Právě jsem se vrátila z brněnského diecézního setkání a musím se s vámi podělit - já jsem tak ... hm ... nabitá dobrou náladou a pohodou a radostí, že si připadám jako žárovka. Sedím tady u počítače a přitom myslím na ty lidi, tu spoustu lidí, mladých lidí, kteří se dnes sešli na Petrově a zpívali a poslouchali a chválili Pána. Byl to pro mě po dlouhé době opravdu silný duchovní zážitek, vědět, že tam můžu být s nimi a že nepřijde nikdo, aby nám to zakázal, sedět tam a sledovat tu rozvlněnou hladinu hlav, vzhlížejících ke svatostánku, vzhlížejících k Bohu.

Pro mě to byla sobota plná setkání. Původně jsem šla se svou sestřičkou - bylo to impulzivní rozhodnutí, včera večer mi zavolala, jestli nechci jít a já řekla jo. Jenže postupně se k nám jaksi nabalili další lidi a fůru dalších jsme potkali. Čekané i nečekané. Celým dnem se neslo jedno velké Ahoj, které jsem rozhazovala na všechny strany - kamarádům ze všech možných brněnských farností. Jako by se kopec nad městem stal malým světem, ve kterém potkáváte všechny své milé lidi, všechny, kterým chcete věnovat kus času.

Otec biskup říkal, kolik položek mu vyhodil prohlížeč, když zadal heslo "radost". Zjevně užil Seznam - 7 481 329 radostí.

Jenže já, jak tu teď sedím, jsem užila Google a zjistila, že těch radostí je spíš 29 700 000.

A když (opět podle otce biskupa) zadám anglické "joy", je těch radostí už 759 000 000.

Nevím, kolik radostí bylo dnes na Petrově. Vím jen, že když se z moře hlav vznesla slova modlitby Páně, jejich síla utrhla střechu katedrály a vytvořila ohromný zářící sloup až do nebe. A já mám teď v osbě spoustu raodsti - protože se blíží Velikonoce, protože jsem mohla být s lidmi, které mám ráda a protože mi Pán dnes připomněl, že ať se cítím jak chci osamělá, pořád je se mnou 2 180 000 000 lidí, kteří myslí na Krista a radují se z každé chvíle, kterou s ním můžou strávit.

"Radujte se stále v Pánu, opakuji: Radujte se!"

A nejen sedmmilionůpadesátdevěttisíckrát...