Mimo to, že to bylo téma maturitní písemky, je to i výborné na zamyšlení. Protože "vzácnost" je ještě relativnější, než čas.

Vzácná je mušle, kterou mi před lety od moře přivezl jeden kamarád, vzácné jsou fotky z páté třídy, vzácné jsou všechny ty oblázky, poschovávané po kapsách a po batozích, oblázky nasbírané u řek a na cestách všude po téhle zemi. Vzácné jsou všechny ty zbytečnosti, které se už několik let zdráhám vyhodit.

Vzácné jsou chvíle na správných místech se správnými lidmi, vzácný je čas, na těch místech a s těmi lidmi strávený, vzácné jsou vzpomínky, které s těmi lidmi sdílíte.

Vzácné je vidět svou starší sestru jednou do roka a svou milovanou sestřenici jednou za šest let. Francie i Austrálie jsou tak daleko! Vzácné je setkat se s nimi a moct si aspoň hodinku povykládat, než vás znovu oddělí dálka. Vzácné jsou vyměněné maily a telefonáty. Vzácné jsou vzájemně ukazované fotky vašich dětí.

Jeden kluk, asi pětiletý, seděl dost nešťastně před domem a díval se na těžkou železnou rohožku. Když jsme šli okolo, zdvihnul se. "Pane, mohl byste mi pomoct?" zašeptal k tátovi. "Spadla mi tam dolů pětikoruna."

Kolik z nás by nad tím mávlo rukou, co je to pětikoruna?

Ale pro něho to byla půlka celého majetku. Když mu táta pomohl, kluk poděkoval a v dlani se mu blýskla druhá pětikačka. My běsníme, když utratíme o stovku víc, než jsme museli. Pro něj ta pětikoruna znamenala víc, než pro nás ta stovka. Mnohem víc...

A co je vzácné pro vás?