Horní Habartice. Horní Prysk. Jedlka. Jetřichovice. Kerhartice. Malá Bukovina. Markvartice u Děčína. Mařenice. Merboltice. Růžová. Rychnov u Děčína. Srbská Kamenice. Valkeřice. Verneřice. Všechna tato jména obcí v Českém Švýcarsku spojuje jeden člověk - Marcel Hrubý. V jeho správě je čtrnáct farností s kostely, které mají lepší časy dávno za sebou. Jsou to kostely, kterým něco chybí - omítka, okna, střecha. Jen díky obrovskému nasazení a nekonečné trpělivosti se daří Marcelovi tyto kostely doslova křísit z popela. Pomáhají mu brigádníci, spolupracuje s vedením obcí, v nichž kostely stojí. Je to neuvěřitelný člověk. Rok co rok rozesílá přátelům dopis, ve kterém vypisuje pokrok ve svém díle a plány do příštího roku. A rok co rok je z dopisu cítit, jak je pro svou věc nadšen. A rok co rok píše, že má zoufale málo času na to, co by rád stihnul. Jak říkám - neuvěřitelný člověk. Za misijním posláním není třeba jezdit do pouští nebo pralesů, stačí sednout do auta a jet do pohraničí. Všude, nejen ve zmiňované oblsti, najdete rozbité, opuštěné kostely. Bohužel, Marcelů Hrubých je příliš málo. Když jsem četla letošní dopis, skoro se mi chtělo plakat. Vzpomněla jsem si na naši farnost. Na našeho otce, který spravuje dva kostely vzdálené od sebe pět minut autem. Nemusí se brodit sutí, když chce sloužit mši, nemusí počítat každý peníz, aby zachránil co nejvíce z pobořených domů Božích. A přestože to má o mnoho jednoduší, než kněz v "Marcelových" farnostech, ve filiálním kostele se po celé vánoční svátky ani jednou nesloužila mše.

V Srbské Kamenici se usadil člověk, který je na pravém místě. Podobně jako i jiní(neodvažuji se jmenovat) se chopil příležitosti udělat něco dobrého. Pracuje s maximálním nasazením a svým elánem nakazil už mnohé pomocníky. Plody jeho neskutečného díla si můžete prohlédnout na tomto odkaze:

http://www.luzicke-hory.cz/mista/index.php?pg=kostel