Jsem strašně šikovná co se tref týče. Postavit mě se vzduchovkou do stodoly, netrefím ji. A trefím-li se někdy (při střelbách, rozumějte), je to buď náhoda nebo jsme mířila na něco úplně jiného.

Netrefuju se moc ani v běžném životě (nemyslím teď, že sedím na střeše se snajperkou a snažím se někoho sejmout). Mám prostě špatnou mušku. Nebo špatnou pušku. Nebo obojí. Není mi ještě ani čtvrt století a už mám na pažbě pár krásných zářezů - takové ty věci, co se snažíte rychle zapomenout a nikdy už si na ně nevzpomenout. Překlepy. Přešlapy. Prostě špatné trefy.

Ale teď jsem se trefila, a do černého dokonce (ne do divočáka, ty mlátím klackama).

Začala jsem to tušit asi tak v dubnu. Ten úchvatný týden pod rozpučujícími se (co to je za slovo? Z toho by měli puristi radost) stromy na svahu mě velmi příjemně navnadil. Posezení pod Javořicí a falešné zpěvy kolem ohně za 80Kč/kilo mi dávali trochu jasněji najevo, že tentokrát se o překlep nejedná.

Mno, a od začátku tohoto roku, po naháňce, po Bájovýjezdu, po lesáckém plese včera to vím jasně - tentokrát jsem se trefila opravdu do černého. Není to ani překlep, ani přešlap, ani přestřel. Je to čistý zásah.

Takže vězte - jsem na lesárně a jsem za to ráda. Vybrala jsem si dobrý obor (i když vlastně netuším, oč v něm jde) a mám kolem sebe super lidi. 

Jo, naše fakulta je zelenější než flaška Listerinu. Jo, když vidím některé slečny, nedivím se, že se nám PEFkaři smějou. Jo, většina vyučujících jsou do svého oboru zažraní podivíni (Řepka), potměšilí lotři s tváří beránka (Marková) nebo totální pařmeni (Smýkalová. Teda Radka).

Každému to nesedne. Mrtvá zvířata a psi a uniformy a pušky a spousta zarostlých chlapů, co si huhňají pod vousy cosi o bachnách a danělách.

Ale já jsem konečně trefila terč, konečně jsem se dostala někam, kde mě to baví, kde se mi to líbí.

Jsem patriot, na své školy nedám dopustit.

Takže vězte - jsem hrdá eldéefačka a nestydím se za to! A komu se to nelíbí, ať mi myslivecký kloubouček políbí (adepti nechť se zapíší do pořadníku, musím si ten kloubouček nejdřív sehnat).

 

Ne, samozřejmě to myslím s nadsázkou. Jen jsem se chtěla pochlubit tím, že konečně jsem vystřelila a trefila se. Chtěla jsem vám říct, že LDF MENDELU není žádný Harvard, ale že ji stejně miluju. I se všemi podivíny a lidmi, kteří mi vážně lezou na nervy (Plhal kupříkladu).