Modelová situace: Při stěhování se krabice povalují všude možně a kopnout do takové napěchované banánovky není žádné blaho. Malíček úpí a vy řeknete...
Jsou dva druhy lidí. Jedni řeknou "Blbá krabice!" a druzí "Já blbec!" (ty, kteří jen neadresně nadávají a ty, kteří řeknou "Asi jsem si to zasloužil" nepočítám)
A teď se nabízí otázka: Může být krabice blbá? Odpověď je nasnadě: ne. Krabice nemůže být blbá, blbej může být jenom člověk, protože krabice se mu sama od sebe nepřiplete pod nohy, to on nekouká na cestu a kopl do ní.
Jde o tohle - kdysi jsme na tohle téma diskutovali na jedné pouti. Bylo krásné babí léto a sestřenka se vyjádřila ve smyslu, že v případě konfliktu s nějakou věcí (krabicí, žehličkou, skříní, klíči) označí za viníka kolapsu onu věc, ne sebe. I když je logické, že věc za to nemůže.
Vzpomněla jsem si na to tuhle, když jsem si rovnala věci ve skříni a nakopla si o jednu krabici malíček tak důkladně, že mi lehce zmodral. A já povídám: "Ty jsi tak pitomá, koukej pod nohy!" Což mě překvapilo. Zničeho nic jsem si uvědomila, že patřím spíš k tomu druhu lidí, který vinu svaluje na sebe. A pak jsem zjistila, že totéž dělám i v lidských vztazích. Že se i při sebehorší chybě toho druhého snažím shodit aspoň část viny na sebe a to i tehdy, když je to opravdu chyba jen toho druhého (v maličkostech se to stává vcelku často, někdy si zkuste všimnout), že si pořád říkám (a jiným taky): "Nebyla to jen jeho/její chyba, to spíš já..."
A to je kámen úrazu. Protože dřív nebo později se může stát, že si toho všimne ještě někdo jiný a začne to třeba zneužívat.
Asi je potřeba se trošku oprostit od modelu "Jsem blbec" a občas si křiknout i na tu krabici... Respektive na pravého viníka.
Komentáře
To já mám krabice rád (a sebe taky)... Jen tedy doufám, že si to nebudu muset ověřovat při cestě do postele.
tak tohle je skvělej námět na psychologickou studii !
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.