Země se ukládá k západu slunce
a já se vracím z města měst,
pohřbená v záplavě zbytečných frází
pohřbená v lavině hloupých gest.
Obzor se zabarvil rozlitou krví,
město mě nechytlo na svou lest,
na stánky, volání cizích řečí,
za které nabízí vlastní čest.
Oči mi oslepí rudé zlato,
slunce – to může mě vždycky svést,
nemůže očistit tohle město,
nemůže za něho vinu nést.
Země se ukládá v západu slunce,
pospíchám domů z těch dlouhých cest
a město cizí já za zády nechám,
vracím se zpátky do města měst.
Komentáře
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.