A tak Ti píšu, jak sis přál,
i když moc nevím, co Ti psát,
protože svět se točí dál
a není proč se zdržovat.
Ale já píšu. Jak se máš?
A kam tě vůbec zavál svět?
A koho teď objímáš?
Ačkoliv - lepší nevědět.
Není to dlouho. Nebo je?
Nikdo nikoho neviní.
Děvče se srdcem kovboje,
Don Quijot věčný proti ní.
Tak tedy jaká? Dá se to?
Já vím, jednou tak, jindy tak,
taky se těšíš na léto
a k večeři máš tatarák.
Já taky žiju jak se dá,
a píšu Ti - jen žes to chtěl.
Má loď tvůj přístav nehledá -
a nevím, jestli "bohužel".
Komentáře
No vidíte, na dopisech Taťáně/Evženovi jsem na střední celkem dost vydělala, jakožto ve třídě prověřený vlastník básnického střeva jsem se stala nejen Puškinem, ale i Havlíčkem Borovským.
A trochu to možná tím je inspirované... ale popudem bylo nalezení fragmentu z doby, kdy mi opravdu bylo řečeno "Někdy napiš".
Velice, velice podařené.
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.