GRAFOFILŮV BLOG

"Píšu, tedy jsem"

Archiv Únor 2012

Ruce nelžou

Už od nepaměti se lidé zdraví všeříkajícím a všeprozrazujícím gestem - potřesením ruky. V poslední době se to trošku vytrácí, podání ruky se přesunulo spíš do úrovně "práce" - rukou si potřásají manažeři, ředitelé firem nebo vůbec lidé v byznysu,…


Umění mlčet

Určitě jste to zažili všichni - potkáte někoho, s kým si toho nemáte moc co říct, nebo někoho, koho jste dlouho neviděli, jedete s ním třeba tramvají, v rámci slušnosti se s ním snažíte konverzovat - jenže jedno jediné téma (počasí, škola,…


Tak tohle fakt nelovískuju...

Nedávno mě totálně vyděsily dvě spolužačky. Vždycky jsem si o nich myslela, že to jsou inteligentní gymplačky, které mluví tak, jak mluví čistě, ze srandy. Jenže ono ne. Ony to myslí vážně. Smrtelně. „Absolutně vymazlený boty“, „totálně zaláskovaná…


Tajemství rozzářených oken

Okna jsou oči domu, říká se, a já s tím souhlasím. Jen bych snad dodala, že ve dne jsou tyto oči zavřené, skrývají se za vlastní lesk a tajemství vydají jen zřídka. Zato když se setmí, dům oči otevře a rozstřikuje z nich zlomky života těch, kteří v…


Svět zastávek a nádraží

Autobusové zastávky, malá nádražíčka, velká nádraží - kolotoč příjezdů a odjezdů, odcházení a návratů, loučení a vítání. Samostatný svět batohů, kytar, kufrů a obložených chlebů. Chaos složený z dětí, psů, rodičů, studentů, holubů, průvodčích,…


Když se děti začnou střílet

Ráno mě vzbudily zprávy o půl sedmé - někde v USA (figuroval tam Seattle) vzal devítiletý kluk zbraň a postřelil svou osmiletou spolužačku, která teď leží v nemocnici v ohrožení života. Tahle strohá zpráva mi pekelně pokazila ráno. Mám dojem, že…


A může za to...Skácel?

V češtině jsme dneska probírali pana Básníka - milovaného Jana Skácela. Jistě, každého nemusí jeho verše přitahovat, ale srovnávat je s Žáčkovými legráckami je přece jen trochu hloupé - to je jako Romeo a Julie v baletním provedení oproti Katu…


Jak nedělat dětský karneval

Motýl Emanuel vyčerpaně přisedl k dvoumetrovému vinnému hroznu, arkebuzírovi, tmě, lupiči, indiánskému páru a gangsterovi v kožené bundě. Měl chuť volat "Všechno špatně, zpátky na stromy!". Na vlastní kůži právě zažíval, jak se nemá dělat dětský…


Samorost

Toto by možná vyprávěl kus dřeva: Naprostou většinu života jsem strávil pod zemí. Nebylo to nic zajímavého, žížaly jsou odtažité a krtci se zase snadno rozčilí. Když prší, taky to docela zalejzá pod povrch. Taky je pod zemí velká, ba přímo obrovská…


Smekám klobouk

Včera proběhl v KC semillaso reprezentační ples našeho gymnázia. Po dlouhých letech byla jeho tradice obnovena a zároveň je to jakési triumfální rozloučení naší oktávy s domovským ústavem. Na přípravě se nejvíc podíleli dva naši spolužáci a odvedli…