Máme ho všichni a trošku na to zapomínáme. Snad nám to připomíná Jarek Nohavica a jeho jizva na rtu. Mně to připomněla příprava na biřmo minulý týden. "Všichni máme svého anděla strážného..." Jak snadno se na to zapomíná! napadlo mě. Dokud jsem byly malá, modlila jsem se večer Andělíčku, můj strážníčku a stále jsem měla v povědomí, že ten anděl lítá někde nade mnou. Ale teď?
Skutečnost, že ten známý obrázek http://atarot.cz/wp-content/uploads/2009/09/strazni_andele1.jpg platí i pro dospělé, mě... ne zrovna překvapila, ale něco na ten způsob. Já zkrátka a dobře (a stydím se, když to říkám) na svého anděla strážného zapomněla. Jediné štěstí, že on na mě ne. Protože když se teď dívám dozadu, jeho ruka se rýsuje za spoustou událostí, které skončily dobře, ale nemusely.
Nejhorší na tom je, že častokrát člověk ani neví, že mu hrozí nějaké nebezpečí. Že by stačilo vyrazit o chvilku později a připletl by se k dopravní nehodě, že by stačil jeden špatný krok a sklouzla by mu noha, že by stačilo nedávat pozor na cestiu a letěl by k zemi. To si ani neuvědomíme, že ten zmiňovaný obrázek funguje. Že opravdu ta nehmotná bytost stojí nad námi a dokopává nás na správnou cestu.
Potom jsou tu situace, kdy víme, že "riskujeme". Výlet v mlze, lezení do jeskyní bez baterky, jízda na kole bez helmy a z kopce, noční procházka po Cejlu... Většinou to dopadne dobře, ač by nemuselo. Ani nás třeba nenapadne, že je to risk... Prostě jsme měli štěstí, že se nám nic nestalo, to nám řeknou doma rodiče, když jim sdělíme, co jsme dělali. Štěstí - jistě. A trpělivého anděla strážného k tomu.
A pak jsou tu ty chvíle, kdy to dopadne špatně, ale nebýt andělíčka strážníčka, dopadlo by to mnohem hůř. Například když spolužák nemá nic jiného na práci, než vyhodit botu na garnýž a pak ji druhou botou shazovat dolů, když ležíte přímo pod onou garnýží. Nebýt mohutného máchnutí křídel mého anděla strážného, asi by to neskončilo jen rozraženým nosem a ohnutýma brýlema. Nebo když se rozběhnete z kopce po kamenité cestě a zakopnete a přes vás se natáhne ten, kdo běžel za vámi. Když si představím, jakým masakrem to mohlo skončit, mrazí mě.
A kdyby se někdo z vás na anděla ptal, tak mám jizvu na lokti, když při mě stál.
Protože on při mě (nejen tehdy) stál...
Komentáře
Někdy se vyplatí modlitba nejen ke svému andělu strážnému, ale i k andělu toho druhého, ač třeba nevěřícího, když si nejste jisti, jak dané setkání dopadne...
Aspoň tak mi to někdo říkal, a někdy jsem to opravdu využil...
Moc pěkný příspěvek!!! Díky za něj :-)) Ten obrázek jsem měla jako malá nad postelí a docela mě tehdy (asi v 8 letech) pobuřovalo, že mi ho tam maminka dala, když jsem tam mohla mít rovnou kříž nebo pannu Marii...Nějaká okřídlená ženská, pfff :-P
No a teď mám taky pár jizev na předloktí a na zápěstí...a vím, že při mě (nejednou) stál :-)
Mrzí mě, že tady tak negativně mluvíš o Cejlu a už jsem na ty narážky fakt alergická... já tam chodím docela často a čím častěji tam chodím, tím více to tam mám ráda. Kéž bych se i jinde cítila tak bezpečně, jako na různých místech právě Cejlu. Jinak pro inspiraci na změnu pohledu www.ghettofest.cz :-)
Musím se přiznat, že tam taky často chodím a ve skutečnosti mi to tam nevadí. Jen jsem potřebovala příklad - většina lidí totiž o cejlu smýšlí tak, že to je sázka do loterie se tam projít...
A kdyby se někdo z vás na anděla ptal, tak mám jizvu na duši, když při mě stál.
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.