Žďár 2012, celostátní setkání mládeže, CSM... Synonyma mého největšího trápení letošního léta. Nevím, možná jsem se i chtěla zúčastnit. Stát se součástí tisícihlavého davu a spolu s nimi chválit Boha a užívat si léto a to všechno, co k tomu patří, přízeň i nepřízeň počasí, nová seznámení...

Jenže, zcela klasicky, se víc akcí naskládalo na sebe, a to způsobem zcela neslučitelným. Dost si nadávám, že jsem na podzim zaváhala a tím pádem jsem i spoluviníkem tohoto problému. To se stává...

To máte tak: CSM začíná, pokud mě informace neklamou, 14. srpna. A náš tábor 11. srpna. Náš tábor, kam jezdím už nějaký ten pátek a o který nechci a ani nemůžu přijít. Tak jaksi mimoděk jsem se totiž stala programovou vedoucí a nejet by značilo nechat všechny ostatní ve štychu. Jak prohlásil jeden můj kolega z týmu: "Vždycky se musí vybrat nějakej zapálenej blbec, kterej to všechno odedře." A já jsem tím zapáleným blbcem moc ráda, baví mě to a mám kolem sebe navíc lidi, které bych nevyměnila za nic na světě. Jenomže, jako obvykle, je tu nějaké to "Jenže".

Jenže tým se mi vinou všech těch setkání mládeže povážlivě drolí. Loni Madrid, letos Žďár. Jeden z kolegů, který se mnou vedl skupinku, prohlásil, že ho systematicky deptám, když mluvím o tom, kdo tam všechno pojede (třeba dva skvělí chlapečci, brášci, kterým se museli večer co večer vybírat brouci ze stanu, což byla zrovna práce tohohle kolegy), a že je mu líto, že tam jet nemůže. Další vedoucí, opravdu obětavýa s bezva nápady, jede jen na tři dny a pak bude přejíždět do Žďáru. 

A mě je strašně líto, že jsem nezasáhla už na podzim a nezamluvila tábořiště na standartní termín. Naše papírová vedoucí se o to totiž začla starat až v únoru a zbyl nám jen tenhle termín - křížící se s CSM. Na to ona vůbec nepomyslela, bohužel...

A tak je pro mě letošní CSM dost bolavé. Protože jsem musela volit mezi nesrovnatelnými věcmi a protože jsem přišla o skvělé lidi v týmu i mezi táborníky.

Nechci, aby to vyznělo, že CSM a podobné akce odsuzuji nebo cokoliv na ten způsob. Docela ráda bych se třeba té letošní zúčastnila. Jenže...

Já na ně prostě žárlím.

Tak se na mě nezlobte.