GRAFOFILŮV BLOG

"Píšu, tedy jsem"

Archiv Říjen 2013

Vůdce jde sám

Boss má v ruce bič. Leader má na krku chomout. Vůdce jde první a má nejtěžší cestu. Prošlapává ji hlubokým sněhem i blátem, déšť ho zmáčí, vítr ho švihá do tváře jako bič, nepřátelé míří na něj. Vůdce musí odhadnout nejen síly své, ale i těch, kdo…


Sen 2013

Před vývěskou bylo plno, hluk, směs nadávek, pláče a nechápavých výkřiků. Spolužačka mě zahlédla a vtáhla do davu. Na velké plachtě bylo napsáno "Studenti nepodmíněně vyloučení" a v dlouhé řadě jmen jsem našla i to své. Chvíli jsem na něj nechápavě…


Diagnóza: Záchvat absolutního štěstí

Protokol z vyšetření pacientky psychiatrické pohotovosti. Vyšetřující lékař: Přihodilo se vám to už někdy? Pacientka: Jistě, docela nedávno. Vlastně se mi to stává dost často. Vyšetřující lékař: A můžete mi popsat ten poslední záchvat? Pacientka:…


Procházka nočním Brnem

Ve dne je Brno uspěchané, zadýchané, chvíli nepostojí. Všude barvy, prach, hluk, lidé. Za světla je to město chaosu a těžko najdete místo, kde by nebyla ani noha. Není na něm nic záhadného, tramvaje rachotí do všeobecného rámusu, zvoní zvony a ani…


Co když se vidíme naposledy?

Kdyby člověk věděl, že je něco naposledy, co by udělal? Co když se vidíme naposledy? Naposledy těmato očima. Naposledy s láskou. Až se uvidíme příště, budeme se nenávidět, budeme si lhostejní. Příště už nebudeme my, jen ty a já. Příště už nebudu…


Trojí tvář podzimu (s přívlastkem)

Začíná to ukázkově. Ráno jako z pohlednice. Modré nebe, slunce, žluté, oranžové a rudé stromy, šípky a trnky, pavoučci cestující za lepším - zkrátka nádherné babí léto. Takové, kdy se, sice v bundě, ale přece, rozvalíte do suché trávy a sledujete,…


Hlavní je se odrazit

Jsou dvě situace, kdy je potřeba se odrazit opravdu, co síla dá. A v obou dvou se vám bude hodit po ruce někdo, na koho je spolehnutí. Že jsem vrba, to tu rozhlašuju docela často a i přes mou neskromnost to asi bude pravda (nedávno mi to potvrdila…


Místa, kde mi bylo dobře

Z míst, kde mi bylo dobře Přivážím si vysušené kvítky Zavřené mezi listy knih A tak Skácela věnčím mateřídouškou Pán Prstenů oděl se do akátu Anna má Zelený dům v jasmínech A don Quijote zvoní na modrý zvonek Z míst, kde mi bylo dobře Přivážím si…


Hoří(m), má panenko

Oheň je sice dobrý sluha, ale pán, jak je známo, hrozný. Pro mě osobně jedna z nejhorších možných smrtí je při požáru. Ať už v plamenech nebo v dýmu. A teda - vyhořet bych vážně nechtěla. Loupež, to jde. Přijdu o cenné věci, musím skousnout, že se…


Jak jsme nehledali houby

Totiž hledali. Teda my je nehledali... Ech, tak popořadě. Po delší době jsme si vyrazili na výlet v kompletní rodinné sestavě. Zamířili jsme k Zubštejnu, ve Štěpánově si dali oběd (asi tak tunu kroket, já se po nich můžu utlouct) a pak auto…


« novější 1 2 starší »