Na facebooku i IG na mě vyskočila signálnická reklama o blogu. "Proč psát blog? Zvýšíš si sebevědomí!" Už jsem měla rozklofaný komentář na modré liště, ale začal se vymykat kontrole, tak jsem si řekla, že i v souvisloti s některými flames, co tu teď běží (a ani jeden se netýká katolického oblečení, což mě trochu mrzí) napíšu celý článek (ano, v kanceláři mi montují další várku světel a chvilku tak nemám co dělat. Stručný popis zrodu nového osvětlení by Pat & Mat: 1. nové lišty, 2. nový vypínač, 3. nová světal, 4. demontáž starých světel. Aneb proč to udělat za tři hodiny, když to jde dělat tři týdny).
Je tu někdo, kdo začal psát blog proto, aby si zvýšil sebevědomí? Mám pocit, že klepáním (anonymních) výplodků na internet si moc sebevědomí nezvýšíte. Proto by asi bylo potřeba něco trochu jiného. Ale pojďme se na to podívat. Na to, co s sebou blogy na signálech nesou.
Je mi jasné, že se ozve hlas "Někteří diskutující uživatelé sebevědomí spíš snižují, než by ho zvyšovali." Možná. Osoba, která mi před několika lety doporučovala míň rtěnky a víc přemýšlet měla přesně tohle v zájmu, o tom nepochybuju. Pak jsou tu další diskutující, kteří jsou u spousty lidí na blacklistu právě za netleskánkové komentáře - diskuze jsou kvůli nim vypínány, počítače vyhazovány z oken, blogy opouštěny. Paradoxně právě tito souvisí s tím zvyšováním sebevědomí nejvíc (aspoň pro mě). Zezačátku jsem se těchto komentářů děsila. A potom jsem je začala pořádně číst. Asi jsem u nich, narozdíl od jiné skupiny diskutujících, nezaznamenala vyloženě osobní útok, naopak dokážou diskuzi posunout do fantastických rozměrů a čím rýpavější poznámky od nich k článku obdržím, tím víc se tetelím u řídké pochvaly. Význam slov dostává nové rozměry. Tito uživatelé neútočí na pisatele (aspoň si žádný podobný útok nevybavuju), ale na slova, na obsah, na formu, což ano, někdy může navodit dojem osobního útoku. Z technického hlediska psaní mi poskytli pořádnou školu a každá jejich pochvala mi to sebevědomí opravdu zdvihla. Ale rozhodně jsem kvůli nim blog psát nezačala a kdybych tušila, jaké strasti mi na začátku přivodí, vůbec bych se do toho nepouštěla.
Kvůli výše zmiňovaným diskutérům bych komentáře nevypínala. Je tu ovšem jiná skupina, která mi dokáže mé sebevědomí dost pošramotit. Ne blogerské. Ženské. Uživatelé, kteří pořádně nečtou, vkládají si mezi řádky vlastní významy, čtený text ovlivňují osobními dojmy a vznikají z toho neskuteční šarvátky, nad kterými zůstává rozum stát. Argumentace? Nulová. Osobní výpady, diskuze přelévající se do soukromých zpráv, hledání zcela jiných významů v poměrně nevinných článcích. Ano, to co je v takových případech psáno, to vám na sebevědomí nepřidá. Člověk se pak radši vyhýbá ožehavým tématům, protože číst to není vůbec příjemné. A radši bych skousla deset komentářů cupujících jedno špatně použité slovo, než jeden, který mě metaforicky tahá za vlasy.
Ale ano, sebevědomí se tu dá zdvihnout. Pokud píšete dobře, najdete si své čtenáře. Čísla ve statistikách naskakují, dobře si pamatuju na dobu, kdy bylo aktivních blogerů na signálech mnoho, aktivních a kvalitních, a přesto se některý můj článek objevil ve výběru z blogů několikrát týdně, to už nebylo sebevědomí co rostlo, dmula jsem se pýchou, jinak se to říct nedá. Když jsem viděla svůj článek (tuším Černá vlajka za stůl?) poprvé na úvodní stránce, jásala jsem. Tehdy to bylo opravdu ocenění. Člověk se tak dostane k širšímu spektru čtenářů, osloví různé skupiny a hlavně se mu dostane různých názorů, což se mi na celém blogování líbí asi nejvíc a to je důvod, proč komentáře vypínat nebudu a nebudu a nebudu, ať už to tam vře jakkoliv.
Jsem na signálech devět let. Blog píšu osm let. Neřekla bych, že jsem si za tu dobu zvýšila sebevědomí. Jen jsem tu narazila na různé lidi, kteří vydrželi moje počáteční spamování a pubertální výlevy a čtou mě v podstatě celou dobu, co tu jsem. Nezvýšila jsem si sebevědomí. Spíš trošku nabubřela moje spisovatelská pýcha, důvěra v klávesnici a v má slova, naučila jsem se číst, ale opravdu číst, ne jen koukat na písmena, poznala jsem tu lidi, kterých si vážím, našla jsem tu rychlou a nezištnou pomoc v době různých krizí a mám pocit, že mě mí čtenáři díky výlevům znají líp, než kdekdo v reálném životě. I po těch letech každá pochvala zahřeje a potěší. Znám své čtenáře a píšu pro ně ráda.
A neboť jsem se do toho zase strašně zamotala, tak si to shrnu a podtrhnu - signály nejsou, co bývaly, ale kvůli tomu tenhle článek nevznikl. Nebo vlastně ano. Kdyby byly co bývaly, nevyskočila by na mě na FB ta reklama (mimochodem signálnický admin facebooku by měl víc listovat pravidly českého pravopisu, to není dobrá reklama, ty shody podmětu s přísudkem) a já bych se nezačala rozčilovat/rozněžňovat/rozmýšlet nad tím, jestli vám blogování zvedne sebevědomí.
Vám možná ano, mně ho nezvedlo. Poskytlo mi možnost se vylít na klávesnici, neb ve slovech psaných jsem si o dost jistější, než ve slovech mluvených. Ale sebevědomí v tom asi nemá co dělat.
Ovšem vyplivla jsem slovo ublognutí - a to je přesně to, co tento článek je.
Pište a nedejte se deptat komentáři, zároveň je ale čtěte, protože se z některých dá hodně naučit.
Čtěte a nevkládejte slovům vlastní významy.
A jak bylo napsáno jinde, občas vylezte i do toho reálného světa. Zrovna dneska je tam fakt krásně.
Komentáře
Díky.
Libově!
Já jsem třeba svůj blog psal pro svou osobní radost. Byl jsem rád, že mám nějaký svůj názor, s nímž se můžu podělit s ostatními. Pak mě diskutující přiváděli víc k poznávání faktu, že mám úplně vypatlanou palici. Tak jsem se smířil s tím, že mám úplně vypatlanou palici a blog jsem zrušil. Z faktu, že tento počin pozitivně přijalo dost lidí (a pár lidí mě za to zdrbalo) usuzuji, že to bylo asi dobře.
Poznámka bokem: Mimo to, že jsem psal blog pro radost, tak blog mě odváděl od aktivit v reálném světě. Třeba, když jsem měl naplánovaný výšlap, zrušil jsem ho, protože jsem rozepsal (podle sebe) dobrý článek.
Měla jsem tu kdysi na svém blogu stovky článků. Přiznávám že jsem psala abych ventilovala úzkosti které jsem měla v době péče o staré rodiče a takovou trochou bezútěšnost kteoru jsem prožívala. A moc mi to pomáhalo.Je to pryč. Všechno jsem smazala po jedné opravdu hnusné zkušenosti kterou jsem tu udělala. Proto občas reaguji přecitlivěle....Jeden článek vlastně zůstal -v knížce kterou Signály vydaly☺
Díky Katusi za Tvoje články.
(Pokud jde o tu signálovskou skupinu na fb, jsem v ní, abych měl přehled o všem, co RT podniká a co se řeší, ale je to jediná skupina, co v ní jsem a před celým zbytkem světa se stydím za to, že v ní jsem - od dementního názvu, přes obsah a kvalitu administrátorských příspěvků, až po snad-úplně-všechno.)
"se vylít na klávesnici" XD XD XD
/Kolega Leo: "V sobotu jsem se zas vylil jako váza."/
- vložení vlastního významu? Zajisté, ale ne proto, abych tvrdil, že je jediný správný. Jen chci naznačit, proč mi to přijde jako legrační obrat. (Je to trochu ze soudku "bavím se sám", tak pardon.)
Díky za článek, já blog takřka nepíšu, ale když už, tak ne kvůli tomu, abych si zvedl sebevědomí. Ačkoli lajka, nebo komentář některých (např. hospodských štamgastů) dokáže zahřát.
Jen nevím, jestli to pochopí signalácký zobák, který se nechá zviklat tou reklamou.
@PetrST Myslíš, že "fakt, že máš úplně vypatlanou palici" je nezvratný? Že to tak prostě je a nedá se s tím nic dělat?
Katusina zkušenost z článku: "Jen jsem tu narazila na různé lidi, kteří vydrželi moje počáteční spamování a pubertální výlevy a čtou mě v podstatě celou dobu, co tu jsem."
@deFlegmatique: Jsem ve věku, v němž se již jedná o neměnný a trvalý stav.
@PetrST: To je ale blbost :-)
@PetrST A to máš odkud? Z učebnice psychologie pro mateřské školy?
@slu-nicko: Otázka je: co je blbost?
@PetrST blbost je to, co jsi napsal: že ve svých dvaceti jsi odsouzen k tomu zůstat vypatlaným až do smrti.
@PetrST: Jak říká @deFlegmatque.
Navíc, to samo-poznávání "faktu, že mám úplně vypatlanou palici", může být (a podle mě ve Vašem případě je) mylné. Jste prostě ještě mladý, no. Ale to se časem samo poddá, nebojte :-)
myslím, že na signálech jsem:
1.nabral solidní všeobecný přehled v křesťanství (bez hloubky a šířky v jednotlivých tématech) a signály mě často donutily k samostudiu
tahle část plaví hlavně pro dobu před deseti lety, z poslední doby spíš motivace a "klíč" k filosofii (nestuduj historii filosofie, ale věnuj se jednomu problému co tě baví a ono to přijde)
2. snížil jsem si sebevědomí o svém psaném projevu (ten je strašlivý) a o tom, jak dokážu vyjádřit myšlenku
tohle zjištění mám zase z posledních dvou let
Takže sebevědomí jsem nabral i nenabral:-)
Je ale pravda, že mě na signálech stále víc frustruje to, že si připadám sám. V patnácti jsem o tom snil (zadumaný Aragorn v rohu místnosti) - teď mě to frustruje. Takže tady spíš ztráta sebevědomí.
@epimetheus "snížil jsem si sebevědomí o svém psaném projevu (ten je strašlivý) a o tom, jak dokážu vyjádřit myšlenku"
Zkoušel jsem štěstí s povídkou v jedné soutěži. Jedna porotkyně posílala zároveň s hodnocením i takové všeobecné pojednání o tom, jak hodnotila řemeslné zpracování textu:
"Na druhou stranu, naučit se řemeslo je to nejsnazší ze všeho. Máte-li dobré myšlenky nebo nápady na děj, máte to hlavní, protože to si člověk v apatyce nekoupí. Ale řemeslo není k tomu zbytečné. Představte si to třeba tak, že jste bard a to, jestli se dneska navečeříte nebo ne, závisí na vašem úspěchu u publika. Sešli se k hostině a chtějí se bavit. Ne slyšet, co se stalo." ...
"Chtějí prožít napětí, vzrušení, smát se i brečet, a v příběhu, který pro ně chystáte, takové momenty jsou, které jim něco z toho dají. Ale možná by stálo za to zařadit další? A na druhou stranu, než se k nim dostanete, publikum se může začít nudit a vyhodit vás - a dokonce i když se k nim dostanete, nevyužije se jejich potenciál, když je nebudete umět prodat. A měli byste hlad. Takže na tom musíte fakt makat celou dobu svého vystoupení (a tedy v každé větě svého textu)."
Je to sice o povídkách, ale myslím, že by se to dalo vztáhnout na jakékoli psané sdělení - je to o cviku.
A v tom duchu myslím píše i Katusi výše.
Jsem prostě příliš zrychlený na to, abych dotahoval.
Samozřejmě ne vždy - když musím, tak to udělám (třeba v práci).
Ale dělá se mi zle z toho, soustředit se dlouho na formátování, chyby.
Vzpomínám si, jak jsem pod vlivem drilu ve škole nezlobil, ale bylo mi fyzicky zle z toho, že jsem jen seděl a seděl 45 min. Psycholožka mi v patnácti řekla, že kdybych se narodil později, tak mě tlumí léky. Je to nakonec i jedna z variant toho, proč koktám - hlava běží a kašle na to, jak to jde ven.
Kdyby mi na tom víc záleželo, tak to asi dokážu - ale mám takových oblastí v životě tolik, že signály nejsou priorita (nemám se svým psaním tady takové ambice, aby mi stálo za to překonávat svou povahu zrovna tady).
Ať nepůsobím úplně mimo- myslím, že to na mě moc vidět není, naši mě výchovou dost klidnili
když bych to měl říct jednou větou - šlo by to, ale nechce se mi:-)
Se Signály odpočátku spjatý subžánr "křesťanský blog" (lišítko: mohlo by nějakého charoše napadnout na některé články reagovat "díky za krásné svědectví"?) má tu ošklivou vlastnost, že o sobě autor často celému světu navypráví mnohé, co by za pár dní, týdnů, měsíců či let nejraději nebyl navyprávěl.
"Psát o něčem" je skvělé, přinejhorším člověk celému světu předvede, jak neumí psát (a nelepší se). "Psát o sobě" (zvlášť, kdy je člověk mladej a blbej) s sebou nese značné riziko, že napsaného časem bude litovat. A z iluze, že to napraví smazání článku nebo celého blogu, by v dnešní době měl aspirující bloger vystřízlivět pokud možno dříve, než publikuje svůj první článek.
Tak se nám (díky tomu fake-videu) vrátila diskuse o smyslu a směřování signálů.
Relativně nedávno už proběhla a nemyslím, že by se o tom dalo napsat něco dalšího a objevného.
https://tym.signaly.cz/1707/vystupni-zprava-z-kchk-signaly-nevzkvetaji?comments-showAllComments=1
Doporučuji k přečtení.
V té diskusi jsem se hodně angažoval, podle svého nejlepšího vědomí a svědomí. Proto se už nebudu opakovat.
Je to dlouhé. Proto jen zkopíruji pár svých vět:
Nelíbí se vám na CSM? Přijďte na signály!
Sere vás facebook? Přijďte na signály!
Chcete sdílet svou nechuť ke sdílení? Přijďte na signály!
Vyskakují vám pupínky z představy konformity a stádnosti? Přijďte na signály!
Chcete, aby, když napíšete blbost, vám někdo řekl, že je to blbost? Přijďte na signály!
VV tehdy napsal:
Rozesmál jsem se nad heslem: Chcete, aby, když napíšete blbost, vám někdo řekl, že je to blbost? Přijďte na signály!
Ty avíza na komentáře jsem přidal do našeho seznamu na vývoj...
Výsledek?
"Chcete si zvýšit sebevědomí ...?"
Ach jo!
Tak mně třeba působení (neříkám jen blogování) na Signálech sebevědomí zvedlo. A nejvíc právě ty diskuse.
Tak třeba (pro mě památná) diskuse a přemýšlení o manipulaci mi umožnilo vidět víc a lépe rozklíčovávat tento jev okolo sebe (hlavně když to na mě někdo zkouší) a stala jsem se vůči tomu odolnější, řekla bych.
Vám roste sebevědomí přímo úměrně tomu, když vás někdo chválí? Jako jo, potěší to, ale že bych tomu říkala sebevědomí... (Je-li toho příliš, roste spíš nadutost.) Mně roste sebevědomí spíš úměrně tomu, kolik (užitečného?) se toho naučím, vím, dokážu to používat...
Přikládám koment u Václava Vacka na FB reklama piš blog..
Sorry, ale... Zvýšit sebevědomí? Mám dojem a pocit, ze naopak sebevědomí spadne pod mrazu, někteří signální rypalové to umí skvělé.. A nedej pán bůh, aby se do diskuzí pod příspěvky zapojily zenske zŽenyMatkyManželky...kTo je děs... A mnoho skvělých a krásných blogů byly zruseny a zmazány, v horším případě si uživatel zrušil signálacký účet..MYSLÍM, ze tam něco kloudného přečíst je zázrak... Blogy jdou do kytek.. Tato reklama zda se mi poněkud nešťastná...
@HejTi a jeho první signálacký tým, by hořce zaplakal..Moje aktuální zkušenost : přicházeli mi trapné a neslušné vzkazy a navrh, zablokovala sem si uživatele na signalech i na FB. A jednou nedávno pri chválach v jednom kostele se mě žene člověk a tuším která bije..ten člověk...
me začal objimat a řvát, ze se známe se signálu, ja a moji přátelé jsme nechápali.. No, děs.. A co se týče blogů, mam povoleno pouze přátelé a autorizovani, aspin mám jistotu, ze me rypalové nechají v klidu..
Mě strasne mrzí, ze jsem si v rámci snahy zmizet ze světa smazala blog. Nic jsem.nemela zalohované a spousta textů a vzpomínek mi.ted chybí.
Za diskuze jsem vděčná, naucily me pro zivot zasadni věc myslim a to praci s emocemi. Nejednou jsem tu nad komentáři vybuchla vzteky nebo se.rozbrecela. O vanocich 2015 jsem sem po diskuzi o krase pul roku nepřišla.
Hlavne ze zoufalství, že neumim sdelit to, co bych chtela říct, tak, aby to druzí pochopili.
Ted mi emoce naskočí, ale prodycham ji a muzu diskutovat dál. To beru jako obrovsky přínos, zejmena do rodičovství.
@mia-maru - jsou borci, kteří by ten blog našli na nějakých zálohách - zkus se obrátit na ajťáky z týmu - už jsem takhle viděl odkaz na Alveryonův blog.
První místo k prohledání je tohle - na @mia-maru blog ale Webarchiv bohužel moc často nechodil, takže poslední záloha je deset let stará
http://web.archive.org/web/20090423190556/http://mia-maru.signaly.cz/
(Nebo na dromedara.) Díky!
Mohlo by stát za to podívat se někdy v Národní knihovně, jestli blog zachytily celoplošné sklizně českého internetu. Viz https://wikisofia.cz/wiki/Webarchiv
@Leňouš: Přikládám koment u Václava Vacka na FB reklama piš blog..
Začínám mít pocit, že VV signálům nerozumí. A trochu mě to děsí, protože jeho pravomoci vůči nim jsou velké. A já mám signály přese všechno rád.
Mimochodem otázka i pro ostatní: Máte rádi signály?
Položili jste si někdy vůbec takovou otázku?
Mám signály rád asi jako papuče - používám je, ale nad tím, jestli je mám rád, či nerad jsem nikdy nepřemýšlel.
"Máte rádi signály?"
Kdyby někdy v budoucnu někdo zvažoval, že se "zachová podle dromedarovy rady" (https://dromedar.signaly.cz/1707/je-to-ghetto), pravděpodobně bych se snažil o nějaký způsob jejich zachování, nebo alespoň o vytvoření nového prostoru, kde by něco ze Signálů mohlo pokračovat. Myslím, že to znamená "mám rád Signály docela dost".
mám ráda signály. hlavně kvůli pročítání diskuzí.
a nejsem si jistá, jestli tady zaznělo to, že psaní blogu nezaručuje zvýšení sebevědomí jednoduše proto, že psaní blogu nezaručuje jeho čtenost.
a co se mého sebevědomí týká, před dávnými věky 2010...?) vyletělo (tedy jenom ta spisovatelská část) do nebe, když se můj článek poprvé objevil ve výběru. dneska se to občas stane, když mi pod článkem (když už nějaký slavnostně napíšu) přistane lajk nebo koment právě od těch, u kterých jsem si jistá, že vždycky rýpou jenom do textu. protože text, který je hoden rýpání, musí na to být dost dobrý nebo dost špatný. tak či tak, povede se mi stvořit něco, co je aspoň "dost." mission completed.
Katko, čtu všechno, co nám píšeš, přemýšlím o tom, dokáži si vše popisované představit ale ne si představit mě v těch situacích. Když mě do nich sama někdy pozveš, přijedu. Asi jsem stejný blázen, jak ty...
"psaní blogu nezaručuje zvýšení sebevědomí jednoduše proto, že psaní blogu nezaručuje jeho čtenost"
Tuhle mi někde radili (co to čteš, dromedare?!), že mi sebevědomí zaručeně zvedne červená podprsenka, i když nikdo kromě mě nebude vědět, že ji na sobě mám. Tak #nevím.
A zvedla?
Nějak jsem zatím neviděl důvod to zkoušet.
No třeba zvědavost, jestli to funguje?
Ekonomická nika: výroba maličkých červených podprsenčiček, oblékaných pouze přes hlavu, na způsob škapulíře. Egobra.
Doteď jsem myslela, že "push up" u podprsenky má jiný význam než zvedat zrovna sebevědomí :-))
@dromedar Blbost, červenou podprsenku mám a se sebevědomím to nedělá ani prd.
Asi by mi bylo lépe slušelo prádelných vtipů se zdržet.
Od prádla zpět (nejen) k blogům: moje literární sebevědomí se vznášelo v závratných výškách, dokud (internet byl málo rozšířený a drahý a) mou tvorbu znal jen šuplík a sem tam něco příbuzní, kamarádi a (jen tu nesvobodnou tvorbu školní) učitelky češtiny. Vztah mezi úspěchem či společenským uznáním a sebevědomím není prostý - je možné mít vysoké sebevědomí třeba na základě (zpravidla hrubě mylného) přesvědčení, že až jednou moje velkolepé literární dílo bude objeveno, uznání se mu dostane.
Jestli by podprsenka (něco bytostně sudého) neslušela spíš velbloudu dvouhrbému, než dromedárovi?
A já se zrovna nemůžu smát moc nahlas. :-D
@deFlegmatique Já jo, tak se budu smát i za Vás :D
Díky!
@JiKu Já mám dojem, že tím @Leňouš chtěla říct, že to je koment, který někdo napsal na FB VV - i podle zvoleného výraziva silně pochybuju, že by autorem toho textu byl Vašek (ačkoliv by se to z té úvodní věty mohlo zdát).
Jinak se rovněž hlásím mezi ty, kteří blog rozhodně nepíší (ani nezakládali) kvůli zvýšení sebevědomí:)
PS: Mám ráda signály. A mám je ráda takové, jaké jsou. Asi i proto, že jsem členkou momentálně nejaktivnějšího společenství (do nějž někteří mají neustálou potřebu se trefovat a do nějž - jen tak mimochodem - patří třeba i jedna členka výše zmíněného prvního signáláckého týmu:).
i podle zvoleného výraziva silně pochybuju, že by autorem toho textu byl Vašek
Pokud tak, tak jsem potěšen.
Já jsem to pochopil tak, že @Leňouš z fb kopíruje svůj vlastní komentář o traumatických zkušenostech ze Signálů. Styl i obsah tomu odpovídá.
Já nemůžu najít na FB tu reklamu na zvednutí sebevědomí skrzevá psaní blogu. Katusi prosím nedala bys odkaz?. Mohlo by to být tím že na FB nechodím přes počítač ale přes aplikaci Lite?
https://www.facebook.com/signaly/photos/a.10150331518860943/10156779189690943/
@HelenaH tuto je https://www.facebook.com/signaly/photos/a.10150331518860943/10156779189690943/?type=3&theater
Jé já jsem v úplně jiné signální skupině na FB. Tak moc díky
Signály mají na fb skupinu (https://www.facebook.com/groups/signaly/) a stránku (https://www.facebook.com/signaly/). Že tenhle příspěvek byl ve skupině jsem tu nepřímo a mylně tvrdil až já v komentáři. Ve skutečnosti byl na stránce.
Já jsem členkou té fb skupiny...;-)
Katusi co takhle ti trošku zvednou sebevědomí hezkým komentářem :D (pokud odpustíš prohřešky a zločiny proti českému pravopisu, kterých se v něm dopustím).
(dále píšu osobní názory, nechci jimi nikoho urazit, nebo se dotknout..)
Tvůj blog čtu rád proto, že není plytký. Bohužel mám pocit, že spousta blogů tady jsou prostě jen takové výlevy jakého si "jéééé" (spíš teda jen "jeeee" protože tam ani není tolike emocí). Za to ty píšeš živelně, kontroverzně a srdcem.
Jasně občas je určitě moc moc potřeba číst o Boží milosti, lásce a radosti. Taky je moc potřeba přečíst si o bolesti, utrpení a smíření se. Ale!
Ale to nejde číst furt! To nejde přečíst pět takových článků po sobě... Chce to články, které budou NORMÁLNÍ, ze života.
Hodně ve stylu Orko Váchy. Žít život naplno, srdcem, nebát se vášní
nebát se kontroverzí. (Ikdyž teda "katolický výstřih" přece ani není kontroverze). Občas něco nebrat tak moc vážně a trošku s nadhledem.
Takže díky!
You go girl!
@vafle Tetelím se, díky ;)
Obdivuji každého, kdo je ochotný psát na signálech blog. Také jsem tu zkusil napsat článek a s výsledkem jsem byl tak nespokojen, že jsem ho po pár dnech smazal.
Zjistil jsem při tom zajímavou funkci signálů: Pokud při psaní článku nahrajete obrázek a schováte si jeho adresu, tak i když pak článek smažete a i si zrušíte účet, obrázek je stále uložen a dostupný.
Za to ty píšeš živelně, kontroverzně a srdcem.
Takových tu je víc. Ale Katusi trochu vybočuje z řady tím, že kromě toho používá (naučila se časem používat?) i hlavu.
Těch, co používají celý výše uvedený výčet prostředků a vlastností, opravdu na signálech moc není.
"jedna vlna" drží kurz https://www.facebook.com/signaly/photos/a.10150331518860943/10156787782385943/
@dromedar Taky jsem si všimla. Je to trochu jako poskakování lončáka před posedem plným myslivců.
Ale psát další článek na toto téma nebudu. I když to svádí k definování slova "spisovatel".
Jinak mi tahle kampaň svou PR podivností připomíná rozpačité reklamní řádění naší školy.
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.