Zamýšleli jste se někdy nad známou symbolikou víry, naděje a lásky? Kříž, kotva, srdce – proč zrovna tyto tři?

Tak kříž je jasný. Srdce taky. Ale proč ta kotva?

Ta mi docela strašila v hlavě. Protože kotvu bych asi přiřadila spíš víře.

Kotva je něco, co nás poutá se dnem, co nás drží na místě, co brání naší lodi, aby odplula na rozbouřený oceán, kde by jistě došla úhony. Kotva znamená bezpečí, jistotu. Dno je Bůh a kotvou, jež nás u něj drží, je naše víra. Kříž je symbolem výstižným a správným, ale když už chcete tu kotvu, spíš než k naději se hodí právě k víře.

Naděje je tedy bez kotvy. A co by mohlo být jejím symbolem? Světlo v okně. Světlo v okně, příjemné, hřejivé světlo krbu či lampy, světlo cezené závěsy, zářivý bod v deštivé, nevlídné noci, kdy klopýtáme tmou, ztratili jsme cestu, máme mokro v botách a každý krok může skončit v bažině. My míříme přímo k tomu světlu a doufáme, že tam najdeme vlídné přijetí, že nám někdo dá suché ponožky a teplý čaj a jablkový štrúdl čerstvě vytažený z trouby. A že nás pak uloží do postele pod duchnu, bude nám vykládat nějaký dávný a krásný příběh a že za okny bude fičet, ale nás to nebude děsit a až se ráno probudíme, venku bude nasněženo. Když už člověk nemůže, ztrácí sílu, potácí se a stále nevidí konec cesty a najednou spatří světlo, cíl své poutě – jen si to někdy zkuste, hned se jde lépe, hned se nohy rychleji zdvihají ze země, hned je srdce plné naděje! V takové chvíli by vám byla kotva na nic. Co s kotvou ve chvíli, kdy potřebujete jen malý suchý kousek a aspoň trochu tepla. Co s kotvou ve chvíli, kdy si připadáte opuštění a z(a)tracení. V takové chvíli je potřeba vidět spíš něco, k čemu míříme, mít cíl.

 

A láska?

Co je vlastně láska? Láska je oběť, radost, smutek, láska je něčeho se pro někoho vzdát, láska je dát se celý, láska je přijímat druhé takové, jací jsou, láska je chápat a omlouvat, láska je…

Láska je Bůh.

Jistě ten úryvek znáte. Čítá se hodně na svatbách. Je to z listu apoštola Pavla Korintským, souřadnice 13, 1-13: Kdybych mluvil jazyky lidskými i andělskými, ale lásku bych neměl, jsem jenom dunící kov a zvučící zvon.

Kdybych měl dar proroctví, rozuměl všem tajemstvím a obsáhl všecko poznání, ano, kdybych měl tak velikou víru, že bych hory přenášel, ale lásku bych neměl, nic nejsem.

A kdybych rozdal všecko, co mám, ano, kdybych vydal sám sebe k upálení, ale lásku bych neměl, nic mi to neprospěje.

Láska je trpělivá, laskavá, nezávidí, láska se nevychloubá a není domýšlivá.

Láska nejedná nečestně, nehledá svůj prospěch, nedá se vydráždit, nepočítá křivdy.

Nemá radost ze špatnosti, ale vždycky se raduje z pravdy.

Ať se děje cokoliv, láska vydrží, láska věří, láska má naději, láska vytrvá.

Láska nikdy nezanikne. Proroctví – to pomine; jazyky – ty ustanou; poznání – to bude překonáno.

Vždyť naše poznání je jen částečné, i naše prorokování je jen částečné; až přijde plnost, tehdy to, co je částečné, bude překonáno.

Dokud jsem byl dítě, mluvil jsem jako dítě, smýšlel jsem jako dítě, usuzoval jsem jako dítě; když jsem se stal mužem, překonal jsem to, co je dětinské.

Nyní vidíme jako v zrcadle, jen v hádance, potom však uzříme tváří v tvář. Nyní poznávám částečně, ale potom poznám plně, jako Bůh zná mne.

A tak zůstává víra, naděje, láska – ale největší z té trojice je láska.

Láska je z té trojice největší, protože Bůh je Láska a není nikdo větší, než Bůh.

Láska je největší, protože bez lásky bychom nemohli mít víru ani naději. Bez lásky by naše konání bylo jalové a zbytečné, marné. Všechno je Láska. Všechno je z Lásky. Všechno, co Bůh stvořil, stvořil pro nás a stvořil to s obrovskou, nepředstavitelnou láskou. Miloval nás tolik, že svého milovaného Syna poslal, aby za nás zemřel.

Láska je nejmocnější emoce, lidé kvůli lásce a z lásky podnikají bláznivé věci a jejich činy jsou neuvěřitelné. Symbolem lásky je zcela správně srdce, protože láska, která nepochází ze srdce, nemůže být pravá.

 

Na závěr si dovolím ještě jednu alegorii.

Víra je naším mečem, naděje je naším štítem a láska je naší zástavou, pod níž a za niž bojujeme. V této zbroji jsme nepřemožitelní. Držme se proto oné trojice a "bojujme", každý podle svých možností, za Lásku, braňme ji a nechme se jí posilovat.