Přijde mi, že hrozně moc slov ztrácí svůj původní význam. Příkladem za všechny může třeba být slovo přítel. Když se řekne "Je to můj přítel", asi si každý z vás představí vodění za ruku a podobné záležitosti přecházející krabičce s prstýnkem a svatebnímu dortu. Jenže, potíž je v tom, že když se řekne "Je to můj přítel", mělo by tím být myšleno něco trochu jiného - že je to víc než kamarád, že je to někdo, kdo by pro vás do ohně skočil, kdo by vás zachránil před pádem do propasti a tak podobně. Jenže přátelé kamsi zmizeli (s výjimkou toho sitcomu) a teď už máme jen kamarády, což je škoda. Já bych to rozlišila takhle - známý, kamarád, přítel. Jenže když někomu řeknu tohle dělení, vysvětlí si to po svém - známe se od vidění, podnikáme spolu blázniviny, chodíme spolu. A ne to s tím ohněm a tou propastí.

Podobně je to třeba se slovem rande. Francouzské sousloví rendez-vous je termín pro schůzku, jakoukoliv - obchodní, pivní, povídací nad kávou nebo (super slovo) pro dostaveníčko. Jenže, řekněte, že máte rande se svým přítelem - koho asi napadne, že si jen jdete popovídat se svým nejlepším víc-než-kamarádem.

U nás na jihu (a bohužel nejen u nás) dostalo nový význam slovo strom. Když se řekne strom, vidím něco kolosálního, zeleného, rozpínavého, cosi, co "stojí a kouká do polí a je tak samo v celém okolí". Nebo křivou borovici. Nebo vysokánský smrk. Nebo obsypanou jabloň, na kterou se dá vylézt. Nebo třešeň. Nebo prostě něco, co má větve na svém místě, kmen odshora až dolů a listí, kam se podíváš.

Ovšem u nás, na jihu, strom znamená něco docela jiného. Pokud si dáte rande s přítelem pod stromem, asi vám bude trvat dost dlouho, než nějaký najdete. A když už ho najdete, bude dvojího druhu.

Ta první varianta nového významu slova strom se tomu původnímu přece jen trochu blíží. Jedná se o zmrzačenou rostlinu s dřevnatým stonkem, která má větve, začínající tři metry nad zemí, což by mohlo budit zdání, že se jedná o nový rostlinný druh, který se specializoval na neukrývání úchyláků ve spodních větví, které jsou proto radikálně eliminovány. Bohužel, k odstranění spodních větví nedošlo díky dlouhé evoluci, ale díky motorové pile.

Druhá varianta je poněkud tristní. Jedná se o ščagélek (teda, když se to napíše, je to pěkně divné slovo) s chocholkou listů nahoře, podepřený tyčkami (někdy) a mající listopad v kterékoliv roční období. Ztráta chlorofylu je způsobena nedostatkem vláhy a často také tím, že ona listová chocholka leží i s větší částí ščagélku několik metrů od zbytku kmene a kořenů. Díky této nové parkové úpravě se počet "stromů" v naší městské části přiblížil nule. Jediné stromy, pod kterými byste si to rande mohli dát, jsou v zahradách (ale jen soukromých domů, jakákoliv instituce se zbavila vší zeleně, která by mohla skrývat úchyláky).

 

Na ulici, kterou nedávno konečně opravili, byla alej lísek. Byly to staré stromy, ledacos zažily, a když začaly jeden podruhém umírat, docela mě to dostalo. Odcházeli zpočátku po jednom a já je oplakávala - mizeli spolu se stínem a s nimi i mé vzpomínky. Byli to mí přátelé, ač to zní divně.

A tak, když během opravy najednou byli všechny pryč a já procházela kolem jejich zmrzačených kmenů, už jsem ani nemohla brečet. Prostě to byl hrozný masakr. Masakr na stromech a na mně.

Malá holčička se honila za lístkem na rozpálené dlažbě. Stín byl pryč, stromy byly pryč, cosi ve mě bylo pryč - a já si říkala, jak jsem hloupá, když držím smutek za strom...

...který mi byl přítelem.