Pane,
sešli mi prosím do cesty lidi, kterým můžu věřit.
Dej, ať mi nikdo nevrazí nůž do zad, ať mě nikdo nezraní a nezklame.
Prosím Tě, ochraň mě před falešnými přáteli.
Dej prosím, ať každá hádka, dojde-li k ní, skončí smírem.
Prosím, ať na mě ti, které mám ráda, nezapomenou.
Pane, prosím Tě - dej mi pochopit, že přátelství je záležitost dvou lidí a chyby dělají oba dva, ne jen ten druhý.
Proto Tě prosím: ať mi mí přátelé vždycky můžou věřit, ať nikoho nezraním nebo nezklamu, dej, ať nejsem falešný přítel, ať dokážu předcházet hádkám a dojde-li k nim, nabídnout smír a odpustit nebo požádat o odpuštění, dej prosím, ať nezapomínám na své přátele.
Dej mi sílu toto všechno dodržet.
Amen.
Komentáře
Popravdě řečeno tomu moc nerozumím.
Abych nerozebíral přítele, byl jsem v ůterý na jednom žehnání varhan. Jedna z přímluv zněla: "Pane, dej, ať se s průvodem těchto varhan všichni zapojujeme při mši do zpěvu." Nebo tak nějak.
Připadá mi to stejně hloupé, jako prosba "Pane, dej, ať se to nádobí nějak umeje!"
Rozuměl bych prosbě: "Pane, teď mám umejt nádobí, ale vůbec se mi nechce. Ale teď zvednu svůj zadek a jdu na to. Pomáhej mi, ať tu práci zdárně dokončím je tvé cti a slávě."
Rozuměl bych prosbě o Boží intervenci ve věci, kterou nemohu reálně ovlivnit. Třeba aby letadlo řádně doletělo. Ale prosby, aby Bůh zařídil něco, co podstatně záleží na MNĚ?
Připadá mi, že když mě Bůh pověřuje nějakým úkolem (pomoct příteli nebo umejt nádobí), je součástí mé víry, že mi zároveň nabízí veškerou svou pomoc k tomu, abych danou misi zvládnul. Na mně je jen tohle všechno přijal a nezvoral to. Pokud by i to přijetí a nezvorání záleželo na Bohu, neměl bych pak žádnou odpovědnost.
Bože, dej, ať neodkopnu potřebného!
Pak ho odkopnu.
Proč?
Protože Bůh vevyslyšel mou modlitbu a nedal, abych ho neodkopnul.
edit: Dej mi sílu toto všechno dodržet.
Je to lepší?
Já nevím, jestli je to lepší. Ale mně se to víc líbí :-)
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.