Jste-li tu pro krajinářsko-cílkovskou poezii, tak vás upozorňuji, že tohle k ní má velmi daleko a bude lepší počkat si do příštího článku. Nevadí-li vám blogerínské ublognutí o oblečení, taškách a lidech, pak čtěte s klidem dál.

Chvilku to vypadalo, že se plánované unofficial předání mé blogoceny bude muset přesunout, neb si Katuši dala dvacet a místo dvaceti to byly čtyři hodinky. Naštěstí se ukázalo, že to není problém, a tak jsem asi o půlhodiny později s kajícím pocitem stepovala před Kozí osm za doprovodu partičky podivných individuí. Zvonků jsem si všimla až posléze a navíc patřily do skupiny pošťáky zvané "Nejdřív se uzemni", takže jsem se dovnitř snažila dostat přes mobil.

Musím teda říct, že i takhle v podvečerních hodinách, potemnělé a liduprázdné vypadá studenské centrum parádně, a signálnická místnost ještě líp (fakt se mi líbily ty dveře). Holky vevnitř zrovna cosi balily či vybalovaly, vypadalo to jako zásoba na fakt velkou frisbee party. Vcelku překvapená jsem převzala nejen poukaz na pobyt u sv. Josefa na Gruni, ale rovnou celou tašku darů.

A neb to bylo překvapení vskutku příjemné a milé, podělím se s vámi obsah oné nadité tašky (blogeři a vlogeři přece musí dělat unboxingy!).

Nuže tedy.

Jako dárek prozatím nejpraktičtější se ukázala taška z céesemka. Má totiž narozdíl od mých ostatních plátěných tašek dlouhá ucha, takže se přes ni dá přehodit kabát, když vykoukne podzimní sluníčko a v trenchi začne být nadměrečné teplíčko. Zatím jsem si ji ani nepolila kafem, takže dobrý, ale uvidíme, jestli ty tři hexagony po prvním vyprání nezmizí.

Zatím jsem ji měla jen párkrát, ale už teď vím, že otázka "Jak se ti líbilo v Olomouci?" přijde brzy. Mimochodem, netušíte jak mě tahle fotka nakrknula. V editaci článku se totiž s fotkami nedá nikterak pracovat a i po otočení  v zoneru se mi pořád nahrávala vzhůru nohama. Zachránilo to až zkopírování a přejmenování.

 

 

V tašce byla, krom zmiňovaného poukazu coby hlavní ceny (jemuž se budu věnovat až proběhne), spousta věcí. Jako druhá nejpraktičtější věc se ukázalo signálácké tričko. Sedí perfektně, děkuju. A líbí se mi, že to není takový ten univerzální střih, co se používá na většinu reklamních trik a který je předem odsuzuje do kategorie "V čem dneska budu spát".

Uvidíme, kolik praní ty potisky přežijí, ale do sušičky ho každopádně házet radši nebudu. A rozhodně ho nedám vyprat Tomovi z kapely, který na jeden koncert přišel poněkud rozpačitě, a když nám ukázal 4C triko se sloupaným a zároveň spečeným logem, utrousil cosi o tom, že na pade se to fakt prát nemá.

 

Okrašlovátek bylo v tašce víc. Brýle á la Ray Ban s logem signálů a náramek z céesemka. Oproti triku a tašce je užiju o dost míň. Sluneční brýle nosím jen s čočkami (nebo s bílou holí) a ty teď budu nosit už jen na večerní akce, takže si poleží asi až do léta, a tyhle gumové náramky zase navleču, když mám náladu na svoje ultra široké rifle (do kterých se teda momentálně asi ani nevlezu) a na vypadání trochu "reklamně". Taky jich mám celkem slušnou sbírku. A jeden dokonce svítí!

Brýle měly velký úspěch u mamky, která prohlásila, že jsou to asi tak první, co se jí líbí. Poněkud to uráží mé super sluneční brýle od Vietnamce z Bystřice za nehorázných čtyřicet korun. Gumák s nápisem "Nebojte se" bude oblíbeným společníkem na delší taxikářské cesty autem. Bude ho doprovázet potutelný úsměv a opakované dotazy, jestli mají pasažéři strach v noci v lese.

 

Tak to bychom měli tu "okrasnou" část. Následuje něco pro potěchu blogerovy duše a na ukojení jeho potřeb. Neděste se. Mou potřebu dokonale uspokojí bloček s tužkou, připravený pojmout všechny mé žblepty. Duši potěší jednak výběr toho nejlepšího ze signálnické blogosféry, druhak nejnovější Orkova knížka, kterou jsem už skoro začínala shánět a které asi věnuju samostatnou recenzi, neb hned prvních pár řádků mi neskutečně mluví z duše. 

Bloček velmi šlechtí, že je oranžový (ani jsem netušila, že KT má oranžovou barvu?), neb oranžová je moje oblíbená barva. Orkovu knížku zase šlechtí zpracování - jsou tam ptáčci, co přilétají, když listujete dost rychle. Takže když vás bude nudit četba, můžete si lítat. 

 

A to je tak asi vše přátelé. Z darů mám o to větší radost, že byly nečekané, ty, co sem chodí pro krajinářsko-poetické psaní to snad neurazilo, a pokud urazilo, dejte vědět, napíšu si vás do bločku. 

Ne, teď vážně.  

To, že jsem mohla v pátek večer jít z Kozí s tou naditou taškou a velmi blaženým pocitem, je zásluha jen vás. Že mě čtete, že mi píšete podporu a kritiku, že se pod články bavíme a vždycky kultivovaně a skoro vždycky k věci. Nebýt vaší odezvy, tak se na nějaké psaní tak akorát vykašlu. Sice píšu svoje myšlenky a nápady a vzteky, někdy se otvírám asi až moc, ale na rovinu - kdyby to nikdo nečetl a psala bych si to jen tak pro sebe, asi by mě to bavilo o dost míň, nebylo by to tak úplně ono. A jestli to baví nejen mě, ale i vás - pak je to ideální. 

Nejideálnější, abych tak řekla.

Povšimněte si prosím sladění nehtu s barvou trička! 

 

Díky. Vám i Jemu.

Nešlo by to ani bez jednoho.

 

(Omlouvám se za různě velké fotky, ale ten článkový editor to s nimi těžce nedává, takže jsem se je snažila nahodit jen tak zhruba do stejné velikosti.)