Říká se, že oheň je špatný sluha, ale zlý pán, a je to nejspíš i pravda. Ale žádné přísloví, které znám, se nezmiňuje o tom, že oheň je i přítel a také kouzelné okno, díky němuž vidíme věci a lidi trochu jinak.
Ta neurčitá živá hmota, nebo jak to pojmenovat, mě naprosto fascinuje a je jedno, jestli je to plamen svíčky nebo vatra. Podle toho, jak se lidi chovají k ohni, se dá tak trošku poznat, jací jsou. A taky (a to především) jestli jsou s ohněm kamarádi.
Já osobně mám oheň moc ráda, ale vyrobit ho škrtnutím zápalky a přiložením plamínku k suchému klestí tak, aby vzniklo něco, na čem se dají opíkat špekáčky - to už mi moc nejde. Píšu o ohni básně a koukám na něj, ale "stvořit" ho... Moje sestřička je oproti tomu ohňostrůjce par example. Nejen, že zapálí pěknou vatru na první sirku, ona si s ohněm povídá a on ji na slovo poslouchá. Však se mě to snažila naučit, ale upřímně - skoro jsem jí způsobila infarkt. Ještě, že to s ohněm tak umí a zachránila toho ztýraného chudáka, jinak bychom byly bez špekáčků...
Oheň odhaluje něco v lidských tvářích, co slunce i žárovky zastírají. Jako by mihotavé světlo odhrnovalo roušky z očí a my v nich mohli číst (kdybychom to ovšem uměli). Plameny se lesknou v brýlích a dávají tak člověku možnost uniknout pohledům ostatních. V plamenech se ovšem lesknou i slzy a tak náš únik nikdy není dokonalý. Kolem ohňů zní kytary a smích, ale kolem ohňů se i jen tak mlčí. Kdysi kolem ohně stávali vojáci, kteří byli unavení a promrzlí po celodenní jízdě na koni. Oheň je symbolem domova - tepla domácího krbu. Může být i nebezpečný - vyprávět by mohl jeden známý kluk, jehož tvář si s ohněm v dětství potykala poněkud víc a má půlku spodní čelisti popálenou.
Oheň deformuje věci kolem nás. Nemá stálé světlo a proto vykresluje tančící stíny a neurčité tvary. Vemte si svíčku a jděte sami do lesa (který se u toho pokuste nezapálit). Objevíte nepoznanou část sama sebe. Budete se možná trochu bát a lekat se každého stromu, ale možná budete se zájmem sledovat, co ze známého lesa dělá plamen a noc. Jací podivuhodní tvorové se vynořují ve světle svíčky mezi kmeny a plazí se vám u nohou.
Zapalte táborák a sedněte si kolem něj s lidmi, o kterých jste si mysleli, že je znáte. Zkoumejte jejich tváře a sledujte, co s nimi dělá oheň a noc. Budete se možná divit, jací podivuhodní lidé s vámi žijí, jací nepoznaní tvorové sedí s vámi kolem kruhu z kamenů. I oni se možná podiví, až pohlédnou do vaší tváře. Tohle funguje oboustranně, na to se nesmí zapomínat. U ohně se dějí věci, které občas nemůže lidský rozum pochopit.
Říká se: "Nehaš, co tě nepálí." A tak opravdu nehašte, co vás nepálí. Jen seďte a pokuste se pochopit, co znamená chvějící se plamen. Třeba je ten tanec opravdu něco víc, než jen chemická rovnice 2CO+O2->2CO2
Komentáře
Právě jsem si ten článek zamilovala.... je v něm tolik pravdy. protože oheň doopravdy není jen sluha, ale i přítel, který pomůže.... lidé většinou ale nechápou jaký je rozdíl mezi ohněm na špekáčky a svátečním ohněm. je jim úplně jedno, jestli se oheň zapaluje sirkou nebo jestli je oheň čistý (bez pomoci zápalky, či zapalovače). Lidé, kteří si na svátečním ohni začnou opíkat chleba mě dovádí k šílenství... vždyť oheň není samozřejmost.... v pravěku na něj museli čekat jak dlouho, aby se měly děti u čeho ohřát... použiji svá slova z léta ,,Nikdy nevíte co vám oheň přinese, a tak si ho važte!!" Díky sestřičko!!!
Oheň má hodně podob - dobré i špatné a stejně jako lidé - pomáhá i ubližuje. Proto je nazván dobrým sluhou a zlým pánem.
"Kdo chce být první, buď ze všech poslední a služebník všech." Mk9,35 platí pro všechny přátele - byť u neživých věcí se nejedná o Přátelství. Ale dobré vlastnosti neživých věcí jde přenést na lidi. Viz "přeskočila jiskra" - okamžik, který přinesl něco dobrého - tedy většinou.
Hezky jsi vystihla svou myšlenku.
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.