Jiný kraj - jiný mrav.

Člověk by řekl - to je jasné. Ovšem tak nějak předpokládáme, že některé věci budou, aspoň v rámci Evropy, stejné. Jenže nejsou.

Vlezete do kostela a čekáte, že bude klid aspoň tady. A že to, co se tu bude dít, bude důvěrně známé. Sice v cizím jazyce, ale přesto známé.

No, a pak zjistíte, že krutějšího omylu jste se dopustit nemohli. Francouzi jsou totiž národ sám pro sebe. Tak například - neklečí. je možné, že je to specialita jen tohoto jednoho kostela, ale co si pamatuju, klečelo se snad v jediném kostele ze všech, ve kterých jsme byli. A byli jsme v hodně kostelech. Neklečí při proměňování, neklečí po příjimání. Pro mě divné.

Ačkoliv francouzsky rozumím vcelku obstojně a latinskou mši ovládám vcelku bravurně, ve francouzské liturgii se zcela ztrácím. A to jsem měla pocit, že by to mělo být stejné. Jenže se furt zpívá a vyzpěvuje a najednou tradá, je příjimání. To v tomhle kostele podávají ženy. Výhradně. Ženy a kněz. Mám pocit, že hodně českých katolíků by to nerozdýchalo.

Hodně se tu zpívá a není ani chvilka k rozjímání, pořád se něco děje, hodně mi chybí něco jako "minuta pokory". 

Normálně mi taková dynamičnost nevadí, ale když s údivem zjišťuji, že preface má jakási zcela podivná slova, dala bych hodně za to, kdyby se všechny mše sloužily latinsky. 

 

A jak se tedy orientovat ve francouzské bohoslužbě? Pokud nemluvíte aspoň C1, nemáte šanci. Misálek vám nepomůže, instinkt taky ne. Prostě jste nahraní.

Ale přes to všechno bych si chtěla prožít mši v některém z jejich velkých gotických kostelů. To musí být parádní.

 

Těším se na starou známou mši u nás v české kotlince...