Když už jsem začala o technologiích a sociálních sítích ve svém minulém článku, musím tu načatou větu doříct. I když třeba o Facebooku už jsem kdysi psala. Ale tentokrát nechci psát o duckfejsech, o vykozených třináctkách a namistrovaných swagerech. Dneska se chci opravdu podívat na zásadní otázku: sociální sítě nás socializují, nebo z nás dělají asociály?

Nečekejte odpověď, která se bude zamlouvat všem. Jako většina zde na blogu je to můj pohled na věc, který ne vždy ladí s pohledem ostatních.

Nuže tedy...

...pojďme na to!

 

  • Katuši před: Rýsování, jak? Takhle? Chce to vzor! Píšu sms kamarádovi, ať mi mailem pošle svůj výkres. Odpovídá obratem, že ho ještě nemá. Ptám se na několik kroků, se kterými si nevím rady. Taky neví. Píšu spolužačce. A potom další. Výsledkem je astronomický účet za telefon a nedodělaný výkres. Jediný člověk, který ví, jak na to, nereaguje na zprávy.
  • Katuši po: Rýsování, jak? Takhle? Chce to vzor! Píšu na chatu kamarádovi, ať mi pošle svůj výkres. Odpovídá obratem, že ho ještě nemá. Ptám se na několik kroků, se kterými si nevím rady. Taky neví. Píšu spolužačce. A potom další. Výsledkem je několikahodinový skupinový rozhovor na Skypu, domluvené pivo a nedodělaný výkres. Jediný člověk, který ví, jak na to, není online.

 

  • Katuši před: Byl pozdní večer, hluboká noc, osamělá Katuši sedí doma, kouká na film a je jí teskně. Občas mrkne na telefon, jestli někdo nepíše. Nepíše. Povzdychne a koukne na mail, jestli někdo nepíše. Nepíše. Ani ten robot DPMB. S povzdech vypíná film a upadá mezi plyšáky.
  • Katuši po: Byl pozdní večer, hluboká noc, osamělá Katuši sedí doma, kouká na film a je jí teskně. Občas mrkne na telefon, jestli někdo nepíše. Nepíše. Povzdychne a koukne na mail, jestli někdo nepíše. Nepíše. Ani ten robot DPMB. Zapíná FB a po chvíli vypíná film, jelikož řeší zároveň blížící se koncert kapely, zároveň ples, zároveň si domlouvá rande a s dalšími třemi lidmi jen tak nezávazně plká. Upadá mezi plyšáky upsaná a s programem na další týden.

 

Mě osobně sociální sítě opravdu socializují. I když jsem doma a něco musím dělat, nejsem u toho sama. Vždycky se najde minimálně jeden člověk, který si u toho se mnou píše. Domlouvání akcí je pro mě mnohem jednodušší. Nevlastním internet v mobilu a mám vcelku normální kamarády, takže naše setkání (ze 100% domluvená přes sociální sítě) probíhají tradičně nad pivem a ne v záři mobilů. Když už, tak jen proto, že se vyfotíme, a někdo to nadšeně hodí na FB, jako že jsme spolu a užíváme si. 

Ale to je můj pohled na věc. 

Bohužel jsou lidi, které sociální sítě asocializují. Tweetují jako o život, jejich zeď je plná selfíček, nad jejich Instagramem si poslintáte klávesnici... ale nikdy nikam nejdou. A když jdou, tak pořád sledují, kdo je sleduje. Na netu. Virtuální realita je od té normální odřízne. Jsou takoví. Řekla bych, že každý z nás někoho podobného zná.

 

A o tom to celé je, přátelé. Sociální sítě nás v zásadě sbližují. Nebýt signálů (což je taky sociální síť), nepoznala jsem, byť jen přes písmenka, spoustu fajn lidí, kteří mají zajímavé osudy a názory. Nebýt facebooku, nemohla jsem utěšit spoustu svých kamarádů přes celé Brno. Nebýt Skypu, nepopovídám si s přáteli, kteří jsou odjetí v zahraničí.

Celé to záleží na tom, jak to pojmete. Jestli se zabalíte do virtuální bubliny a budete si v ní lebedit, nebo jestli si uděláte z virtuální reality most k zážitkům v té skutečné. Prostě to nesmíte nechat sklouznout za tenkou hranici, kdy místo "na pivo s bezva partou" budete chodit "na pivo s mobilem". 

 

A na závěr jedno video pro pobavení. Nebo zamyšlení?

https://www.youtube.com/watch?v=22gUYhzG3iI