Ježíš vešel do Brna a procházel jím. Tam byla dívka jménem Katuši; toužila uvidět Ježíše, ale poněvadž byla menší postavy, nemohla ho pro zástup spatřit. Běžela proto napřed a vylezla na strom, aby ho uviděla, neboť tudy měl jít. Když Ježíš přišel k tomu místu, pohlédl vzhůru a řekl: „Katuši, pojď rychle dolů, neboť dnes musím zůstat v tvém domě.“ Ona rychle slezla a s radostí jej přijala.

Jenže ouha - kdyby snad Ježíš opravdu stanul pod tím stromem a řekl "Katuši, pojď dolů, dneska přespím u vás doma," opravdu by Katuši s radostí přijala?

Nezačala by se ošívat, že mají malý byt a že není pro tak vzácného hosta uklizeno? Nezačala by se lekat zájmu lidí, protože by se všichni najednou dívali na ni a čekali, jak se rozhodne? A nejpronikavější by byl Ježíšův pohled. Dokázala by mu do očí říct své výmluvy? 

Možná by se jen styděla a bála. 

Možná by měla špatné svědomí.

Možná by hrozně toužila po spáse a odpuštění a přitom nebyla schopná je přijmout.

Možná by po chvilce přirozených rozpaků opravdu s radostí přijala.

Možná by zahanbeně sklopila oči a Ježíš by šel zase dál...

 

V prvním odstavci jsem vynechala dvě věci oproti originálnímu evangeliu: 

Tam byl muž jménem Zacheus, vrchní celník a veliký boháč, toužil uvidět Ježíše, aby poznal, kdo to je, ale poněvadž byl malé postavy, nemohl ho pro zástup spatřit.

Jak by to znělo v brněnském podání?

Katuši, uvědomělá katolička toužila uvidět Ježíše, aby poznala, kdo to je.

Tak by to myslím mohlo být. To, že vzorně plním své povinnosti v církvi, že se modlím a že (aspoň většinou) cítím Boží blízkost a užuž slyším i jeho hlas, to přece neznamená, že vím, kdo je Ježíš.

Boží syn a přitom i člověk... Přestože jsem to slyšela a promýšlela už bůhví kolikrát, nejde mi to na rozum.

A to je právě ta věc, která by asi trošičku zbrzdila rychlost mé odpovědi, kdyby mi Kristus řekl, že dneska spí u nás. Bála bych se možná, jestli ho dokážu dobře uhostit. I když vím, jak to s ním je, i přesto bych se styděla za to, že mu nemůžu poskytnout větší komfort. Byla bych v tu chvíli spíš Marta než Marie. Měla bych spíš starost o to, jak ho uctít nejen jako člověka, ale i jako Boha místo abych si sedla k jeho nohám a poslouchala, co říká a byla s ním. 

 

Až uslyším "Katuši, slez dolů," co udělám?

 

A co uděláte vy, až zavolá vás?