Je to tak! Ministerstvo by si zasloužilo cenu Alfréda Radoka za absurdní drama lepší než Havlova Audience! Už vidím ty palcové titulky v novinách: MŠMT OBDRŽELO RADOKA ZA INSCENACI ROKU! EXCELENTNÍ VÝKONY! MŠMT DOSTALO CENU ZA HRU "STÁTNÍ MATURITNÍ ZKOUŠKA ANEB ÚŘEDNICKÝ ŠIML V MASCE ŠAŠKA"!

Jistě, přeháním, ale co jiného ode mě čekat. Vířím mezi biologií a češtinou jako vířiví adventisté sedmého dne (Rimmerovi rodiče. Jestli nevíte, kdo je Rimmer, tak je to ten protuivný hologram z Červeného trpaslíka) a nevím už, kde mi hlava stojí. Ale jinak mě cirkus nazvaný Státní Maturita pěkně vytočil. Z principu.

I. dějství

(jazyková třída s lavicemi do U. Dva studenti, Student a Kolegyně, sedí proti sobě a pobaveně se šklebí. Učitelka za katedrou listuje manuálem.)

Učitelka (je to tělocvikářka, která by byla nejraději u své dcery a nechce se jí tady sedět): Tak já vás mám teď  patnáct minut instruovat. No, tak nejdřív si musíte sednout za sebe.

Studenti: (pobaveně se na sebe podívají. Když se zdá, že to Učitelka myslí vážně, přesunou jednu z lavic. Student prohlásí, že chce sedět v zadu, protože by ho znervózňovalo mít Kolegyni za zády. Kolegyně souhlasí a záhy zjišťuje, že se lavice kýve.)

Učitelka: Musíte sedět v lajně za sebou, kdyby přišla komisařka, tak aby nebyly potíže.

Studenti: (s trošku nadzvihnutým obočím se vyrovnají za sebe)

Učitelka: Teď sem budete chodit a já vám dám papír, na ten se podepíšete a zkontrolujete si, jestli souhlasí číslo na něm a na pozvánce, kteriou jste dostali. A pak vám dám záznamový arch.

Studenti: (jelikož se jde podle abecedy, první přistupuje Kolegyně, druhý Student. Na Učitelčino upozornění se k záznamovému archu chovají skoro jako ke grálu. S posvátnou hrůzou ho položí na lavici.)

Učitelka: Teď všechno dejte z lavice kromě psacích potřeb. (zdvihne obočí) Nesmíte na lavici mít ani tu pozvánku, co jste dostali...

Studenti: (oba bezeslova schovají papír do tašky. Pak si musí vypnout mobilní telefony.)

Učitelka: (zavolá si je postupně k sobě a každému dá testový sešit. Následně jim přečte informace, které jsou na něm uvedeny. Čte je ze svého manuálu, jsou to však, až na drobné jazykové obměny, tytéž jako na testovém sešitě. Oběma studentům se zdá, že by bylo efektivnější, kdyby si je přečetli sami. Učitelka nevynechá ani slovo a čte pomalu a zřetelně. Je zjevné, že má strach z opomenutí. Uplyne daná doba a je dán povel k otevření testových sešitů. Začíná písemná maturitní zkouška z českého jazyka, vyšší úroveň.)

Kolegyně: (cítí, že to není tak docela jednoduché, ale bere to jako další zkušební test. Není vůbec nervózní, což ji trochu udivuje. Některé úkoly ji pobavily, například polyklinika, jiné ji spíš otrávily, například grafická báseň. Stále nechápe, k čemu je dobré vědět, jak se který verš nazývá odborně - hlavní je umět ho napsat. Dva úkoly ji inspirují ke krátkému epigramu, který vpíše do testového sešitu. Pevně doufá, že si to někdo přečte. lavice se neuvěřitelně kývá a je jí horko.)

(nižší úroveň končí. Studenti hlučí po chodbách a ti dva ubožáci by jim nejradši nakopali. Jak se mají soustředit, když jim přímo přede dveřmi vykřikují spolužáci řešení svých úloh?)

Učitelka: (opakovaně vybíhá na chodbu a marně napomíná studenty, aby byli potichu.)

Student: (poněkud ho zmátla národnost spisovatele Cervantese. Ve chvíli, kdy učitelka zmizí za dveřmi se na to zeptá Kolegyně. Ta mu pochoiptelně odpoví, že odpověď B, tedy Španěl. Později se oba doví, že jejich spolužáci si odpovědi diktovali jako na běžícím pásu. Student odhalí apostrofu, která asi apostrofou není. Nic jiného ho ale nenapadne. Zeptal by se Kolegyně, kdyby si nepamatoval, jak zoufale prohlašovala, že básnické názvosloví neovládá.)

(doběhl časový limit devadesáti minut. Oba studenti odevzdávají záznamový arch a nesou ho jako kopí v Parsivalovi. Téď mají poněkud nepochopitelné dvě hodiny času do zahájení slohové práce. Všichni tři opouštějí scénu.)

II. dějství

(stejná scéna, jen učitel je jiný. Opět tělocvikář, zdá se, že tito dva, jediní ze čtyř tříd, kteří si zvolili vyšší úroveň českého jazyka, jsou bráni jako něco méněcenného.)

Učitel: (párkrát pobaveně mrkne do manuálu, pak opustí místo za katedrou a sedne se na lavici. Student se prohodil s Kolegyní a kývající se lavici si podložil.) Tak, teď bych vám tady měl patnáct minut něco říkat, ale vy už to stejně všechno víte, že jo?

Studenti: (horlivě kývají hlavami.)

Učitel: Tak já nevím, no, co tady budeme dělat. Hm... Otevřeme to? (pozdvihá zafóliovaný balíček se zadáními. Když oba horlivě zakývají, pokusí se ho otevřít, což se mu nezdaří a musí mu pomoct Student.) No, tak si to vemte, tady mi to podepište... (po posvátnosti předchozí zkoušky není ani vidu, ani slechu. Grál i kopí se vytratily. Zůstala jen hrozná kašpařina.) Já furt nevím, teď máme patnáct minut, kdy vám mám vykládat něco k tomu, ale to máte napsaný na tom testovým sešitě, tak si to můžete přečíst sami. Já vám to asi všechno rozdám. Máte mít pětadvacet minut na výběr tématu, ale otevřete si to klidně už teď a pište si koncept. No, ale kdyby se otevřely dveře, tak to zase zaklapněte a budeme dělat, že vás školím, jo? (všeobecný smích a kývání hlavami. Pak se ony hlavy skoní k papírům.)

Student: (cítí se jistě. Témata jsou nečekaně hloupá a neposkytují moc prostoru pro fantazii. Je mu to trošku líto, vzpomíná na detaily jednotlivých slohových útvarů. Píše plynule, koncept vmáčkne mezi zadání v testovém sešitě.)

Kolegyně: (poprvé v životě si píše koncept slohovky. Má chuť na kávu a na zmrzlinu. Myslí na nemocného bratra a na jednoho ze svých nejlepších přátel.  Nejradši by seděla někde jinde a dělala něco jiného. Témata jsou nezáživná a nedá se na ně vymyslet nic moc originálního. Je jí to trošku líto.)

(oba dopíší ještě před termínem a jdou spokojeně domů. Neuvěřitelné divadlo, ve kterém si zrovna zahráli, jim trošku vyrazilo dech.)

III. dějství

(opakuje se situace z prvního dějství, tentokrát však v normální třídě. Kolegyně je zamíchána mezi ostatní studenty. Učitel je stejně formální jako v prvním dějství. Kolegyni přijde celé jednání absolutně absurdní. Matematika je těžší, než čekala, ale nevyvede ji to z míry. Jen jí přijdou zbytečné všechny ty "instruktážní prostoje".)

KONEC

P. S. Teď zbývá jen doufat, že herci nepodcenili nastudování scénáře a dostanou Radoka za nejlepší výkony. A když ne, mají naštěstí ještě dva pokusy. Tak, snad nám bude kritika milostiva...