Kdyby člověk věděl, že je něco naposledy, co by udělal?

 

Co když se vidíme naposledy? Naposledy těmato očima. Naposledy s láskou. Až se uvidíme příště, budeme se nenávidět, budeme si lhostejní. Příště už nebudeme my, jen ty a já. Příště už nebudu patřit tobě, jen Jemu...

Co když naposled sedíme na téhle lavičce? Až sem přijdeme příště, lavička bude pryč. Nebo budeme pryč my... Zmizí zeraf i šípkový keř, zmizí šeřík a sedmikrásky v trávě posečou. 

Co když naposledy čtu tuhle knihu? Až ji vrátím do knihovny, nikdy už se mi ji nepodaří sehnat. Čtu tyhle řádky naposled, ale nemám o tom ponětí...

Co když si naposledy hrajeme? Až se setkáme příště, na hry nebudeme mít náladu nebo čas, nebo si budeme připadat moc staří.

Co když naposledy vidím toto místo? Až se tady ocitnu příště, bude krása krajiny zničná, stromořadí vykácené, kopec odtěžený, domy zbořené. Naposledy třeba sedím v téhle milé hospůdce a popíjím pivo. Naposledy si dávám zmrzlinu v tomhle krámku. Příště už to tu nebude. nebo tu nebudu já. 

Co když jdu naposledy po téhle cestě? Až z ní sejdu, ztratí se. Nebo se možná ztratím já.

 

Kdyby člověk věděl, že je něco naposledy, co by udělal? Zkusil by si danou chvíli lépe užít nebo by snad zkusil změnit budoucnost? Zkusil by ji změnit a zjistil by, že je pozdě, že by musel změnit minulost, aby byla budoucnost jiná, pro něj příznivější...

Kolikrát stojíme na konci, aniž bychom věděli, že tam jsme. Někdy tušíme, někdy víme, ale většinou o tom nemáme ani ponětí. 

Kdybychom věděli, že je konec...co bychom s tím udělali?