Nedávno jsme byly se spolužačkami v Lednici (to je takový ten načančaný zámek s velkým parkem) a vyšplhaly jsme na minaret. Moje "hardcore" kamarádka Terka chvilku koukala na areál pod sebou, potom se zamyslela a zeptala se mě, proč ten minaret stavěli, když to nebyli muslimové. 

To byla docela zajímavá otázka. Trochu jsem nad ní zapřemýšlela a přišla na možné vysvětlení: 

„No, já bych řekla, že měli prostě moc peněz. A místo aby je utratili nějak víceméně smysluplně, postavili tady minaret. Možná si tím chtěli něco dokázat nebo kompenzovat, co já vím. No jo, asi chtěli dokázat, že mají dost peněz.“ Otázku minaretu jsme odložily na neurčito s tím, že se zeptáme prvního stavitele minaretů, kterého potkáme.

A potom jsme potkali skupinku dvou lidí a psa. Pes byl našňořený v oblečku, bezpochyby strašlivě šťastný, že má tak skvělý ohoz. Žena tlačila kočárek. Já myslela, že někde poblíž pobíhá dítě, ale, věřte nevěřte – ten kočárek byl speciální psí. Kočár pro psa.

Nechali jsme je přejít, já se za nimi ohlédla a prohlásila: „Tak vidíš. Minarety se staví dodnes. Jen mají jinou podobu.“ Všechny jsme se dívaly za párem, který měl psa místo dítěte.

Bylo mi z toho trochu špatně. Ale je to tak. Minarety jsou stále aktuální. Jeden minaret stojí na náměstí Svobody v Brně. Minaretem je i skvělá nejvyšší AZ tower. S trochou nadsázky by se dalo říct, že minaretem je každý dům, hnaný výš, než létají ptáci. Minarety jsou starověké pyramidy, středověké hrady i barokní zámky.

Minaretem je všechno, co bylo postaveno či koupeno čistě proto, že na to mám. A proto, aby to ostatní viděli.

Každý z nás si, myslím, má svoje minarety.

Pokud to nepřekročí určitou míru, je to docela normální.

Ale když si místo dětského kočárku koupíte psí, asi je už něco hodně špatně…