Jsou dny, kdy to jde. Dny, kdy svítí slunce. Dny, kdy je to tak akorát. Nebo přímo skvělé.
No, a pak jsou dny, kdy si přijdete staří, hnusní, hloupí a nejradši byste zalezli někam do jeskyně a změnili se na macaráta.
Posledně jsem se takhle cítila minulý podzim...zimu...a kus jara. Přes prázdniny nasbírat trochu klidu a slunce do duše a ouha, máme tu další zimu a já jsem zase vyplivnutej tisíciletej kmen se sklony k sebelítosti. Jistě, vím, že jsou na tom lidi fakt špatně - nemocní, ve vyhnanství, ve vězení, ve válce, hladovějící, bez domova, týraní... ale věřte mi, že mě to nijak zvlášť nepomáhá, spíš takové to "Však se ti oproti jiným nic zlého neděje" umocňuje pocit zavrženosti.
Jak se člověk k takovému stavu dobere? Je to možná divné, ale uvažováním. Předvedu.
"No, ty šaty se mi hodně líbí... ale jak o tom tak uvažuju, bude lepší si koupit třeba burku..."
"No, na tu oslavu bych mohla jít... ale jak o tom tak uvažuju, stejně mě tam nikdo nemá rád..."
"No, byl vlastně hrozně milej na mě... ale jak o tom tak uvažuju, ani si neřekl o moje číslo..."
Inu, jestli ono není lepší o některých věcech neuvažovat.
Jak s oblibou říkám: Dřív člověk byl malej a pitomej. A teď už je jenom pitomej...
Pro všechny, kteří myslí, že jejich maják zhasnul - třeba se jenom skrývá za tříští vodní pěny.
A pokud fakt zhasnul, asi je na čase zkusit přistát u jiného pobřeží. Maják, co nevydrží svítit, vám za riziko ztroskotání doopravdy nestojí.
Komentáře
Katuši, někdy na tyhle příznaky pomáhá míň uvažovat a víc se hýbat. Sport nebo vycházka na čerstvém vzduchu, případně pobyt s malými dětmi aspoň na nějakou chvíli pomohou rozehnat podzimní chmury.
https://merunka.signaly.cz/1303/bum-aneb-novy-zpusob-relaxace
To mně (melancholikovi, řekněme) cosi dost připomíná. Ale jak o tom tak uvažuju: kdyby na tomhle blogu nebyly věci, co mně rezonují, dost možná ho nečtu. Takže to vlastně nestojí za zmínku. Trochu paradoxně ve mně tento článek probouzí nové myšlenky. Totiž, že sociální sítě je potřeba rychle opustit, pokud člověk zjistí, že ho nikam neposouvají a naopak zapletají do jeho vlastních temnot. Tím, že je to - mnohem více než v "reálném životě" - on sám, kdo určuje, co a jak čte. A pokud má silné sklony k sebeuvažování... Od melancholie se utéct nedá, přikrmování v tomhle období ale asi uvítají spíš drobní pěvci.
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.