Když hoří, lidé se chovají různě.

 

Jedni mlčí a dělají, že se nic neděje.

Druzí pesimisticky konstatují, že hoří.

Třetí to někomu řeknou, ať s tím něco udělá.

Jiní začnou křičet "Hoří!"

Další běží a začnou hasit.

Někteří, kteří se úplně necítí, kříčí "Hoří!" a zároveň běží hasit.

 

Určitě vám došlo, že nemám na mysli opravdový požár.

Mám na mysli věci, které jsou špatně, věci volající po změně, věci, které, lidově řečeno hoří.

Já patřím napůl ke křičícím (protože s některými věcmi zkrátka nic nenadělám) a napůl k těm, co volají o pomoc a pak si jdou popálit prsty. Ale ve svém okolí mám příliš mnoho těch, kteří jenom koukají, jak požár zachvacuje další a další domy. A příliš málo těch, kteří berou do ruky vědro. A přitom je tolik věcí, které hoří.

 

Moji milí čtenáři, původně jsem chtěla připojit krátkou poznámku o výsledku voleb, ale zdá se mi, že politika tu moc nefrčí, tak jenom takto:

Křičte a haste, volejte a měňte, je-li to ve vašich silách. Když je něco špatně, je potřeba to napravit. Bojujte a nebojte se říct si o pomoc, pokud se vám zdá, že je to požár příliš silný. 

Nebuďte těmi, kdo jen mlčí. Nebuďte smíření s požáry kolem nás. Bijte se za jejich uhašení.

 

I když ti ostatní nejspíš odsoudí vaše jednání, i když se vám budou smát, i když řeknou "Už zase nadáváš". 

 

Bojujte a modlete se za ty, kteří mlčí. Třeba se jim otevřou oči a čím víc hlasů, čím víc věder, tím dříve a lépe budou ohně uhašeny!