GRAFOFILŮV BLOG

"Píšu, tedy jsem"

rubrika Povídky

Hromnička

Bouřko-táborová reportáž o tom, jak jsme se (ne)báli. My na ty táborové bouřky máme celkem štěstí. Letos byly hned dvě, a dokonce dva dny po sobě. A slovo "bouře" to úplně nevystihuje. První přišla ve čtvrtek nad ránem a byla neskutečná. Všichni, s…


O červené Karkulce

(napsal můj bratr, zveřejněno s jeho souhlasem. Berte to jako odlehčení v dnešní poněkud napjaté době) Karkulka byla jedináček a bydlela s rodiči na kraji malé vesničky kdesi v šumavských lesích. Karkulka byla vesnické děvče, jen tak něčeho se…


A zbývá dodat jenom Amen

Bylo jednou jedno sucho. Pořádné, dlouhotrvající, zemědělce i lesníky trápící sucho. Takové, které je naprosto nekompatibilní s debily, nezodpovědnými osobami a lidmi, kteří nedávali ve škole pozor. Těch šest, co šlo na přepad jednoho nejmenovaného…


Mnich aneb Čtyři blbci na Pletenici

Trošku povzpomínejme na léto... „Dochází dřevo.“ Mnich se polozvedne z trávy a ukáže směrem do lesa. „Já jsem svatý muž, musím tady meditovat. O pozemské věci se mají starat běžní smrtelníci.“ „Aby ses u toho meditování nepředřel,“ ušklíbnu se a…


Sen 2013

Před vývěskou bylo plno, hluk, směs nadávek, pláče a nechápavých výkřiků. Spolužačka mě zahlédla a vtáhla do davu. Na velké plachtě bylo napsáno "Studenti nepodmíněně vyloučení" a v dlouhé řadě jmen jsem našla i to své. Chvíli jsem na něj nechápavě…


Stopy končící před mými dveřmi

Jsem samotář. Kdyby v naší zemi bylo moře, stal bych se strážcem majáku, jelikož ale moře nemáme, stal jsem se hajným v nejzapadlejší končině, kde už ani ty lišky dobrou noc nedávají. V létě i v zimě je tu klid přímo nebeský, v noci je taková tma,…


Samorost

Toto by možná vyprávěl kus dřeva: Naprostou většinu života jsem strávil pod zemí. Nebylo to nic zajímavého, žížaly jsou odtažité a krtci se zase snadno rozčilí. Když prší, taky to docela zalejzá pod povrch. Taky je pod zemí velká, ba přímo obrovská…