Tohle evangelium určitě znáte nazpaměť. Svatba, víno, které došlo a moudro o tom, že nejhorší víno se nechává na konec. Až dodneška jsem v tom viděla zkrátka akci, jejíž zdárný průbeh Ježíš zachránil svým první zázrakem, díky kterému se ukázala jeho sláva a učedníci v něj uvěřili. Nikdy by mě nenapadlo vidět v tom něco jiného, než poklidnou židovskou svatbu. Lidi se baví, jí, pijou, zpívají. 

Ovšem po nedělním kázání, vyslechnutém v Králově Poli, jsem nucena přiznat, že můj život nebude nikdy jako dřív. Klidná svatba se změnila v děsivou pijatyku.

A to čistě z toho důvodu, že půl dotyčného kázání nám bylo neustále opakováno, že tam nebyl nikdo opilý ani dokonce mírně podnapilý. Je to princip přimrzlého jazyka (kdo viděl Obecnou školu, tuší o čem mluvím). 

Nejprve nám bylo sděleno, kolik že toho vlastně vypili. Bylo to něco mezi 450 až  650 litry. No, napadlo mě, to museli být slušně zlití! Ale pozor! Taková svatba byla pro nějakou tu stovku lidí a slavilo se nějaký ten den! Takže jsem změnila názor, že to tedy vyšlo na každého tak oblíznout skleničku. Ale pozor! Oni rozlišovali prý víno kvašené a nekvašené. A víno dobré bylo to nejsladší - tedy nekvašené, jelikož, jak chemikům a domácím experimentátorům známo (že jo, Zorro), kvašením se cukry ničí. Takže oni vlastně pili jen takovou hroznovou šťávičku...

Než jsem si stačila v hlavě přesumírovat obraz nezřízené pitky zpět na poklidnou slavnost, bylo tu další ujištění, že určitě opilí nebyli, že ono úsloví o podnapilosti hostů a kvalitě vína je jaksi obecné a na tuto akci se jistě nevztahuje, protože Panna Maria by se přece nepřimlouvala za ožraly, aby měli co pít. A Ježíš by jim bezpochyby sklenice nedoplnil.

Všechny informace se i jaksi spletly dohromady a vylezla mi z toho průměrná česká svatba - někdo oblíznul zátku a je pod stolem, jiný abstinuje, další pije už bůhvíkolikátou rundu a pořád se drží na nohách. A když dojde pití, prostě se pošle pro další, nezávisle na tom, že někteří mají dost. 

 

Ale druhá půle kázání mi ukázala, že svatba v Káni nebyla jenom o pití nebo o tom, že někdo byl nebo nebyl opilý. Šlo samozřejmě o to, aby se Ježíš ukázal ve své slávě. Ale byl naznačen i výklad události z jiné strany - poněkud symbolisticky. Služebníci naplnili nádoby vodou, tak jak jim řekl. Bez něj by v nich byla stále jen voda a ať by správci nosili na ochutnání sebevíc, pořád by to byla jen ta voda, ne nejlepší víno. 

Ale díky Ježíši z nádoby nabrali a místo vody to bylo výborné víno.

A je to tak i v našem životě. Můžeme své "nádoby" naplnit čím chceme - spořádaností, dobročinností, hudbou, já nevím čím jiným ještě, ale bez Ježíše je to k ničemu, je to stále jen voda. Ale když se do toho vloží Ježíš, či chcete-li Duch Svatý, voda se změní ve víno a všechno to dostane smysl...

Až se bude příští rok opět svatbovat v Káni, budu to vnímat jinak než jindy. Jednak se budu lehce bavit představou bujaré veselice a pětiset litrů vína, ale na druhou stranu v tom uvidím i poselství pro sebe - nechci být naplněná vodou. Toužím po víně.

Nechci být naplněná hloupostmi, zbytečnostmi. Toužím po Duchu Svatém.