...leč jsem prokleta hrozivou kletbou řady prázdných židlí a také kletbou polena a také kletbou nadšence bez taktu. 

Vysvětlím záhy.

Kletba prázdných židlí

Miluju tancování, ovšem zcela paradoxně jsem nesnášela taneční. Z několika prostých důvodů. Tím prvním a nejzásadnějším bylo, že jsem zůstávala sedět i ve chvílích, kdy byly nejotravnější a nejnešikovnější holky rozebrány. Ať jsem se tvářila sebepříjemněji, usmívala se jako idiot - všude kolem prázdné židle a uprostřed té řady já jako kůl v plotě. Později už jsem to vzdala a tvářila se jako otrávený vrah mezi námi. O přestávce jsem si dala džus a po skončení prchala domů, zatímco ostatní mířili do hospody. Ta prázdnota  všude kolem mi rozhodně ze zakomplexovanosti neubírala. 

Kletba polena

Když už jsem se k tancování dostala, většinou jsem měla opravdovou smůlu. Půl tanečních jsme protančila s "Košiláčem", který sice tancoval technicky zcela přesně, ale tak, že kdybych si někdy po cestě do hodiny urvala stromek, vyšlo by to na stejno, ne-li líp. Stromek by mi aspoň během tance nevypočítával, jakou kruhovou rychlostí se pohybujeme. A voněl by. A neměla bych tak špatný pocit z toho, že se mi spolužačky, které už tuhle prkennou kalvárii absolvovaly, pošklebují za zády. 

Kletba nadšence bez rytmu

Druhou půli tancovacího času jsem, žel bohu a ke své valstní škodě, tancovala s "Brejkařem". Ten, narozdíl od mého druhého tanečníka, měl nadšení na rozdávání. Nadšení kopec...rytmu ovšem...jak to říct kulantně? Byl jako marioneta. Poskakoval kolem mě jako králík, nadopovaná fretka, nestíhal, dupal mi po nohách, vrážel do všeho okolo a konverzace byla, mírně řečeno, hrozivá. Navíc byl menší než já, nejspíš i slabší, já chtěla tancovat aspoň trochu v rytmu, tudíž jsem s tím expertem zametala.

 

No - není se co divit, že moc tancovat neumím. Ale nic to nemění na tom, že tančím šíleně ráda. Bohužel, zatímco druhé dvě kletby mě už zvolna opouštějí a já narážím spíš na těnečníky šikovné, prázdné židle se mě zarputile drží. asi to teda bude mnou, ne tanečníma...

Ale ať tak či tak, když už se k tancování dostanu, dokážu si to užít. Je pár lidí, se kterýma bych si moc chtěla zatancovat, ale asi se mi to nikdy nepodaří. Je pár lidí, se kterýma už v životě tancovat nechci. A pár lidí, kterým za úžasný zážitek skládající se především z plutí sálem hodně dlužím.

 

A co vy a vaše taneční zážitky (nejen) z tanečních?