Včera proběhl v KC semillaso reprezentační ples našeho gymnázia. Po dlouhých letech byla jeho tradice obnovena a zároveň je to jakési triumfální rozloučení naší oktávy s domovským ústavem.

Na přípravě se nejvíc podíleli dva naši spolužáci a odvedli opravdu doprou práci! Sehnali kvalitní sponzory, zajistili výtečnou kapelu a slavnostní prostor ke konání - a výsledek byl skvělý. Od plesu se hodně čekalo (lístky byly zcela vyprodané) a také jsme od něj hodně dostali.

Samozřejmě, všechno neběželo úplně podle plánu. Ale nikdo to nehrotil, vždycky se našla pomocná, mnohdy přímo záchranná ruka a všechno bylo zase v pořádku. Když nepočítáme zmatek v šatně (moc lidí a málo věšáků) a také zvukaře, který měl asi azbestové uši (jinak nechápu, že s ním hlasitostost hudby nic nedělala), bylo to opravdu skvělé! Předtančení, kulturní vložky v podobě vokální skupiny Flow of Voices, diamantové překvapení, přípitek i tombola - všechno bylo jak má být na správném plese, vyšňoření studenti a profesoři se svými drahými polovičkami, dokonce přišlo i vojsko!

A skutečnost, že jsme byli pořadatelská třída, ukázala i jiné. Kdo se umí postavit k práci, kdo má obě ruce levé a kdo je radši schová, aby si nesloupal lak na nehtech. Na přípravách, těch fyzických (balení tomboly, lístky do ní, sál) se podílela stále ta stejná skupina lidí. Ti ostatní měli najednou málo času a moc řečí. Škoda. Z "chystačů" se totiž stal sehraný tým a ten pocit, že se podílíte na něčem opravdu velkém bych za nic nevyměnila!

Tady a teď chci vzdát holt všem, kdo se na plese jakýmkoliv způsobem podíleli. Přes odpor ředitelství se vyvedl a to díky těm dvěma - Sáře a Petrovi. Dokázali nemožné a já před nimi smekám nejen pomyslný klobouk.

Kdyby bylo víc takových lidí a míň běloruček, určitě by se zdařila spousta věcí, které se zbytečně nevyvedly podle očekávání.