Zase jednou povedená historka z MHD. Tedy, povedená…Spíš smutná. Hodně smutná.

Jedu si tak do školy, když přistoupí babička (ještě celkem zachovalá), maminka a malý blonďatý chlapeček. Já pustila sednout babičku, holka za mnou uvolnila taky místo a maminka posadila syna. Chápu. Tramvaj drncá, škube sebou a děti padají na zem. Lepší je usadit dítě na bezpečnější sedadlo.

Jenže po pár zastávkách se najednou ke stojící mamince přihnala jakási stará žena a začala na maminku, prý ať si toho malého posadí na klín, že on neplatí a ona si chce sednout. Popravdě, nepochopila jsem moc, o co jí jde. Protože kdyby si maminka malého posadila na klín, stejně by si ona stará paní nesedla.

Babička dceru/snachu obránila, že je těhotná a že nechce, aby syn spadnul.

Jeden ze studentů přes uličku si všimnul odehrávajícího se dramatu, zdvihnul se a řekl: „Prosím vás, pojďte si sednout a neřešte zbytečnosti!“ Zajedovala: „Však až vám bude tolik jako mě, tak tomu nebudete říkat zbytečnosti!“ Student se ušklíbnul: „To už doufám nebudu žít!“ Tramvaj se rozesmála. Stará žena ještě chvilku brblala, že prý studentovi nic nevyčítá a kdesi cosi.

Když jsem vystupovala, k ženě přistoupila jiná, která řekla: „Já se vám vůbec nedivím a souhlasím s vámi. To je taková česká specialita, tohle.“ Vystoupila jsem a povzdechla si.

Nic k tomu nepodotknu, jen jedno – proč vynadala těhotné ženě, která posadila na sedadlo svého syna, místo aby se obula do sedících studentů, kteří ji okázale ignorovali?

Bylo mi jí tak hrozně líto…