...každopádně to činili dost zavile.
Krátká glosa ze života na "venkově".
V Komárově psi byli a dokoce i občas štěkali či vyli. Ale jelikož Komárov byl pravidelně zastavěná placka, tak nějak se to ztratilo.
Jenže stará Líšeň jsou Stínadla a naše ulice je amfiteátr - a tady se nějaké to hafnutí jen tak neztratí.
Děsně by mě zajímalo, o čem si to včera o půlnoci povídali. Jeden, ten byl hlavní mluvčí (hm, hlavní...štěkač?) a myslím, že líčil děsně zajímavou historku. Dva další mu do toho občas vstoupili, doplnili, a doga, která jindy vede dlouhé noční monology a zpívá basové árie, se připojila jen sem tam nějakou glosou.
Přiznám se, že kolem druhé hodiny v noci jsem naprosto nepochybovala o tom, že si ti psi regulérně povídají. A pomalu jsem rozklíčovala, co to je.
Hlavní štěkač: "Tak jo, hoši, páneček mě právě vytahal za kůži na krku, že moc štěkám. Jak je to u vás?"
Pes 1: "Jo, na mě zrovna něco křičeli."
Pes 2: "I na mě, ale nezájem."
Doga: "Heh, chlapi, to si musíte umět zařídit, já mám celej barák pro sebe a můžu řádit, jak chci!"
Hlavní štěkač: "Okej, pánové, pokračuju ve své ubercool historce..."
A takhle pořád dokola.
No, nic, půjdu si najít nějakou útulnou noru, kam ty jejich rozhovory nedolehnou a zkusím to dospat aneb "Venkove", sežer si mě!
POZN.: Nadsázka! Nehaním tím ani psi, ani jejich majitele. I když i na to možná někdy dojde.
Komentáře
Nejen psi, ale i kočky to umí někdy pořádně rozjet :)) Hned jsem si vzpomněla na domov, díky za článek :)
V krajním případě to špunty do uší jistí!
To mi mamka taky navrhla, jenže než bych se s nima naučila spát, bylo by to dalších pár bezesných nocí :D
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.