Pozn. aut.: Pokud nemáte náladu na češtinářské nadávání, nečtěte dál. Budu dštít oheň na -ismy, -íčka, -íky a na jednu neomluvitelnou zhuvířilost.


A začnu tou zhuvířilostí. Jedná se o pokus být spisovný za každou cenu. Kdyby jsme, kdyby jste. Ne, není to správně, jak si myslí profesoři na univerzitě, zaměstnankyně radnice a spousta studentů. Správně je kdybychom a kdybyste. Chápu, jak to mohlo vzniknout (prostě si mluvíme po svojem, ne česky), ale rozhodně to neomlouvám. vytáčí mě to prvotřídně. Oči mě z toho bolí.

Aa, ano... Komunizmus. Pardon, ale ten...dobytek, který povolil -ismy psát se "z", ten by zasloužil na pranýř a ukamenovat těmi patvary, co vznikají. Jen tak namátkou abecedně. Jen posuďte sami, co je to za odpornost: absolutizmus, aforizmus, dadaizmus, humanizmus, hyenizmus, islamizmus, lyrizmus, magnetizmus, optimizmus, pesimizmus... Zvlášť ta posledníé slova mi tedy rvou oči. Taková....zhovadilost! Promiňte, ale kam to spějeme? Dobře, gymnázium s filozofií, tam ať si to zetko klidně je, ale napsat OPTIMIZMUS???? Takže to je pak optimizta? No to já ne. Já se vidím spíš na pesimiztu...

Poslední dávka pekelné síry dopadne na...na čajík. Na čajík, čajíček, kafčo, kafíčko, kávičku, pivko, pivínko, pivíčko, kašílek, meníčko, dovču, véču, manžu a ano, na kokino. Když se řekne kokino, vybaví se mi něco hnědého a rozmazaného po chodníku. Když se to říká dětem, prosím, u malých roztomiláčků se to dá prominout. Ale, lidičkové, probůh, dospělí lidi si navzájem dávají kokina - no kde to jsme? V permanentní mateřince? 

 

Omlouvám se, jsem češtinářský perfekcionista. Neříkám, někdy nemyslím a píšu dobytčiny, ale aby jste mě nachytali s manžou na meníčku, to teda ne.

Zaprvé nemám manžu (ba ani manžela).

Za druhé nechodím na meníčko (ba ani na menu).

A za třetí prostě nejsem dostatečně optimiztická, abych se chovala sluníčkově. Pardon.

 

http://www.protivna-blondyna.cz/2012/04/slunickovi-lidickove-tleskajici-zrudy.html