Kde se v písničce vzal nějaký Adalbert? A kdo to vůbec je? táže se pozorný posluchač a nechápavě kroutí hlavou.

Též jsem nechápala. Myslela jsem, že je to jenom něco, co se rýmuje na "čert". Něco jiného, než "žert", páč to se do truchlivé písničky o rozchodu nehodí.

Jenže on ten Adalbert fakt je. Jenom se asi jmenuje pokaždé jinak. Adalbert, Pavel, Kryšpín, Jan, Štěpán, David, Jeremiáš, Lukáš, Klement, Emil, Petr, co já vím jak.

On ten Adalbert spává v šuplících a za knížkami v knihovně, někdy taky mezi botami nebo pod stolem. Schovává se a vystrkuje hlavu jenom v noci. Běhá bytem a taky vám skáče kolem hlavy a do košíčku sbírá ošklivé myšlenky, špatné nápady, bolavé vzpomínky, všechno, co jste ten den trošku pokonili, prostě takové věci, co je lepší ztratit a nenajít. Jenže on je sbírá a schovává.

Je to slušný mizera. Má na to kartotéku, nic se mu nepomíchá. Útržek básničky i pár taktů melodie přiřadí přesně tam, kam patří, k té správné události, k těm správným slovům. Zařadí to a čeká.

Čeká, poslouchá, sedí ve své skrýši třeba roky a prohrabuje se svou pečlivě uspořádanou kartotékou. 

A potom, když přijde ten správný čas, vytáhne jednu složku a vysype ji ven. Melodie, verše, vzpomínky se rozletí pokojem, naplní ho a vy do něj vlezete, zamotáte se do té směsi jako do pavučiny a je to. Adalbert dobře pozná, že už jste nalomení - a dolomí vás hrstkou věcí, co vám připomínají "něco". Vy se v tom plácáte, slzíte, nadáváte (si) a ten zloduch stojí v rohu a šklebí se. No, jako čert. Potměšile. Zlotřile. 

Ach, Adalberte, ty mizero, proč to vlastně děláš? Pro koho pracuješ? Pro Smutek, Beznaděj či Zoufalství? Pro Špatnou náladu? Pro Depresi??

 

Kdo ví, proč to všechno schovává a pak zase vytahuje.

Možná proto, aby nám připomněl, že nikdy není tak špatně, aby nemohlo být hůře?

 

Každý máme svého Adalberta, archiváře špatných dní a ještě horších rozhodnutí.