Začíná to ukázkově. Ráno jako z pohlednice. Modré nebe, slunce, žluté, oranžové a rudé stromy, šípky a trnky, pavoučci cestující za lepším - zkrátka nádherné babí léto. Takové, kdy se, sice v bundě, ale přece, rozvalíte do suché trávy a sledujete, jak přes to žluté listí krásně prosvítá modré nebe. Do řas se vám zamotá pavučina a vy máte na chvilku chuť taky jen tak letět, ale potom si radši utrhnete jablíčko z pláňky u cesty. A pár trnek, které vám stáhnou pusu, jak jsou trpké.
Potom se nebe zatáhne a pod nohama máte hromady listí, kterým se dá brodit jako zlatým mořem. Ochladí se, už není od věci si vzít šálu a pořádně naimpregnovat boty, protože listí, kterým se brodíte, je mokré a chodit v mokrých botech není takhle na podzim, kdy táhne od země, úplně dobrý nápad (jsem toho zářným příkladem. Puchýře na obou nohách a rýma jak trám).
A pak se ukáže ta nejnevlídnější tvář podzimu. Prudký studený vítr přinese těžké mraky a ty vás zalijí hektolitry studené vody, drobnými kapičkami, které lezou i pod kapuci a namrzají na uschlé trávě při cestě. Fičí vám kolem uší, v botech malé mokré peklo, klepete se zimou, vítr serval poslední lístí z větví a háže vám ho do obličeje. Když konečně dorazíte do tepla, také to má své kouzlo - fičí už jen venku za okny, déšť marně bubnuje do skla, vy se choulíte v dece s čajem, povídáte, zahříváte se a strasti cesty jsou zapomenuty. Pak jdete do teplého pelíšku a když se ráno probudíte, venku je nasněženo.
Když je to krásné babí léto, couráte po bílém pálavském vápenci, užíváte rozhledů a lezete po skalách jako kamzíci. Když se nebe zatáhne a obzor zamží, je načase sejít do vinic a podívat se na zoubek zapomenutým hroznům, sladkým jako cumel. A když pak přijde pozdně podzimní plískanice, přetáhněte kapuci přes hlavu a běžte se schovat do jednoho ze sklípků. Víno vás zahřeje a sami uvidíte, že po pár skleničkách nebo hrníčkách (svařáku) bude i ten šedodepresivní podzim vypadat hned přijatelněji. (Ne že bych chtěla dělat reklamu pálavským vinicím a vinařům, ale...no dobře, dělám. Však si to zaslouží. Kolik práce je spojené s tou jednou skleničkou vína, co si dáte večer, to si člověk ani neuvědomí. A když si to uvědomí, hned si toho váží o trošku víc.)
Fotil bratr, dvě typicky babíletní fotky se mi bohužel nezdařilo nahrát, tak si to budete muset jen představit.
Komentáře
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.