Přináším nejasnou zprávu o rozpadu komárovské farnosti:

Fakta: Jedna z nejváženějších rodin farnosti jsou (ošklivě řečeno) "hromádkáři" - ovšem pán platí farní dluhy. 

 

Fakta: Rodina držící nad vodou filiální kostel byla soustavně z komárovského kostela vypuzena zásluhy nezásluhy. A pár dalších lidí k tomu.

 

Fakta: Schola mládeže je ve vlastní farnosti braná jako něco konstantního, čemu není třeba věnovat více pozornosti, než vyčinit vynechání dětské mše - i kdyby z technických důvodů. 

 

Fakta: V sousední čtvrti, která nemá vlastní kostel, je naše schola vynášena na piedestal po zlatých schodech místními občany za zpěvu oslavných fanfár.

 

Fakta: Veškerá komunikace ve farnosti se scvrkla na okruh "vyvolených" (užívám to nemajíc lepšího slova) a na ostrůvky těch ostatních. Okruh s ostrůvky nekomunikuje, přestože ostrůvky se snaží. 

 

Fakta: Sehnat svého faráře je nemožné. Když studuje, nebere telefony a neslyší zvonění. A je jedno, jestli mu nesete bábovku nebo běžíte pro poslední pomazání.

 

Uzavírám svou zprávu a dodávám:

Ve víře nás spasil Kristus.

Kdo nás spasí ve farnosti?

 

P.S. Nechci tu vyvolávat žádné vzrušené debaty. Jen jsem zase jednou cítila potřebu tak nějak shrnout, proč že je to u nás ve farnosti k pláči.