Říkala jsem si - modlitby zafungovaly. Na dětském karnevalu otec Stanislav zářil, bavil se, hrál si. 

Leč - karneval je karneval. Masku sejmul příliš záhy po něm.

Dneska za ním přišel Vojta (druhák, tuším, možná třeťák), který byl už jednou se svými bratry od oltáře vyhoštěn, a požádal ho, jestli by nemohl ministrovat.

Bylo mu to dovoleno.

Ale příště prý už nemá chodit.

Důvod? Jako vždy. Boty.

Mimochodem - rovnost všem. Syn korpulentní špuntovky sváteční boty nosit nemusí, jelikož v případě vyhození by se jeho matka velmi rozhořčeně ozvala a nedala by pokoj, dokud by zase nebyl u oltáře. Matriarchát v praxi.

 

Pane Bože, není nic takl strašlivého, jako ten pocit marnosti, který právě teď mám.

Pane Bože, není nic tak strašlivého, jako vidět svou matku plakat vzteky a bezmocí.