Přináším nejasnou zprávu o rozpadu komárovské farnosti:
Fakta: Jedna z nejváženějších rodin farnosti jsou (ošklivě řečeno) "hromádkáři" - ovšem pán platí farní dluhy.
Fakta: Rodina držící nad vodou filiální kostel byla soustavně z komárovského kostela vypuzena zásluhy nezásluhy. A pár dalších lidí k tomu.
Fakta: Schola mládeže je ve vlastní farnosti braná jako něco konstantního, čemu není třeba věnovat více pozornosti, než vyčinit vynechání dětské mše - i kdyby z technických důvodů.
Fakta: V sousední čtvrti, která nemá vlastní kostel, je naše schola vynášena na piedestal po zlatých schodech místními občany za zpěvu oslavných fanfár.
Fakta: Veškerá komunikace ve farnosti se scvrkla na okruh "vyvolených" (užívám to nemajíc lepšího slova) a na ostrůvky těch ostatních. Okruh s ostrůvky nekomunikuje, přestože ostrůvky se snaží.
Fakta: Sehnat svého faráře je nemožné. Když studuje, nebere telefony a neslyší zvonění. A je jedno, jestli mu nesete bábovku nebo běžíte pro poslední pomazání.
Uzavírám svou zprávu a dodávám:
Ve víře nás spasil Kristus.
Kdo nás spasí ve farnosti?
P.S. Nechci tu vyvolávat žádné vzrušené debaty. Jen jsem zase jednou cítila potřebu tak nějak shrnout, proč že je to u nás ve farnosti k pláči.
Komentáře
Naše schola zatím v Černovicích hraje na pouti k Floriánovi a na adventních trzích u léčebny - tam nás mají fakt rádi, teda aspoň pan místostarosta. Je fajn tam vždycky jít, protože najednou to, co děláte, není samozřejmost. U nás už to tak lidi vnímají. Něco jako schola byla, je a bude. Ale nebude.
Ještě to zkouším u nás, ještě to nevzdávám..
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.