Mohlo by se zdát, že mu vítr zašmodrchal vlasy, přece jen to nebyl žádný něžný vánek, naopak. Byl teplý a nesl s sebou jaro, ale rval a nemilosrdně odnášel všechno zimní. Ale fazonu mu nepoškodil, spíš naopak. Najednou se objevily nové naděje a přísliby, nová očekávání, nové vůně.

Ani déšť ho nijak nezkazil, spíš se mu z promáčeného kabátu vyvalily barvy, které na něm předtím nebyly vidět, dávno zapomenuté a překryté zimní šedí a splínem. 

Vítr spolu s deštěm mu udělali jarní generálku dalo by se říct. Po zimě jsme všichni byli zešedlí a sešlí. Nikomu z nás neuškodilo prohrábnutí vlasů a pár kapek. 

Sluší mu všechny ty pupeny v zahradách, první sněženky při pangejtech, odfoukané suché listí, pomalu se objevující zahrádky kaváren v centru, právě umytá okna... Deště mu střechy vyčistily, takže se lesknou jako nové nebo červeně září jako světla semaforu, vítr prohřál každý kout, každou uličku. Těžko popsat jaká nálada teď vládne mým městem. Ani do rýmů se mi to nedaří zatím zachytit. 

Jednoduše řečeno, moje Brno, mé město nejmilovnější, je teď obzvlášť krásné. Jako holka než se začne chystat na svůj první ples. Už má umytou hlavu a vyčištěné zuby a vyžehlené šaty, teď se ale musí nalíčit, nasadit punčochy, obléct, učesat, připnout náušnice a náhrdelník, a to všechno s příjemným šimráním v žaludku, trochu strach, trochu nervozita, ale hrozné těšení. Tak takové je teď Brno. První březnové dny ho nachystaly a ono se teď musí jen obléct do jara, abych mu mohla říct, tak jako trochu rozpačitý mladší bratr řekne své sestře, když připravená stojí v předsíni před zrcadlem: Dneska ti to sluší...