"Píšu, tedy jsem"
Řeka Svitava to nemá na své pouti lehké. Po pohodlné nivě mezi pramenem (či spíše prameny) a Blanskem si musela prorazit cestu granodioritem, a když už si říkala, že je v pohodě v brněnské kotlině, přišli lidi a pěkně ji zmršili. A o tom, jak to s…
Řeka Svitava to nemá na své pouti lehké. Po pohodlné nivě mezi pramenem (či spíše prameny) a Blanskem si musela prorazit cestu granodioritem, a když už si říkala, že je v pohodě v brněnské kotlině, přišli lidi a pěkně ji zmršili. A o tom, jak to s…
Takový mír a klid, chce se křičet, když se vracíme upocení a přejezení ze štarkovského výletu, kde mi konečně bylo dovoleno spatřit to jediné pořádné, co z celého hradu zbylo. Padají vtipy na téma "zavolej rodičům, že jsme se rozhodli udělat tábor…
Včera letěl vzduchem první bílý vlas.Zazvonil,když zvolna k zemi padal-a slova,hrubá, nepokorná slovav hrdle uvázla mi jako rybí kost. Mé léto,ty už také šedivíš? Je tomu taka podzim přijde zítra.Zas celé stromy budou odlétat,zas ptát se budem,kam a…
Ze všech těch chvil a okamžiků mi za víčky vždy nejvíce zůstaly naše líné kroky, zdvihající prach, naše návraty z nekonečných her, kdy jsme se pohupovali směrem k táboru a slunce zapadalo, kdy voněla Lukášova dýmka a rezonovaly naše fórky, trochu…
Krátké krajinářsko-apocalyptické uvažování stvořené dnes za podmračeného odpoledne v promáčených botech a kraťasech na nádherné louce nedaleko Hostětína. Procházíme krajinou a jsme jako řeka. Nejdeme rovně, ale meandrujeme, proplouváme rozkvetlými…
Mohlo by se zdát, že mu vítr zašmodrchal vlasy, přece jen to nebyl žádný něžný vánek, naopak. Byl teplý a nesl s sebou jaro, ale rval a nemilosrdně odnášel všechno zimní. Ale fazonu mu nepoškodil, spíš naopak. Najednou se objevily nové naděje a…
Sedím na kopci a nepíšu. Ale to jen proto, že nemám papír. Nebo možná proto, že to, co mě napadá, se nedá napsat z fleku. Člověku se to musí uležet, musí se mu to zažít, a stejně, když potom slova dostane na papír, jsou trochu jiná než ta, která mu…
Cestování vlakem mám ráda mimo jiné i proto, že je z oken dobrý výhled a narozdíl od auta se jím můžu zabývat. A k takovým cestám, kdy jedu sama a delší dobu, si přibírám dva dobré přátele - básníka a krajináře. Je to zajímavé. Básník kouká z okna a…
Mám ráda své občasné sny o našem údolí. Mám ráda, když venku foukne vítr a pod nos mi přinese vůni hlíny, mateřídoušky, lebedy a rozpáleného stanu. Mám ráda, když zaslechnu písničku, která zněla i nám kolem plápolajících plamenů. Ale ze všeho…
Vůbec nevím, co to bylo za nápad. Do Beskyd? Se stanem, vařičem, jídlem a kamarádkou? S mou neexistující kondičkou? Ale stalo se. A já vám přináším krátký cestovní deník. Den prvý Trasa: Rožnov pod Radhoštěm - odpočívadlo na Černé hoře. Délka: 7 km…
Krajinářství... Když jsem si téměř již před deseti lety zvolila tenhle obor jako cíl, měla jsem velmi nejasnou představu, do čeho jdu. Byla jsem zmámená Cílkovými dechberoucími texty a celkově tím jménem - krajinářství, krajinářství... vždyť už…
Jedno místo a sráží se tam dva světy. Ten první z nich je slunečný svět, kde rozkvétají vzácné koniklece, kde na travnaté planině posedávají páry a kde pobíhají psi a děti. Svět slunce a tepla, svět odpolední pohody prvních jarních dní, kdy si…
7.díl seriálu ...a teď se pojďme bavit o včelách Desurbanizace. Co přesně znamená toto slovo? Podle slovníku to zní celkem neškodně, dokonce pozitivně – odliv obyvatelstva na venkov. Je to vlastně protiklad jevu, který vyvrcholil za průmyslové…
Prosincovým večerem duní rychlík. Znám tuhle trať, znám ji jako své boty, každé nádražíčko, kterým projíždíme. Znám i průvodčí, která mi štípne lístek a s mírným úsměvem přejede pohledem cello u mých nohou. Znám i ten vlak... Brzká tma už dávno…
A jdu zase tam, kde jsou rána orosená jak by pavouci v sítích oplakávali všechny své oběti, kde malinká duha září v kontryhelu, schovaná pro žíznivou vílu, a s dalšími paprsky slunce se změní na dech. A jdu zase tam, kde v poledne horce dýchne mez…
Musím se nadechnout a pak rozšifrovat všechny ty vůně, které zahltily mé smysly. Hořká vůně pelyňku. Žížaly na mokrého chodníku. A slimáci rozšapaní na schodech. Rozpálený asfalt, na který padla krátká přeprška. Dusivý pach mokré hlíny. Večerní…
Až poslední zeď popsanou vzkazy na šťastnou cestu přetřou bílou barvou... ...zbude ještě poezie? Až poslední malé nádražíčko zavřou a nahradí sterilní skleněnou čekárnou... ...zbude ještě poezie? Až dýchavičný motorák s upoceným průvodčím vystřídá…
6. díl seriálu ...a teď se pojďme bavit o včelách Bylo jednou jedno pole. Bylo to velké pole. Byl to vlastně zcela neekologicky obrovský lán země, ze kterého byla postupně splavována a větrem odnášena ornice. A pak jednou přijely bagry a na tom poli…
5. díl seriálu ...a teď se pojďme bavit o včelách Otázka, jak získat co největší množství energie za co nejnižší cenu a ideálně s co nejmenším dopadem na životní prostředí je stále ožehavější. Kdekdo je najednou odborníkem na alternativní zdroje:…
4. díl seriálu ...a teď se pojďme bavit o včelách Tohle není téma ekologické. I když… vlastně ano. Jen se to netýká ekologie krajiny. Týká se to „ekologie identity“ (a zařadila jsem ho především kvůli době postní). Myslím, že i nejměstštější člověk…
3. díl seriálu ...a teď se pojďme bavit o včelách. Šumava… kraj pohádek, opředený pověstmi, asfaltovými cestami a zalitý krví velkého ekologického sporu. A za vší tou pomyslnou krví stojí, respektive leze jediný brouček – kůrovec. Na Šumavu jsem se…
2. díl seriálu ...a teď se pojďme bavit o včelách Zastavuju kolo na okraji cyklostezky a znepokojeně hledím na travnatou plochu před sebou. Tak tady ještě před pár měsíci byla zahrádkářská kolonie, ne úplně zanedbaná, no, ale taky ne perfektně…
Deštné pralesy mizí! Na Borneu jsou orangutani vytlačováni palmovými plantážemi! Australské ovce moc prdí! Místo mangrovů rostou hotely! Ale pojďme se teď bavit o včelách… Já nevím, čím to je. Zraky lidí míří tak daleko! Fundovaně vám vysvětlí…
Právě se učím do oparu (rozumějte - ÚPaRR = územní plánování a regionální rozvoj) a tam je spousta věcí o krajině. Jednak jsem tam narazila na trochu Cílka ("Bezpečné místo s výhledem do krajiny, na kraji lesa, se stromy, nejlépe se skálou za zády")…
Letos mám ráda zimu. Když je trocha sněhu, užiju si za volantem spoustu dobrodružství, jak to rvu do kopce u nás v ulici a ono to nejede. Když sníh není... tak to mám stejně ráda. Protože ať sníh je nebo není, Líšeň je nádherná a popravdě - ani po…
Jsem člověk kopcovitý. Nikoliv hornatý, jelikož v čemkoliv větším než jsou Jeseníky mám pocit maličkosti a to se nelíbí nikomu, obzvláště je-li to pocit maličkosti vůči druhohornímu vrásnění a ne vůči Pánu. (Obří důl, Krkonoše, léto 2014) Nikoliv…
Každý z nás má srdeční krajinu. Místo, kde je mu dobře, kde tají případné ledové kry v srdci, kde ho chytají záchvaty spontánního štěstí. Každý z nás má svou zem, svou krajinu dětství, mládí, své údolí napěchované vzpomínkami... Kdo mě čte, ten ví,…
Jsou chvíle, kdy si přeju být sluncem, hvězdou někde v temnotě nebe, mrakem nebo paparskem měsíce, kdy toužím být jabloní v aleji, břízou na skalce nebo dubem u křížku, kdy si přeju být tratí, semaforem, výhybkou, kdy toužím být cestou, zatáčkou,…
Obzor mi najednou připadá nějak podezřele známý. Linie Černé hory se špičkou vysílače, Sněžka přelévající se na jedné straně do Luční, na druhé do Svorové hory, zaříznuté úpské údolí... Autobus se blíží k Peci a já se celá třesu - vždyť jsem tu…
Panuje tu zvláštní ticho. Měkce došlapuju, jemňoučký písek mi víří pod nohou. Zůstávají za mnou stopy, chvíli, ale přece. Nad hlavou modro, zakláním se a očima brousím po skalách kolem mě. Jsou daleko, nedostupné... a možná proto tak krásné.…
Mnoho cest už šlapaly mé nohy. Kdoví, co mě pudí stoupat na kopce a pak hledět do dáli... Každopádně tak činím a to v ledasjakém koutě této země. Přijela jsem do Jeseníků a už v podhůří jsem cítila, že si tento kraj zamiluju. Okolí Červenohorského…
Drobné sakrální stavby v krajině. Boží muka, křížky, kapličky, všichni ti Floriáni a Jani Nepomučtí u křižovatek. Kam se podíváte, všude narazíte na některou takovou stavbu. Je to nezbytný doplněk české krajiny. Klasický obrázek - remízek, pole,…
Jedno takové krásné, zamžené páteční odpoledne. Je klasické jaro, ptáci zpívají jako o život a kolem se hemží procházkující, běžci, psi... Myšlenky se hrnou rychle, bez ladu a skladu. Blok se plní slovy, poznámkami. Lehce je učešu až potom. Až udu…
aneb Vykácej alej a budou se ti zdát jiné sny Čas od času se to začne hodně řešit. Silničáři kácí aleje, protože jsou ve špatném stavu a ohrožují projíždějící automobily. Kdo má co do činění s krajinou, zdvihne prst. Pozor prosím, aleje jsou…
Ve dne je Brno uspěchané, zadýchané, chvíli nepostojí. Všude barvy, prach, hluk, lidé. Za světla je to město chaosu a těžko najdete místo, kde by nebyla ani noha. Není na něm nic záhadného, tramvaje rachotí do všeobecného rámusu, zvoní zvony a ani…
Začíná to ukázkově. Ráno jako z pohlednice. Modré nebe, slunce, žluté, oranžové a rudé stromy, šípky a trnky, pavoučci cestující za lepším - zkrátka nádherné babí léto. Takové, kdy se, sice v bundě, ale přece, rozvalíte do suché trávy a sledujete,…
Stoupám po schodišti na Zelenou horu. Nestačím s dechem, jdu rychle, předbíhám ostatní a jako první vcházím branou do jiného světa. Jen na chvíli si ten zázrak užít o samotě. Jen na okamžik - já, Santini, Bůh. Stojím pod klenbou a pohledem se pasu…
A lidé jsou obrazem krajiny, ve které žijí. Stojím na Gruni a hledám správné přirovnání pro beskydskou krajinu. Vidím v ní kousek Jeseníků, kousek Krkonoš a kousek Vysočiny. Hloubám nad tvarem kopců a linií obzoru ještě stále nezaujatě. Nemyslím na…
Tam, kde jsou hvězdy tak blízko a je jich tolik, se lidé mění. Kluk, o kterém by nikdo neřekl, že je "romantik", si povzdychne: "To je krása". Jeho kamarád, který k víře přistupuje poněkud laxně, se ozve: "Díky za to, Pane Bože!" A dospělý chlap,…
Jen tak si sedím v barokní kapli a přemýšlím. O monumentálnosti barokního oltáře, která se ztrácí pod mnohem monumentálnější klenbou gotického chrámu. Přemýšlím nad osudy lidí - těch, kteří stavbu financovali, těch, co ji vymysleli a těch, kteří ji…
Miluju cestování. Ale rozumějte, nemám na mysli dlouhé výpravy do zahraničí nebo cesty autem. Já mám ráda, když jedu někam, kde to znám. Vlakem nebo autobusem. Nejlépe sama, jen v dobré společnosti pánů jako je Pratchett (s tím se člověk nenudí),…
Jistě jste už všichni někdy hráli hru, při které jste měli zavázané oči. Zkuste si vybavit ten pocit. Při četbě tohoto článku se vám bude hodit. Jedná se o dva pokusy se zavázanýma očima. Přestože záznamy z nich jsou spíše cílkovské, všichni tam…
Okna jsou oči domu, říká se, a já s tím souhlasím. Jen bych snad dodala, že ve dne jsou tyto oči zavřené, skrývají se za vlastní lesk a tajemství vydají jen zřídka. Zato když se setmí, dům oči otevře a rozstřikuje z nich zlomky života těch, kteří v…
Autobusové zastávky, malá nádražíčka, velká nádraží - kolotoč příjezdů a odjezdů, odcházení a návratů, loučení a vítání. Samostatný svět batohů, kytar, kufrů a obložených chlebů. Chaos složený z dětí, psů, rodičů, studentů, holubů, průvodčích,…