Říkala jsem si - modlitby zafungovaly. Na dětském karnevalu otec Stanislav zářil, bavil se, hrál si.
Leč - karneval je karneval. Masku sejmul příliš záhy po něm.
Dneska za ním přišel Vojta (druhák, tuším, možná třeťák), který byl už jednou se svými bratry od oltáře vyhoštěn, a požádal ho, jestli by nemohl ministrovat.
Bylo mu to dovoleno.
Ale příště prý už nemá chodit.
Důvod? Jako vždy. Boty.
Mimochodem - rovnost všem. Syn korpulentní špuntovky sváteční boty nosit nemusí, jelikož v případě vyhození by se jeho matka velmi rozhořčeně ozvala a nedala by pokoj, dokud by zase nebyl u oltáře. Matriarchát v praxi.
Pane Bože, není nic takl strašlivého, jako ten pocit marnosti, který právě teď mám.
Pane Bože, není nic tak strašlivého, jako vidět svou matku plakat vzteky a bezmocí.
Komentáře
Syn korpulentní špuntovky sváteční boty nosit nemusí, jelikož v případě vyhození by se jeho matka velmi rozhořčeně ozvala a nedala by pokoj, dokud by zase nebyl u oltáře. Matriarchát v praxi.
Ne, to je modus operadi církve - zakazovat jen tomu, kdo si to zakazovat nechá. Sdílím (opravdu jsem napsal to slovo?) s Vámi Vaši bezmoc i rozhořčení.
PS: Moje praxe a znalosti zmiňovaného modu operandi pochází z praxe schvalování koncertů v kostelích. Kdo se moc ptá, moc se dozví. Když se někdo neptá, nic se nestane.
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.