S kým z Bible bych se vydala na pivo? No, tak je jasné, že s Ježíšem. Ačkoliv s tím možná do sklípku. Rozhodně ne s Mojžíšem, sice vyvedl Izrael a tak, ale myslím, že by se s ním moc legrace neužilo. Mezi všemi, se kterými bych si ráda dala Kvasara a česnekové brambůrky, vede zcela jednoznačně jeden člověk...

 

Na začátku Pavel rozhodně žádné neviňátko nebyl. Vlastně to byl pěkný lump. 

Jenže pak dostal pořádnou ťafku a najednou je z něj apoštol. A ne jen tak ledajaký.

Pavel to s lidmi uměl. Věděl co říct, aby jim hnul svědomím. Nebo žlučí. Protože i to je mohlo nakonec přivést tam, kde je chtěl mít, taková pořádná diskuze na téma "křesťanství", pro a proti. Ten se určitě uměl hádat!

A uměl nejen mluvit, uměl i psát. Uměl psát tak dobře, že asi tak dvě třetiny mých známých, se kterými jsme se o tom bavili, prohlašují Pavlovy listy za své nejoblíbenější čtivo z celé Bible. Ten chlapík uměl uhodit hřebík na hlavičku. Když bylo třeba, nebral si servítky. 

Nebál se ani lidí, ani dálek. Procestoval pěkně velký kus tehdy známého světa a všude s sebou nesl slova víry. Zažil bouře, ztroskotání, zajetí, hádal se s pány i kmány, šel po své cestě stále vpřed a skončil tak, jak se dalo čekat - bez hlavy. Tak dlouho mocné pokoušíte, až se hlava usekne.

 

Zůstalo nám toho po něm dost - dost slov na to, abychom se i my, o dvě tisíciletí později, mohli nechat unést Pavlovou výřečností, nechat se strhnout tím proudem, nechat ho, aby nás přesvědčil, třeba i přehádal... nebo naopak roztesknil některou svou lyričtější chvilkou (však víte, takové to o lásce třeba).

 

Na pivo jedině s Pavlem!