovala v nějakém článku na Václava Cílka (ach jistě, tady) a že jsem tak trochu sama sobě slíbila, že o tomhle pánovi napíšu samostatný článek. Tak tedy - je tady. Václav Cílek je člověk, kterého adoruji naprosto…


Druhý bratr

Podobenství o marnotratném synovi známe všichni nazpaměť. Mladý muž, který svou touhu osamostatnit se a užít si života vzal ze špatného konce a skončil hladový a mezi prasaty. Bída ho ale naučila pokoře, zalitoval svých činů a vrátil se domů s…


S vyhrnutými rukávy

Jo, je to tak. Zima se dává na ústup a na zteč jde jaro se svými nejmocnějšími zbraněmi - s hřejícím sluncem, s prsty první trávy a s nekonečně modrou oblohou. A, jak se zdá - jaro vítězí na plné čáře!! Dneska jsem poprvé šla bez kabátu a ještě…


Neomluvitelné

Pokud muž zapomíná na schůzky a chodí na ně pozdě - to se dá odpustit. Pokud je muž ženě nevěrný nebo jí lže - těžko, ale dá se odpustit. Pokud muž ženě zlomí srdce - zapomenout nelze, odpustit ovšem ano. Pokud muž ženu uhodí, odpustit se to nedá.…


Kruh se uzavřel a já jsem uvnitř

Jdu po planině sahající od obzoru k obzoru. Nikde ani kámen, ani strom. Najednou, nevím, jak se to stalo, bez mého přičinění, kolem mě hoří ohně. Ohnivý kruh, který mě uzavřel v sobě. Žhne. Než se rozmyslím co dál, zaslechnu volání. Přichází z…


Lyžnění

Nastal čas odhalit počátky mé (ne)slavné lyžařské kariéry. Cože, vy mě neznáte? Jsem mistryně republiky v jízdě stylu Vrchní paní radová. Můj pád, totiž pardon, vzestup, začal jednoho zimního odpoledne na svahu u Jelenovské boudy nad Valašskými…


Podobenství (nejen) pro dobu postní

Když přijdeme v neděli z kostela, co uděláme nejdřív? Jistě, rozmrzneme, ale potom? Maminka (potažmo tatínek) vytáhnou zástěru a za chvilku už se z kuchyně line libá vůně oběda. A potom zavolají: "Ke stolu" a my jdeme a sedneme si... Ne, počkat,…


Jak se zbavit farníků a zůstat úplně sám

Říkala jsem si - modlitby zafungovaly. Na dětském karnevalu otec Stanislav zářil, bavil se, hrál si. Leč - karneval je karneval. Masku sejmul příliš záhy po něm. Dneska za ním přišel Vojta (druhák, tuším, možná třeťák), který byl už jednou se svými…


Kdyby jste mě chtěli zabít, použijte meníčko.

Pozn. aut.: Pokud nemáte náladu na češtinářské nadávání, nečtěte dál. Budu dštít oheň na -ismy, -íčka, -íky a na jednu neomluvitelnou zhuvířilost. A začnu tou zhuvířilostí. Jedná se o pokus být spisovný za každou cenu. Kdyby jsme, kdyby jste. Ne,…


Sáhl jsem na kominíka...

...prej to nosí štěstí/ ale onen kominík mi vrazil jednu pěstí. I takhle by při troše nadsázky mohlo dopadnout setkání s kominíkem, jak zpívá pan Plíhal. Říkám předem, že nejsem pověrčivá a knoflíky při zahlédnutí té nezaměnitelné uniformy shledávám…


Nemoc z nejtěžších

Má výborná kamarádka je nemocná. Projevuje se to nezaměnitelně - člověk má výpadky racionálního uvažování, křeče v hrdle, jež mu znemožňují dýchat a bolest na hrudi. V esperantu se tomu říká amo ne respondita, v Dánsku ulykkelig kærlighed, Maďaři…


Je libo citron aneb Jak projepičit den

Dneska jsem vstávala o půl šesté. Ó hrůzo! (Nechci slyšet nic, že tak kdekdo vstává denně - vím to, děkuju.) Vzhledem k tomu, že od prosince vstávám jak se mi zachce, je pro mě každé dopolední vstávání na čas pravé utrpení. A dneska navíc - za oknem…


Pařba v Káni

Tohle evangelium určitě znáte nazpaměť. Svatba, víno, které došlo a moudro o tom, že nejhorší víno se nechává na konec. Až dodneška jsem v tom viděla zkrátka akci, jejíž zdárný průbeh Ježíš zachránil svým první zázrakem, díky kterému se ukázala jeho…


Jak se stát nesledovatelným

Ach ta sentimentalita!! Nevím proč, ale padla na mě a já se pořád hrabu v minulosti jako v pískovišti. Ano, už vím čím to je. Fotky. Staré fotky, které jsem vyhrabala kdoví odkud, staré, ale ne příliš - staré tak, že zážitky s nimi spjaté jsou stále…


Jsou věci mezi nebem a zemí...

...které se neměly vyslovit, jsou věci, které, ač měl, nikdo nevyslovil, jsou věci, kterých litujeme, i když se nikdy nestaly, jsou věci, které bychom chtěli odestát... Každý z nás má někde v sobě ošklivé místo, kde jsou takové věci. Někdy to je…


Prokletí modré lišty

...které bylo, je a bude vždycky zdarma. Jistě už víte, o čem mluvím. Zlo se jménem Facebook. Nebo dobro? Jak to vlastně je? Tak především je facebook sociální síť. Samo o sobě neživá věc. Není to zlo, jak mnozí tvrdí. Zlo z něj dělají lidé, tak…


Hořká slza vánoční

Původně jsem o tomhle vůbec psát nechtěla, i když jsem měla v konečcích prstů nejednou svádivé svědění. Jenže jsem si říkala - ničemu to nepomůže a některé z vás by to mohlo urazit či dokonce vyprovokovat k nějaké ostřejší reakci. Jenže tuhle jsem…


Když napadne sníh

Kdy je Brno nejhezčí? Překvapivě to není v noci a se zavřenýma očima. Je to pozdní večer či brzké ráno, kdy se z nebe začnou snášet drobné bílé hvězdičky a umyjí město spolehlivěji, než nejprudší letní bouře. Nejen jako dítě jsem zbožňovala, když…


Minarety

Nedávno jsme byly se spolužačkami v Lednici (to je takový ten načančaný zámek s velkým parkem) a vyšplhaly jsme na minaret. Moje "hardcore" kamarádka Terka chvilku koukala na areál pod sebou, potom se zamyslela a zeptala se mě, proč ten minaret…


Musí mít všechno, co děláme, smysl?

Tuhle otázku, jak nám vykládal, měl otec Rous ze Zábrdovic na maturitní stužce. Pro pobavení dodal, že tuto řečnickou otázku jim jedna profesorka dala jako téma maturitní slohovky. A pro zamyšlení, že nejchytřejší člověk z jeho třídy na to téma psal…


Doma co máš, jinde co ti dají

Ne, nebudu se tady zaobírat návštěvami, které se ofrňují nad nabídnutým pohoštěním. Chci mluvit o velkém nešvaru především menších kostelů - návštěvách, které se neohlíží na místní zvyklosti. A lidech, kteří nepřemýšlí nad tím, co dělají. Každá…


Jedna emháďácká

Zase jednou povedená historka z MHD. Tedy, povedená…Spíš smutná. Hodně smutná. Jedu si tak do školy, když přistoupí babička (ještě celkem zachovalá), maminka a malý blonďatý chlapeček. Já pustila sednout babičku, holka za mnou uvolnila taky místo a…


Podobenství o džbánu

Kdysi žil u studánky jeden muž. Nebyla to obyčejná studánka – byl to zázračný pramen. Měl nejen výbornou a osvěžující vodu, ale každý, kdo poklekl ke kamennému roubení a ponořil do něj ruce, aby se z něj napil, nepocítil už nikdy žízeň. Jenže k…


Bolest někde v nás

Ten pocit nesnáším. Slabounké píchnutí u srdce, stáhnuté hrdlo, zajíkavý dech. A potom slzy. Takové, které se po pár zamrkání vytratí. A takové, které se vyřinou ven jako voda z protržených hrází a snaží se smýt všechnu bolest. Bolestí je mnoho.…


Anonymní romantici aneb Jmenuji se Bůh

Hrozně mě fascinuje, když je v nějakém filmu sezení anonymních alkoholiků a začíná slovy: "Já se jmenuju Petr,"nebo tak podobně. Když se řeknou jména, už to přece není anonymní. To jen tak bokem. Můj dnešní článek nebude o alkoholu, ačkoliv i to, o…


Přátelé jsou příbuzní, které si vybíráme sami

řekl jeden moudrý člověk, jehož jméno jsem bohužel zapomněla, a měl pravdu. Přátelství je pouto u některých silnější než pouto příbuzenské. Člověk si nevybere rodiče, nevybere si sourozence, ale přátele si vybrat může a taky to dělá. Bohužel není…


Kotva, světlo v okně a Bůh

Zamýšleli jste se někdy nad známou symbolikou víry, naděje a lásky? Kříž, kotva, srdce – proč zrovna tyto tři? Tak kříž je jasný. Srdce taky. Ale proč ta kotva? Ta mi docela strašila v hlavě. Protože kotvu bych asi přiřadila spíš víře. Kotva je něco…


Malá nádraží aneb Vzpomínky, ty nejde spálit

Jsou krajiny, kde děti ještě vlakům mávají. Vždycky jsme malinko smutní na malých nádražích, kde nikdo nečeká. Najednou máme bílou duši z bezu, najednou je v nás přliš z člověka. (Jan Skácel, Malá nádraží) Jsou krajiny, které když spatříte, chce se…


Dobrý den, pane Skácele!

Píšu zrovna Vám, protože se mi zdá, že mne nejspíš pochopíte. Já totiž při dnešní cestě ze školy pochopila pár Vašich básní a s nimi i jeden Váš pocit. Má škola je v Černých Polích, ve čtvrti, kterou neznám, a já šla do centra pěšky. Bylo půl sedmé,…


Na to nesahej! aneb Nechte maličkých přicházeti ke mně...

Nedávno jsem byla na mši u kapucínů a byla jsem svědkem takové (pro mnohé kostely) docela typické příhody. V první lavici seděla malá holčička s maminkou (nebo to byla sestra?) a babičkou (nebo to byla matka?). Holčička byla aktivní, ale takovým tím…


Vrahem je, jako obvykle, zahradník

Nikdy by mě to nenapadlo, ale už je to tak – píšu článek o politice. O politice, o blížících se volbách a o starých rodinných křivdách. Nedávno jsem čekala na zastávce a rozhlížela se kolem. Najednou koukám – na sloupku elektriky byly dva plakáty…


Podzim...

...je vlastně hrozně depresivní období. Jen si to vemte - zima je sice mrtvá, ale má v sobě naději n ajaro, na nový život. Jaro je objevování nového, čas zrodu a růstu. V létě všechno září, zelená se, dospívá. Ale podzim...V co může doufat podzim?…


Bože můj, mám strach...

Vůdce vzbouřenců se neklidně převaloval ve svém stanu. Myslel na nadcházející den, myslel na to, jak dopadne rozhodný střet se starým králem. Nemohl spát... Napadlo ho, že by mu mohla pomoct krátká procházka. Vzal si plášť (noci už byly chladné) a…


PŘEKVAPENÍ!!!

Úvodem bych chtěla říct, že jsou tři druhy překvapení, které pro svou maličkost považuju za vhodné: když je to překvapení ryze praktického rázu (juhů, od tří je děkanský volno!), když jsou překvapení druzí a Kinder Překvapení. Já osobně jsem nerada …


Poslední den nácti

A je to tady. Bude mi dvacet, což je pravděpodobně poslední oficiální kapka k tomu, aby mě lidi začali považovat za opravdicky dospělou. Mám už totiž za sebou maturitu (kdoví proč se jí říká zkouška dospělosti), jsem na vysoké a teď už dokonce…


Deme pěšky městem Brnem

Pro nebrňáky - tohle sousloví pochází ze zkratky DPMB (originálně Dopravní podnik města Brna) a čas od času bohužel platí. Včera jsem se vracela z cella (ne z čela ani z basy), zrovna končili na VUT, což má vždy za následek narvanou šalinu (pro…


Doma je...kde?

"Ten, kdo pobývá všude, není nikde doma," pravil kdysi pan Walther von der Vogelweide, slavný středověký minnesengr (ono se to asi píše jinak, ale němčinu neovládám, tak pardon). O nějaké to století později skvělý pan Morgenstern řekl "Nejsi doma…


Slova, jež ztrácí význam

Přijde mi, že hrozně moc slov ztrácí svůj původní význam. Příkladem za všechny může třeba být slovo přítel. Když se řekne "Je to můj přítel", asi si každý z vás představí vodění za ruku a podobné záležitosti přecházející krabičce s prstýnkem a…


Zloději! Paraziti!

Na těchto dvou slovech není vlastně nic divného. Zloděj je ten, kdo si přivlastňuje cizí majetek a parazit je tvor či rostlina či houba, který si přivlastňuje cizí živiny. Ovšem ve chvíli, kdy se tato dvě slova objeví nasprejovaná oranžovou…


Hlášky z Dračáku 4

Geldath: „Přidej každýmu o jeden stupeň namakanosti!“ Hewen: „Nedovedu si představit, že budu celej den dělat nějakou práci… Chudák Hewen poprvé v životě pracoval…“ Hewen k PJ: „Je ten hrad zřícenej jako tvoje díra v ponožce?“ Herborn: „Jestli se…


Tady žijí lvi...

První školní den. Kolem domu se trousí prvňáci s aktovkami, bratr pobíhá po bytě a doufá, že mu nikdo nezabere jeho lavici. Všeobecný zmatek, kolem škol kolony, z rádia přeje moderátor hodně štěstí prvňákům. A já během toho rumraje ležím v posteli,…


Krabice zbytečností

V rámci blížícího se počátku vysokoškolní docházky jsem se odhodlala k odvážnému kroku – začala jsem se probírat vrstvami, které se u mě na stole a v šuplících a ve skříni nastřádaly za posledních třináct let. Tím nechci samozřejmě říct, že bych si…


Švýcarská misie na vlastní kůži. A nejen ona

O prázdninách se většinou člověku zadaří vypadnout z rodné farnosti a navštívit farnosti cizí. Může tak trošku očíhnout, jak to chodí jinde. I já letos "očihovala" (nebo "očíhávala"?), no, zkrátka jsem putovala po různých kostelích v rámci…


Odevzdávám se tobě...

Jsou chvíle, které vám vženou slzy do očí tak nějak automaticky, prostě proto, že je to dojemný okamžik. Nedávno slzela celá Anglie a ještě kus světa k ní nad veleslavnou svatbou toho ošklivého prince. A dnes slzel nad stejnou událostí celý Komárov.…


Bolavý Žďár 2012

Žďár 2012, celostátní setkání mládeže, CSM... Synonyma mého největšího trápení letošního léta. Nevím, možná jsem se i chtěla zúčastnit. Stát se součástí tisícihlavého davu a spolu s nimi chválit Boha a užívat si léto a to všechno, co k tomu patří,…


Konec škůdců a obětí

Je to tak. Konec. Jako v levným americkým dojáku. Osm let agonie i euforie. Začátek v dětských botičkách, konec za volantem. Osm let stejné tváře i stejné chodby. Osm let... Možná, že jsme tehdy nezačali nejlépe. Rozhodně jsme si ale vybudovali…


...mám jizvu na lokti, když při mě stál.

Máme ho všichni a trošku na to zapomínáme. Snad nám to připomíná Jarek Nohavica a jeho jizva na rtu. Mně to připomněla příprava na biřmo minulý týden. "Všichni máme svého anděla strážného..." Jak snadno se na to zapomíná! napadlo mě. Dokud jsem byly…


Viva la musica!! Ale...

V poslední době se nějak moc často vyskytuji na koncertech, a to na obou stranách - jak v hledišti, tak na jevišti. A jelikož jsem si všimla pár zajímavých věcí, rozhodla jsem se o ně podělit. Zjistila jsem, jaké zlo jsou sponzorské lístky ve…


Co je vzácné?

Mimo to, že to bylo téma maturitní písemky, je to i výborné na zamyšlení. Protože "vzácnost" je ještě relativnější, než čas. Vzácná je mušle, kterou mi před lety od moře přivezl jeden kamarád, vzácné jsou fotky z páté třídy, vzácné jsou všechny ty…


Panem et circenses

Božský caesar usedá na tribunu. Předstupují čtyři gladiátoři, nejvytrvalejší z vytrvalých, nejlepší z nejlepších. Skandují svůj pozdrav: Ave, caesar, morituri te salutant. Imperátor upouští šátek jako zanmení a se svou suitou zasedá na tribuně…


Chudák Shakespeare!

Dnes mé srdce poety zaplakalo. Byla jsem mamce kupovat dárek k narozeninám, k dispozici jsem měla poukaz k Barvičovi a Novotnému v hodnotě 200,- Kč a pár korun navíc v peněžence. Jak jsem si tak vykračovala po Masaryčce a obvolávala všechny příbuzné…


Kreativní reklama?

Včera jsem se na nádraží postavila na ostrůvek a čekala na dvojku. Poslouchám si tak muziku, rozhlížím se - a najednou, ó hrůzo! vedle mě stojí nějaký olbřímí chlapík a vystrkuje na mě prostředníček. Teprve za dva takty Bittersweet mi došlo, že je…


Radoka pro MŠMT!!!

Je to tak! Ministerstvo by si zasloužilo cenu Alfréda Radoka za absurdní drama lepší než Havlova Audience! Už vidím ty palcové titulky v novinách: MŠMT OBDRŽELO RADOKA ZA INSCENACI ROKU! EXCELENTNÍ VÝKONY! MŠMT DOSTALO CENU ZA HRU "STÁTNÍ MATURITNÍ…


Informační šum

Když si potřebuju vyčistit hlavu od učení, čítám si zprávy na novinky.cz, jen tak co mi padne do oka, většinou blbosti o duších a surfujících veverkách a tak. Dneska jsem ale narazila na fascinující příklad něčeho, čemu by se dalo říkat informační…


Odzvoněno!

Šílené LMFAO se prohnalo ulicemi Brna za mohutného chrastění pokladniček a za zvuků velebného I´m sexy and I know it. Pro Brno to byl malý krůček, ale pro naši oktávu to byl veleskok. Ve chvíli, kdy jsme se z barvených hadříků vyvlékli, přestala…


Kofola za všechny strachy

"Je lepší Kofola nebo Grena?" "Hm...Pivo." Tak takto nějak začal můj včerejší výlet se sestřičkou. Seděly jsme ve vlaku a hádaly se o tom, co je lepší. Aičku podpořilmládenec přes uličku. Jeho výkřiky "Kofola" byly pochoiptelné, protože měl u sebe…


Zelená

Dneska jsem šla kolem řeky, bylo teplo, cyklisti i bruslaři se na stezce jen rojili - a najednou koukám, že sloup Božích muk, stojící u stezky, je zase posprejovaný, tentokrát zelenou barvou. Když jsem přišla blíž, zjistila, jsem, že pod nánosem se…


Šťastný ten, kdo sedí

Šťastný ten, kdo sedí! blesklo mi hlavou včera po cestě do cella, když jsem se zmítala na konci praskajícího plastového madla s reklamou ČSOB nebo čeho. V náručí nástroj, pochechtávající se fotbalisti okolo a za řízením šílený řidič, který se…


Nehas, co tě nepálí

Říká se, že oheň je špatný sluha, ale zlý pán, a je to nejspíš i pravda. Ale žádné přísloví, které znám, se nezmiňuje o tom, že oheň je i přítel a také kouzelné okno, díky němuž vidíme věci a lidi trochu jinak. Ta neurčitá živá hmota, nebo jak to…


Loučení aneb Uvidíme se zítra (?)

Musím přiznat, že ta naše školka, kolem které chodím, je nekončící zdroj inspirace. Včera jsem se vracela kolm půl páté, tedy v čas, kdy si rodiče vyzvedávají poslední chudáčky, kteří jsou v zařízení denně od sedmi do pozdního odpoledne. Nachomítla…


Je to TAK snadné!

Naše třída je teď v jednom kole - jednak se řeší, kolik toho kdo ještě neumí k maturitě, a jednak se řeší tablo a poslední zvonění. To je samozřejmě příležitost pro brainstorming, v naší třídě to tak ovšem nefunguje, takže s nápadem přišlo jen…


29 700 000 radostí

Právě jsem se vrátila z brněnského diecézního setkání a musím se s vámi podělit - já jsem tak ... hm ... nabitá dobrou náladou a pohodou a radostí, že si připadám jako žárovka. Sedím tady u počítače a přitom myslím na ty lidi, tu spoustu lidí,…


Hej, Kurýre! aneb Možná až příliš ostrá kritika

Přináším článek sestavený z doslovných citací jistého věstníku jisté městské části. Já nevím, kdo texty koriguje, ale myslím, že na ten post navrhnu mého mladšího brášku. Pravopis výjimečně dobře (žádné ženy, co dělali), ale ta stylistika!!!!!!!…


Čas tatínků

Do školy chodím kolem mateřské školy, ne takové té velké, kde je spousta tříd podle věku, je to jenom taková...školička. A vypozorovala jsem tam zajímavý jev. Když jdu na osmou, je čas maminek. Maminky před sebou tlačí kočárek s mladším sourozencem,…


Čichám, čichám... nečichám.

Definice čichu podle Wikipedie: Čich je jeden ze smyslů. Je to schopnost vnímat chemikálie rozpuštěné ve vzduchu nebo ve vodě. Definice čichu podle mě: a) Čich je to, co mi pomůže poznat jaro, když vylezu z domu. b) Čich je to, co mi řekne, že byl…


Čekám na signál aneb Jak si (ne)vytlouct melodii z hlavy

"Čekám na signál, ten z nebe nepřichází a tak čekám dál" prozpěvuju si zrovna v tuto chvíli. Notovala jsem si to před pěti minutami, při projíždce na bruslích, v mezerách mezi dřením Apocalypticy, během hodiny filozofie i češtiny, na obědě, notovala…


Tajná komůrka kdesi v hlavě

Věděli jste, že princezny bydlí v kostele? A že rýže má celých dvanáct set kalorií nebo čeho? A že někde na světě je místo, které je sice neviditelné, ale mně vždycky rozbrečí? Já dvě třetiny z toho nevěděla ještě dnes ráno. Ale během pár hodin jsem…


Příjemce špatných zpráv

V literatuře je znám pojem "Posel špatných zpráv". Tento zodpovědný jedinec se může přetrhnout, aby dopravil své poselství včas a sděluje je pak většinou specifickým způsobem: ,,Mám dvě zprávy, jednu dobrou a druhou špatnou." Je tu ovšem ještě jiná…


Pro trochu nadšení abys šel světa kraj...

...šel s hlavou odkrytou a šel pěkně dlouho. Tak by se dalo popsat hledání lidí, kteří jsou nadšení pro to, co dělají. Přesto jsem nějaké objevila. Je to nějakou dobu, co jsem jela vlakem a spolu se mnou i skupinka rozjívených babiček. Ano,…


Perpetuum mobile (nejen) jižního druhu

V sobotu jsem si udělala radost - na ulici, která je na tu naši kolmá, konečně přestali vrtat do dlažby a asfaltu, tudíž jsem si umyla okna. Ať z toho jara taky něco mám! "Vrtali" celý rok a ještě jim pár úprav zbývá. Dvě stě metrů dlouhá ulice jim…


Chvíle, které nás změní

Je spousta okamžiků, které nám změní život. Věcí, které když uděláme, promítnou se do budoucnosti. Slov, která když vyřkneme, ovlivní to, co se bude dít dál. Jsou lidé, které potkáme jaksi neplánovaně a oni nám, řekla bych, ukážou další cestu. Někdy…


Návrat, který skončil v půli cesty

Děti si užily skvělý víkend na lyžích. Učitelé byli rádi, že se nikomu nic nestalo, žádné zlomené končetiny nebo natažené vazy. Všichni byli příjemně unavení. Někteří žáci spali a jiní si špitali svoje dvanáctiletá tajemství. Další vyhlíželi do…


Jarní fenomén: teplotní setrvačnost

Jaro je tady! Nemůže o tom být pochyb. Teploty i sněženky rostou, slunce hřeje, ptáci zpívají, komárovský strakapoud mlátí do hromosvodu. Je až překvapivé, s jakou úporností se změně ročního období někteří lidé brání. Přichází období, kdy zimní boty…


Výsledky dlouhodobého výzkumu ve školních jídelnách

Hromadných stravovacích zařízení už jsem pár zažila, mezi nejvýraznější pochopitelně patří školková, základková a konečně gymplácká jídelna. Do prvních dvou jsem sice moc nechodila, ale co si pamatuju - všude se vařilo relativně dobře, nepočítáme-li…


O startujících letadlech

Úvodem se přiznávám - po ulici chodím se sluchátky v uších. Někdy si potřebuju spravit náladu, někdy poslouchám povinnou četbu, někdy si dělám náslechy nových skladeb. Ale ať už dělám cokoliv, snažím se, aby moje Apocalyptica nelezla na nervy…


Jak je těžké býti sousedem

Pokud žijete v rodinném domě, sousedy sice máte (vyjma samot a rezidencí s obřím pozemkem), ale nedotýkají se vás tak moc, jako těch, kteří žijí v bytovkách. Sousedé jsou tam soky, spojenci, přáteli, nepřáteli, ale i neznámými osobami, jejichž život…


Ruce nelžou

Už od nepaměti se lidé zdraví všeříkajícím a všeprozrazujícím gestem - potřesením ruky. V poslední době se to trošku vytrácí, podání ruky se přesunulo spíš do úrovně "práce" - rukou si potřásají manažeři, ředitelé firem nebo vůbec lidé v byznysu,…


Umění mlčet

Určitě jste to zažili všichni - potkáte někoho, s kým si toho nemáte moc co říct, nebo někoho, koho jste dlouho neviděli, jedete s ním třeba tramvají, v rámci slušnosti se s ním snažíte konverzovat - jenže jedno jediné téma (počasí, škola,…


Tak tohle fakt nelovískuju...

Nedávno mě totálně vyděsily dvě spolužačky. Vždycky jsem si o nich myslela, že to jsou inteligentní gymplačky, které mluví tak, jak mluví čistě, ze srandy. Jenže ono ne. Ony to myslí vážně. Smrtelně. „Absolutně vymazlený boty“, „totálně zaláskovaná…


Když se děti začnou střílet

Ráno mě vzbudily zprávy o půl sedmé - někde v USA (figuroval tam Seattle) vzal devítiletý kluk zbraň a postřelil svou osmiletou spolužačku, která teď leží v nemocnici v ohrožení života. Tahle strohá zpráva mi pekelně pokazila ráno. Mám dojem, že…


A může za to...Skácel?

V češtině jsme dneska probírali pana Básníka - milovaného Jana Skácela. Jistě, každého nemusí jeho verše přitahovat, ale srovnávat je s Žáčkovými legráckami je přece jen trochu hloupé - to je jako Romeo a Julie v baletním provedení oproti Katu…


Jak nedělat dětský karneval

Motýl Emanuel vyčerpaně přisedl k dvoumetrovému vinnému hroznu, arkebuzírovi, tmě, lupiči, indiánskému páru a gangsterovi v kožené bundě. Měl chuť volat "Všechno špatně, zpátky na stromy!". Na vlastní kůži právě zažíval, jak se nemá dělat dětský…


Smekám klobouk

Včera proběhl v KC semillaso reprezentační ples našeho gymnázia. Po dlouhých letech byla jeho tradice obnovena a zároveň je to jakési triumfální rozloučení naší oktávy s domovským ústavem. Na přípravě se nejvíc podíleli dva naši spolužáci a odvedli…


Vezmi svůj kříž...a nes ho až do konce!

Jsou věci, které prožijete a teprve po dlouhé době si je zažijete tak, abyste byli schopní je interpretovat. V mém případě je to akce nazvaná krycím jménem Hrušeň, jinak řečeno – stavění metrákového kříže u nejmenované vsi na Drahanské vrchovině.…


Kde se to v nás bere?

Dneska jsem jela šalinou a byla svědkem dopravní nehody. Či spíš nehůdky. Řidiči za sebou jedoucích vozů se vzájemně nepochopili a vznikla z toho protlačenina na boku odbočující dodávky. To, co následovalo, jistě každý z vás tuší. Z aut vyskákali…


Jo, to jsem já!

K tomuhle článku mě inspiroval ten od Lenči, nazvaný Jak (ne)přežívám sama se sebou (mimochodem doporučujiJ). Ti, kteří mě znají, nebo ti, kteří si přečtou moje příspěvky tady na blogu, zjistí, že jsem rýpal. Rýpal, kritik, věčný nespokojenec,…


Jak utopit slovíčko "Dobrej" aneb Konec kouzelníků v Čechách (i na Moravě)

Klasická situace: "Mami, dej mi ještě!" "Dejmy jsou v komíně. Řekni kouzelné slovíčko." "Prosím!" A - čárymáryfuk - přání se obratem plní. Nebo jiné: školní jídelna. Kuchařka vydávající už aspoň dvoustý oběd. "Dobrý den!" A - čárymáryfuk - na talíři…


Cellisti v čelistech velkoměsta - litanie na nepřízeň osudu

Jak začít tuto litanii na téma „Znevýhodnění velkotonážních umělců při cestování MHD“? Teď nemyslím pochopitelně jen to, že umělec (jako třeba já) má pár kilo navíc, jako spíš to, že nástroj, na který hraje, není vhodný pro křehké slabé dívenky …


Švýcarská misie

Horní Habartice. Horní Prysk. Jedlka. Jetřichovice. Kerhartice. Malá Bukovina. Markvartice u Děčína. Mařenice. Merboltice. Růžová. Rychnov u Děčína. Srbská Kamenice. Valkeřice. Verneřice. Všechna tato jména obcí v Českém Švýcarsku spojuje jeden…


Hlášky z Dračáku 3

PJ: „A ta chodba zůstane stát přede dveřma.“ Morgoth: „Jsme na zámku, to tady bude princezna!“ Hewen: „Princeznu chci já, protože jsem nejhezčí!“ PJ: „Občas je tam mramorová tabule a v ní zaražený…“ Hewen: „…větry.“ PJ: „Dveře se nechcou otevřít.“…


Hlášky z Dračáku číslo dvě

Geldath: „Hewen našel Kostíky v lese a musel se hned otetovat!“ Morgoth: „Hlídám si záda.“ Hewen: „Líbáš si záda?“ Hlas: „Co tu děláte?“ Herborn: „Jen tudy procházíme.“ Geldath: „Jsme na cestě do Austrálie.“ Herborn s Geldathem si prozpěvují:…


Černá vlajka za stůl

Přiznávám, nechávám se teď unést davem. Píšou o tom všichni, mluví o tom všichni a v naší zemi je asi minimum lidí, kteří by neznali důvod černých vlajek, které visí na všech státních institucích. Václav Havel, bývalý prezidnent republiky, dramatik…


Nejlepší hlášky - situační humor

První díl hlášek z našeho přeslavného Dračáku Co pěkného říká P.J.? (o pavoukovi) „Utrhalo mu to všecky nožičky“ pavouci mají chapadla „Louč už zmizela v oblacích času“ „Brácho, bojím se, že je ti vidět skrz manou…“ „Nikde neteče ani špetka vody“…