...když máte náladu pod psa.
No, to je asi jasné.
Jsou fotky, které vás polehlivě pobaví. Vtipné situace, vtipné obličeje, vtipné vzpomínky.
No, a potom jsou fotky, které vás spolehlivě rozbrečí. Kvůli lidem, kvůli situacím, kvůli vzpomínkám.
Navíc...čas všechno mění. To je známá věc. Mění lidi i místa, zkresluje události, mění názory. Prohlížíte stará alba a říkáte si - vážně jsem takhle vypadal? A vážně mi to tehdy nedošlo? A vážně...
Přátelé, jste-li mírně sadističtí, způsobte si náladu blízkou depresi a pak se pusťte do starých fotek. Zabořte se do všech situací, které měly dopadnout jinak, motejte se mezi lidmi, které jste ztratili, kteří vás minuli.
Jste-li normální, v plačtivé náladě se vyhněte jakýmkoliv fotkám. Ono to nestojí za tu zkratovanou klávesnici, když vám do ní nakape slaná voda.
Ale pokud máte náladu normální, naopak prohlížení a vzpomínání doporučuji. Čas od času by si měl člověk připomenout, o co přišel, co už není...nebo co trvá celé ty roky. Měl by si vybavit všechny ty tváře na fotkách, zážitky s nimi...možná i sečíst, kolik z dávných přátel vám zůstalo celé ty roky a kteří naopak minuli jako léto.
Fotky jsou jeden z nejlepších vynálezů lidstva. Jsou to takové vizuální konzervy. Lidé nebo přátelství, co už nejsou. Někdy to chce odvahu se na ně dívat. Někdy se jimi obklopujeme ze všech stran.
Dívám se na fotky a je mi u toho krásně do pláče. Protože počítám, že je tu příliš mnoho přátelství, která skončila. A na druhou stranu vidím, kolik přátelství přetrvalo dlouhé roky a prošlo si ohněm i ledem - aby se změnilo na ocelové pouto. Chápete doufám, jak to myslím. Nemůžu to vysvětlit lépe - za chvíli mi začne jiskřit klávesnice.
Tak už jen krátce - važme si fotografií, ale nezapomínejme pro vzpomínky na to, co je...
...a hlavně si nevyčítejme, že jsme kdysi něco udělali jinak nebo pochopili jinak. On po bitvě je každý generál.
Ostatně až si za týden přečtu tento článek, budu se tlouct do hlavy, co je to zase za slátaninu. Ale nepřepíšu ji, nezměním.
Tak, jako už nikdo nepřekreslí fotky. Fotky a vzpomínky...
Komentáře
"Ostatně až si za týden přečtu tento článek, budu se tlouct do hlavy, co je to zase za slátaninu."
Právě, že ne...
Vedle Shelly je tohle vrchol literární tvorby co jsem na Signálech zaregistroval. Navíc si v ničem se Shelly nekonkurujete, každá píšete jinak. Shelly má výrazný osobitý styl, který vytvaří její osobitou poezii, zatímco ty ve svých zamyšleních tíhneš k poezii jako formě vyjádření, kde styl nahrazuje osobní zaujetí. Naivně se to dá rozdělit na to, že Shelly píše co si myslí, zatímco ty si něco myslíš a napíšeš to.
Moc pěkně a trefně řečeno. Myslím, že další komentáře jsou zbytečný. :)
@spitfire: Už jsem se vyděsil, že je na signálech někdo, koho nečtu, a spitfire chválí jeho (její) kvality. A vona to Eleeshebat!
Tak to jo, mám to zmáklé :-)
Byl tu ještě jeden opravdový básník, ale odmlčel se. Mám o něj trochu strach. Opravdoví básníci nejsou kdo ví jak silné a stabilní osobnosti.
https://www.signaly.cz/on-d-road
Některé léky na zavirování poetismem, jako třeba ampule chtíče, maj vedlejší účinky, přestane-li je "postižený" brát, může se jistě úplně uzdravit - ze všeho (i ze svého talentu).
Dík všem :)
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.