Druhý den se přihnala bouřka. Bouře. I tak je to špatné slovo. Meteorologové se radovali a rodiče vyděšeně zjišťovali, jestli ještě jejich ratolesti neunáší rozvodněný potok.
Neunášel.
Přišlo to jako na zavolání. A teď nemyslím to, že jsem se potřebovala osprchovat. Spíš jsem si nutně potřebovala udělat jasno v tom, kdo je kdo. A s tím mi ta tří hodinová sprcha pomohla.
Začalo to nevinně. Pár kapek, pak kroupy jako hrách. Potom někdo pustil sprchu. Říkám si - to je takovej slejvák, že za pět minut je po všem.
Jo, to teda fakt bylo. Tábořiště se začalo měnit v peklo. Bahnotoky a souvislá řeka od týpíček k hangáru. Bylo nutno zakročit déšť nedéšť. Tak jsme zakročili.
Nikomu z vedoucích nepřišlo divné, že těžké podlážky v totálním slejváku tahají holka a jeden z táboríků. Asi v půli práce se dostavili dva další vedoucí a hned to šlo rychleji.
Následně zavládla panika. V hangáru sice byl járek, ale jenom do dvou třetin a ještě pěkně mělký. I hangár se zvolna měnil v bahenní koupel. Další vedoucí přiběhl s nářadím a začal zběsilý závod s vodou, která tekla dětem přes nohy.
Jen co jsme s funěním odhodili poslední lopatu hlíny a kamení, přiběhly dvě holčiny, které zůstaly ve stanech, že tam mají vodu. Rychlá kontrola ukázala, že stany plavou. Do jednoho.
Teď to teprve začalo být zajímavé. Járky byly všude - kolem stanů, ve stanech.... a do toho déšť stále silný jako sprcha. A pět lidí, kteří dělali co mohli, svlečení do půli těla a mokří až na kost.
A přesto, že byla situace kritická, se ukázalo, že náš národ má povahu humoristickou. Vtipy padaly skoro stejně hustě jako déšť a zdárné skončení "přeháňky" jsme oslavili vodní bitvou v potůčku, který se během půl hodiny změnil z polovyschlé strouhy na čtyřmetrovou dravou řeku.
Přišla bouře a já ji vnímala ne jako trest, ale jako dar. Protože přes mokré šaty mě hřálo vědomí, že tu nejsem sama. Že jsou kolem mě lidi, kteří (ač je jich málo) neváhají a jednají. Vezmou krompáč a fungujou. Déšť nedéšť, zima nezima. Spokojená a šťastná jsem ten den usínala konečně v suchém oblečení a na stan mi bubnoval déšť. A byla jsem krásně unavená na těle a krásně odpočatá na duchu. Skoro by se chtělo říct, že jsem byla zalitá...
Eliáš v bouři Hospodina nepotkal.
My ano.
Komentáře
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.