Říká se, že oheň je špatný sluha, ale zlý pán, a je to nejspíš i pravda. Ale žádné přísloví, které znám, se nezmiňuje o tom, že oheň je i přítel a také kouzelné okno, díky němuž vidíme věci a lidi trochu jinak.

Ta neurčitá živá hmota, nebo jak to pojmenovat, mě naprosto fascinuje a je jedno, jestli je to plamen svíčky nebo vatra. Podle toho, jak se lidi chovají k ohni, se dá tak trošku poznat, jací jsou. A taky (a to především) jestli jsou s ohněm kamarádi.

Já osobně mám oheň moc ráda, ale vyrobit ho škrtnutím zápalky a přiložením plamínku k suchému klestí tak, aby vzniklo něco, na čem se dají opíkat špekáčky - to už mi moc nejde. Píšu o ohni básně a koukám na něj, ale "stvořit" ho... Moje sestřička je oproti tomu ohňostrůjce par example. Nejen, že zapálí pěknou vatru na první sirku, ona si s ohněm povídá a on ji na slovo poslouchá. Však se mě to snažila naučit, ale upřímně - skoro jsem jí způsobila infarkt. Ještě, že to s ohněm tak umí a zachránila toho ztýraného chudáka, jinak bychom byly bez špekáčků...

Oheň odhaluje něco v lidských tvářích, co slunce i žárovky zastírají. Jako by mihotavé světlo odhrnovalo roušky z očí a my v nich mohli číst (kdybychom to ovšem uměli). Plameny se lesknou v brýlích a dávají tak člověku možnost uniknout pohledům ostatních. V plamenech se ovšem lesknou i slzy a tak náš únik nikdy není dokonalý. Kolem ohňů zní kytary a smích, ale kolem ohňů se i jen tak mlčí. Kdysi kolem ohně stávali vojáci, kteří byli unavení a promrzlí po celodenní jízdě na koni. Oheň je symbolem domova - tepla domácího krbu. Může být i nebezpečný - vyprávět by mohl jeden známý kluk, jehož tvář si s ohněm v dětství potykala poněkud víc a má půlku spodní čelisti popálenou.

Oheň deformuje věci kolem nás. Nemá stálé světlo a proto vykresluje tančící stíny a neurčité tvary. Vemte si svíčku a jděte sami do lesa (který se u toho pokuste nezapálit). Objevíte nepoznanou část sama sebe. Budete se možná trochu bát a lekat se každého stromu, ale možná budete se zájmem sledovat, co ze známého lesa dělá plamen a noc. Jací podivuhodní tvorové se vynořují ve světle svíčky mezi kmeny a plazí se vám u nohou.

Zapalte táborák a sedněte si kolem něj s lidmi, o kterých jste si mysleli, že je znáte. Zkoumejte jejich tváře a sledujte, co s nimi dělá oheň a noc. Budete se možná divit, jací podivuhodní lidé s vámi žijí, jací nepoznaní tvorové sedí s vámi kolem kruhu z kamenů. I oni se možná podiví, až pohlédnou do vaší tváře. Tohle funguje oboustranně, na to se nesmí zapomínat. U ohně se dějí věci, které občas nemůže lidský rozum pochopit.

Říká se: "Nehaš, co tě nepálí." A tak opravdu nehašte, co vás nepálí. Jen seďte a pokuste se pochopit, co znamená chvějící se plamen. Třeba je ten tanec opravdu něco víc, než jen chemická rovnice 2CO+O2->2CO2