...které bylo, je a bude vždycky zdarma.

Jistě už víte, o čem mluvím. Zlo se jménem Facebook. Nebo dobro? Jak to vlastně je?

Tak především je facebook sociální síť. Samo o sobě neživá věc. Není to zlo, jak mnozí tvrdí. Zlo z něj dělají lidé, tak jako z většiny věcí. O pušce nemůžete tvrdit, že je zlo. Puška si jen tak stojí ve skříni a čeká, až ji někdo vezme do ruky. Buď ji dotyčný nabije a nakrmí celou rodinu, nebo ji nabije a celou rodinu zabije (nadsázka, samozžejmě). Tak to máte s "fíbíčkem". Buď jste tam kvůli lidem, nebo kvůli sobě. 

Skupina první má relativně málo "přátel", z nichž většina jsou opravdoví přátelé, s nimiž se vídají i v běžném životě. Na fb chatují, ukazují si vzájemně fotky z akcí nebo se dělí o oblíbené písničky. Nemají potřebu psát statusy o nakupování či zaplněné líbacími smajlíky. Facebook mají jen jako prostředek pro komunikaci podobně jako Skype nebo ICQ. Tak tihle, pokud to poženeme do krajnosti, dělají z facebooku dobro.

A pak je tu skupina druhá. Dívky jménem Barushka Terushka či AlenQa s výstřihy pekelně hlubokými, pusami děsivě našpulenými, autoportréty z koupelny a speciálním způsobem psaní (Ano, mocinQi vás lovískuju, mucq :-*). Kluci, kteří by měli lítat venku za balonem a místo toho si hrajou s photoshopem, se kterým si umí udělat takový pekáč, že se babička a její pověstné tvarohové buchty stydí. Společných mají pár věcí - opravdu hodně "přátel", z nichž většinu v životě neviděli a neuvidí, statusy s neuvěřitelnými chybami, fotogalerie, nad kterou se kdekdo začervená a podle všeho neodolatelnou touhu dělit se o své nejniternější pocity, o své nejsoukromější soukromí. Dali by se k nim přiřadit i...řekněme stalkeři, kteří "fíbíčko" využívají ke špehování jiných lidí. Především právě kočenek a borečků s povedenými profilovkami. Tihle lidé jsou na fb pečení vaření a nejen chatují - především prohlíží fotky, komentují je pitomými komenty a označují na nich sebe či ostatní. Ono projít fotky všech 1024 přátel dá práci a zabere to fůru času. A zjevně to vyhlazuje mozkové závity. Tak tedy, tihle, pokud to stále budeme hnát do extrému, dělají spolu s podvodnými obchodníky z facebooku zlo.

 

Já byla dlouho proti xichtknize. Nepotřebovala jsem ji. Lidi, se kterými jsem si chtěla popovídat a měla si s nimi co říct, byli po ruce, případné dočasné nepřítomnosti řešil mobil. No, někdy jsem měla astronomický účet, to je fakt. Ale v zásadě jsem se bez fb opravdu obešla. 

Nu, potom vznikl táborový profil a časem tak nějak přešel ke mně. Najednou byli všichni, se kterými jsem si měla co říct, mimo dosah trvale. Střední skončila, vynořili se noví přátelé, se kterými jsem se vídala jen málo, ale říct jsme si toho chtěli hodně. A chat na "fíbíčku" se jevil jako nejlepší způsob, jak s nimi neztratit kontakt.

 

Nedá se říct, že je facebook dobro nebo zlo, stejně, jako to nemůžete říct o internetu nebo televizi. Facebook je něco, co si každý z nás přizpůsobí podle sebe. Nechci soudit, jestli je víc k dobrému či zlému.

Já jen vím, že když mají mí přátelé bolení u srdce nebo potřebují poradit, jsem jim k dispozici (díky školní wifině) téměř nepřetržitě a řeší se všechno rychleji a ekonomištěji než telefonem. 

Já jen vím, že když je někdo vzdálený přes půl planety, může se s ním člověk bavit.

Já jen vím, že se přes modorou lištu plánuje většina akcí, které podnikáme, a že je to přehledné a variabilní.

Já jen vím, že když můj dobrý přítel schytal kudlu do zad od jedné holky, mohla jsem být s ním, ačkoliv nás dělilo Brno, a pomoct mu, jak jen to šlo. Nebýt facebooku, zůstal by sám, jenom se zlostí a smutkem.

A věřte mi - jsou chvíle, kdy člověk sám být nesmí.