Na podzim se cestuje jinak. Lidé se na vás dívají, jako by vás v čekárně zapomnělo léto a udiveně se ptají, jestli jedete čundrovat nebo co. Obzvláště, když je to v době, kdy se nepředpokládá pohyb vysokoškoláků a když navíc máte maskáče a kovbojský klobouk.

A snad právě proto cestuju na podzim tak ráda. Vyrážíte do mlhy, jedete zlatorudým babím létem a skončíte ve tmě - a váš vlak jako by letěl nebem, ne po kolejích...

 

Ale i tak idylický čas má svá úskalí a já je pro vás na vlastní kůži otestovala!

  1. Nepodceňujte oblečení. Není od věci mít po ruce náhradní suché ponožky (lidi se po vás už stejně dívají divně, když si začnete sušit v kupé na topení boty, uškodit vám to nemůže). Při dobíhání posledního rozumného spoje se pod batohem slušně zpotíte a když pak vychládáte na chodbičce, kde je, to se ví, průvan, můžete si uhnat nachlazené ledviny coby dup.
  2. Když jsme u těch ledvin - obyčejná lidská potřeba se během minuty může změnit v horor. Na nádraží: jak se vecpat s obrovským batohem do kabinky? Venku ho nechávat je dost o ústa a dovnitř se vleze jenom jeden z vás... A ve vlaku: Brát ho s sebou je nemyslitelné, ale nechat ho na hlídání té milé paní s košíkem vajec - je to dobrý nápad? Ubrání vaši batožinu proti bandě ožralých trampů? He?
  3. Vtipná (či "vtipná") nálada postihne čas od času každého z nás, ale dávejte si pozor na to, s kým vtipkujete. Průvodčí nebo řidič autobusu se na vás možná mračí oprávněně. Když někdo nemá náladu na laškování, tak ji holt nemá a vy uděláte nejlépe, když svůj kontakt omezíte na slušný pozdrav a neutrální úsměv. Věřte mi, kdyby se s vámi chtěli bavit, tak se s vámi baví. Výřečnému průvodčímu ve vlaku prostě neutečete. 
  4. Povedlo se vám vyprázdnit nádrž a máte půl hodinku na doplnění kalorií a tekutin. Jenže ouha! Nemysleli jste na proviant a najednou jste na nádraží (relativně velkém), kde je bufet zavřený, oba automaty rozbité a jediná nádražácká paluša nevhodná pro vstup samostatně cestující dívky (echmhraniceechm). Nejbližší obchod asi kilometr od nádraží vzdušnou čarou, v reálu bloudění ulicemi a zoufalství v očích. Vozte si proviant s sebou. Není moc nádraží s tak výbornými bagetami jako v Kojetíně, takže na to radši nespoléhejte!
  5. Samostatná kapitola je uzobávání. Uzobávat se logicky dá i řízek od maminky, ale to jaksi není ono. Zobou se oříšky, čokoláda, smradlavé sýry, tyčinky, zelenina, Skittlesky. Pro některé cestovatele je to přímo rituál (echmproměechm) a bez své uzobávací pochutiny by nevyrazili. Navíc to může působit jako příjemný sdružovací prvek, obzvláště, když protistrana dá kolovat láhev bílého nebo meruňkovice. Popíjení je skoro jako uzobávání. Pro některé taky nezbytný rituál.
  6. Cestovatelé! Vybírejte si pečlivě spolucestující! Věřte zkušené, kolikrát je lepší strávit celou cestu na chodbičce (a dát třeba podnět ke vzniku okytarované skupiny se záležitostmi z bodu 5), než sdílet kupé s bandou ukecaných babek (tím se omlouvám všem ukecaným babkám, neberte to zle ;-)) nebo ještě hůře s bandou puberťáků, kterým právě došly baterky v mobilech a potřebují si sdělit kdo s kým kde a kolikrát. (Když jedu s kamarády, jsme milionkrát horší než všechny babky a puberťáci dohromady. Jenže to si většinou nechci v klidu číst.)
  7. Zdá se to být podružné, ale obzvláštní péči věnujte výběru kalhot. Já ty svoje před půlhodinou skoro ztratila v tescu, jelikož mě opouštějí i normálně, což teprve když mi je dolů stahuje těžký batoh. Na jedné akce jsem to dotáhla do takového extrému, že jsem si poutky pro pásek protáhla přímo bederák (problém nastal, když jsem musela batoh rychle shodit na zem). Není moc nepohodlnějších věcí, než když vám padají gatě a vy si je nemůžete vytáhnout.
  8. Drobné. Jak jsem mluvila o nákupu lístků, určitě náladu prodávajícího nezhoršíte, když nebudete užívat bankovek větších než stovka a budete mít po kapsách drobné na dorovnání. A o tom, jak krásně kov cinká v automatu, ze kterého následně vypadne nějaký jazykospalovač, snad nemusím mluvit, obzvláště na sychravý podzim. Při cestování je chrastit víc cool než šustit.
  9. Jste-li vášniví čtenáři a cestujete autobusem, snadno vás zastihne tma a vy musíte zaklapnout knížku. Ale není třeba paniky, podzimní cestovatel by si ke sluchátkům a pořádné porci muziky měl přibalit i kopec fantazie. Pak stačí vyhlédnout ven z okna do zatměné krajiny a v ten ráz není nic, co byste si nedokázali představit. 

Ostatně...cestovat bez fantazie? Copak to jde?