(Ne)dávno proběhla nejen médii zpráva o povolování potratových pilulek RU-486. Už tehdy jsem měla cukání napsat tento článek, ale jako u většiny aktuálních témat (jako zmrzlý chodník, Popeleční středa nebo volba papeže) jsem zaspala. 

Na druhou stranu si myslím, že téma potratů je aktuální pořád, ačkoliv se o něm nemluví pořád.

Tak tedy - na začátek trochu otevřenosti. Když se mnou šla maminka na první kontrolu ke své doktorce v Žabovřeskách, nebyla ještě paní Sedláčková.

A ona skvělá paní doktorka jí zcela bez váhání nabídla potrat. Víckrát už se u ní maminka neobjevila.

Když jsem se to před lety dozvěděla, nějak to na mě nezapůsobilo. Ale když teď byla ta kauza s RU-486, uvědomila jsem si, jaké neuvěřitelné štěstí jsem měla. Stačilo málo, maličko - aby mamka nebyla uvědomělá křesťanka a aby si nechtěla kazit mládí dítětem - a nepsala bych tady ty své věčné popuzené litanie a sondy do duše utrápené ne-už-teenagerky.

Představuju si, co všechno by bylo jinak, kdybych nebyla. Kolik lidí by žilo jinak. A jestli by to pro ně bylo lepší nebo horší. Je to trošku rouhání tak smýšlet. Byl by svět takový nebo makový? Byli by mí přátelé šťastnější? 

Je to hloupé a scestné.

Kdybych nebyla, prostě bych nebyla. 

Kdybych nebyla, neviděla bych zlaté obilí a modré nebe. Nezamilovala bych se a nenenáviděla bych. Nesmála bych se a neplakala. Nedýchala bych. Nebyla bych...

Jenže já, Kateřina Marie Magdalena Sedláčková, byla v Božím plánu a proto tu teď píšu tyto podivné řádky. Byla jsem v Božím plánu teď a tady, taková jaká jsem, narodila jsem se proto, že jsem se narodit měla. Jsem tu, abych psala a smála se a plakala a milovala a nenáviděla a dýchala... Jsem tu, abych byla. 

Přemýšlím nad tím a svírá mi to hrdlo. Že tehdy stačilo opravdu jen málo a...

Ale už jsem zase u toho. Vlastně je celkem zbytečné se tím tak zabývat. Protože tehdy to dopadlo tak, jak mělo a já se narodila a jsem tady. Tak, jak si to Největší Plánovač naplánoval. Já jsem...

"Když už člověk jednou je, tak má koukat aby byl. A když kouká, aby byl, a je, tak má být to, co je, a nemá být to, co není, jak tomu v mnoha případech je." (J. Werich)

...takže já jdu koukat, abych byla. Abych toho svého života užila tak, jak bylo v Plánu a nepromarnila ho a neproplýtvala, aby ze mě měli všichni radost a já mohla být hrdá na to, že jsem a kdo jsem.

 

A všichni, kdo si myslí, že můžou rozhodovat nad životem a smrtí těch, co podle nich "ještě nejsou", by měli otevřít oči. Do háje, je Jediný, kdo může rozdávat smrt nebo život, tak ať si přestanou hrát na Boha a radši si pomyslí, že to o nich se mohlo rozhodovat kdysi dávno, když ještě byli jako fazole!