GRAFOFILŮV BLOG

Ještě můžu psátPsát ještě můžu.... ale už nic vícAč mi víno zvolna plní hlavuPoslední cigároA jak odsouzená na popravuZvládnout musím, co mi tíží dušiOn neví, sotva vůbec tuší Ať nevíVždyť tohle je můj bojPod clonou deště schladím svůj nepokojA čas,…

JdešCo noha nohu minePo pražcích vlhkých bouřkouI tak cítíš rozteklý karbolA šína klouže pod nohouJdešJak kapky tančí po silniciCouráš se po bílé čářeA asfalt se leskne modřeTo jak odráží nebeJdešNespěchášA nad polem se klene duhaTo Vysočina vítá…

...ve snu čtu všechna ta slova. Z očí mi teče a bolí mě duše. Kolik toho na sebe prozradíme bezděčně. Anebo... ...se mi jen zdá ta spontánnost? Odkrývá se, jak svlékal by se z kůže. Dělám to i já. Jen jinak. Nejsem intelektuál jako... ...on je…

Jací jsme byli loni na jaře Zasnění ve svém vlastním světě Stojící jednou nohou na čáře Za kterou nikdo nenajde tě Jací jsme asi byli před rokem Já ve tvých slovech uvězněná Ty ve své vlastní hlavě otrokem A já? Do tebe zahleděná Jací jsme byli Jací…

Měl všechna nej Nej hodnější Nej zábavnější Trochu střelený Poslouchal stejnou hudbu Četl mé básně (či to aspoň tvrdil) Rád dostával dopisy Já všechna nej neměla To už tak bývá Nej sem Hodná ani zábavná A navíc... Má pořád všechna nej Je nej dál

Táhlo mi na patnáct a všechno začínalo a noví přátelé mi otevřeli svět. Táhlo mi na patnáct (vlastně hrozně málo) a přitom přišlo mi, že mám tak tisíc let. Táhlo mi na šestnáct, když můj svět dostal ránu, tím hrozným výbuchem otřásl se čas, všichni…

Když hoří svítání nad osamělým světem A hvězdy vyblednou, až zmizí docela Naděje vyletí svým velkolepým letem A srdce rozpálí jak oheň doběla Poledne zasáhne nás žárem rozechvělým Na mezi hvozdíky, zlátnoucí obilí Skláním se před tebou svým veršem…

A když věříte žeVšechno je jak má býtRůžové A sluncem zalitéA vznášíte se na obláčkuSamou láskou šílení a zářícíOslnění tím druhýmOhlušení jeho slovyOmámeni jeho vůníA když věříte žeLíp už nemůže býtPřijde ránaVždycky přijdeSpolehlivě jako zimaA…

Prší mi na vlasy Teče do bot Vlhkost mi rosí oči Ale na tom nezáleží Po kotníky v blátě Zacákaná po uši Mokrá nad hlavu Ale na tom nezáleží Prší mi na život Teče mi do bot A není to déšť, co mi rosí oči Ale na tom nezáleží Najednou nezáleží na ničem…

O růžích Beráncích I králích O tom, co hledáme ve hvězdách O tom, co pod hvězdami ztrácíme O baobabech, co rvou naše srdce O liškách, jež jsme si ochočili O příbězích mezi řádky O malém princi v koutku naší hlavy Pozdravujte svou květinu Od nás tady…

Možná trochu bláznivá Vždyť říjen odchází s deštěm A zima vkrádá se vlhce do bot Na ulicích vyrostly deštníky Nikdo se nebrodí v mokrém listí A ona přesto sedí V šedém kabátě a s úsměvem snílků Vprostřed parku Kdoví, co vidí její oči Snad jiné místo…

Jen mě nelituj Co ty víš O dnech plných falešných úsměvů O všech těch "Je mi fajn" O útrpnosti ostatních Jen mě nelituj Co ty víš O nocích bez konce O pláči bez slz O bolesti v každém póru Jen mě nelituj Co ty víš O mém trápení...

A že miluju Déšť je podobný diamantům padajícím z nebe V kalužích tančí duhové kuličky Šneci mají ulity vymalované tisícem barev A voda v okapech zpívá o místech, odkud přišla O dálkách, jezerech s azurovou vodou O lesích s chladivou trávou O…

A tak Ti píšu, jak sis přál, i když moc nevím, co Ti psát, protože svět se točí dál a není proč se zdržovat. Ale já píšu. Jak se máš? A kam tě vůbec zavál svět? A koho teď objímáš? Ačkoliv - lepší nevědět. Není to dlouho. Nebo je? Nikdo nikoho…

Nad městem hoří večerní nebe růžovozlatým příkrovem a první hvězda nesměle blikla přímo nad temným Petrovem. Parnasu mračna vzdouvají se na Zelném rynku barokně, zakláním hlavu - římsy a sochy a uschlý muškát na okně. Zahrádky končí. Poslední číšník…

Stojím tady Opíráš se o mě Unaveně smutně Je to náročné občas žít Stojím tady Zkoušíš první krůčky Opatrně zvolna Vše zase jak poprvé Stojím tady Na vratkých nohách běžíš pryč Klopýtavě rychle Neotáčíš se zpět Stojím tady Padáš přímo na nos Tvrdě…

Má melodie Z tisíce je tónů Zní všechny naráz Zdají se být jedním Tóny jitra a stmívání Jarního větru Rozkvetlých třešní Má melodie Nezní vždycky čiště Někdy skřípnou Tóny vztahů a lásek Vzpomínání Činů Má melodie (Nejenom ta moje) Zní vším co jsem…

Mlčíme spolu Po drátech vzdálení Sedmdesát čtyři kilometrů Neosobním éterem Duní ticho V chytlavé melodii Mlčíme spolu Po kolejích vzdálení Sto pět kilometrů Rychlík lidi spojuje Ale ne nás Nás právě naopak Mlčíme Po asfaltu vzdálení Sto deset…

Někdy si říkám Kdybych tak měla rovný nos a míň šilhavé oči a taky míň krátkozraké a kaštanové vlnité vlasy pleť jako alabastr křivky jako Pamela nohy až do nebe hlas jemný a příjemný a povahu kdybych měla jako anděl nebyla bych cholerická a…

Do písku prstem psát O slovech Která nevyřčena Bolí v duši Vyřčena Bolí na rtech Kdo bez viny Ať první hodí slovem Do písku do prachu do hlíny Slzy ten nápis nesmažou Jen necitlivá noha Jen vítr Jen déšť Déšť, ten smaže všechno

Mrknutím oka uplynuly týdny Skoro půl roku Jako vteřina Já pořád stojím vprostřed svého kruhu A jinde Jiný Příběh začíná Pouhé dvě slzy - jedna v každém oku Pouhé dvě slzy Čekala jsem víc Bez bolesti a prosta vyčítání Věděla jsem to Necítím už nic…

I přes to všechno ošklivé a špatné Mezi námi Nemůžu Nechci Nesmím zapomenout Jak spolu létaly jsme pod hvězdami...

Na náměstí v Polné Tichá a čekající Ne však osamělá Co bude? A co vlastně bylo? Třeba je jen teď... Život Kaleidoskop Barvy podzimu a šeď Na náměstí v Polné Malé pousmání A koruna cinkla O chodník Víc nestála ta chvíle Ten krátký, krásný okamžik...

Stokrát jsem začala psát tuto báseň O srpnové noci, která přetekla v ráno O tobě Asi i trochu o osudu Protože jak jinak tomu říkat Stokrát jsem začala Ale jak psát dál Bez zbytečného patosu? Jak správně popsat To krásné Modrozlatorudé Babí léto?…

Ale já nepláču! Jen do kašny spadnul pětník A já se moc nakláněla nad hladinu A dál... však tušíte sami. Ale já nepláču! Jen vzduch se prudce ochladil A má tvář byla příliš teplá A dál... však tušíte sami. Ale já nepláču! Jen já byla jen já A tys…

Dobře to končí Hudba, objetí a už běží titulky Jak dojati odcházíme z kina Další happy end Pro hrdiny stříbrného plátna A doma v zrcadle Jsme hrdiny my Taky je stříbrné Jen je to bez hudby Bez objetí A bez happy endu Jen jeden jediný by stačil Jenom…

Vždyť je tu krásně Listí šustí pod nohou Stromy šeptají Nikdy tu není ticho Vždyť je tu krásně Břízy rozsvítí den A tisíc světel prozáří noc Nikdy tu není tma Vždyť je tu krásně Tolik naplněných životů Nejen chyby Nejen pláč Taky smích, radost,…

Červenec shořel, dohořívá srpen A ze strnišť už táhne brzká tma A nebe pláče nejen Perseidy A nebe pláče taky za nás dva Dozrály trnky na vyschnuté mezi Už vláčí pole, červená se sad Vlaštovky ztichle opustily dráty A já tu čekám - na nějaký zkrat…

Jakou Barvu má noc? Jako šepotavá křídla můr Hořící u plamene lampy Jako tiché kroky v trávě Orosené slzami světlušek Jakou Barvu má oheň? Jako mihotání řas Když z očí tečou vzpomínky Jako ulámaná křídla Co anděl nechal na strunách kytary Jakou…

Kam jsem se poděla? V odřeném klobouku S děravýma botama S batohem, co přetrhlý má řemen (to ale nevadí, vždyť je stejně prázdný) Kam jsem se poděla? V košili bez knoflíků S páskem z tkaniček S kytarou bez půlky strun (a přesto dá se na ni zahrát…

Až dálka pustí tě zas k nám Na obrubník sedneme si spolu Staří jako svět a mladí jako den Všechny svoje trable shodím dolů Až dálka pustí tě zas k nám Otevřem si každý svoje pivo Znavení a ušlí životem Znavení a ušlí jak sám život Až dálka pustí tě…

Zapomněli nás u silnice S posledním cigárem A se zvětralým pivem Bez lístku A bez jízdních řádů Kdoví, jestli ještě něco pojede Zouváme uprášené boty Nohy noříme do strouhy Dělíme se O rantl, pivo, o cigáro O strouhu O vzduch, o léto a čas Dělíme se…

A bylo to téměř jako dřív A bylo to skoro jako vždycky Ale přesto Nikdy to nemohlo být stejné Čas a prostor jsou proměnné V rovnici nás všech Které není jak vyřešit A tak počítáme dál Každý na své straně rovnítka A sčítáme všechna bylo, bylo, bylo…

Hlavně ne v zimě Až sníh pokryje kostry alejí A ze závějí budou trčet prsty mrtvé lebedy Radši na jaře Někde pod rozkvetlou třešní Nechat se zasypat okvětními lístky Nechat se přikrýt vůní Hlavně ne v zimě Až stopy zapadají sněhem A nebe zbledne na…

A sojčí pírko (nebo čtyřlístek) Až dáš si za klobouk a nadechneš se zplna Smaže ti slzičky ze všech bolístek Srdce ti rozmetá přeradostná vlna A sojčí pírko v barvě nebeské Až dáš si do klopy a vyběhneš vstříc lesu Smaže ti ze srdce všechno nehezké…

Ticho před bouří Zastavení dechu A není kam si dojít pro útěchu A není koho prosit o přístřeší A tvůj nářek nikdo neutěší

Setřepat tě Jako déšť Který zachytí krempa mého klobouku Setřepat tě Otřást se Zbavit se tě A pak Ještě chvíli se nepohnout Než tě vysuší slunce Setřepat tě Jako prach Který se na cestách nachytá na boty Setřepat tě Otřást se Zbavit se tě A pak…

Sekundy se slévají do minut Minuty do hodin Hodiny do dnů Tok času je tak relativní Dvacet minut s tebou Je jako dvacet sekund A když nenapíšeš jediný den Podobá se to staletí... A v tom staletí Zemře zdravý rozum A nahradí ho klišé Ach, hodiny!…

On jí říkal Brouku, ona jemu Zlato Potkali se v dole, víceméně vzato - potkali se v dole téhle temné doby: své zlato si musíš nabrat do zásoby. Říkala mu Zlato, on jí říkal Brouku Dá se říct, že potkali se na palouku Na palouku světa když hledali…

Fejsbuk je zlo Protože Pořád Pořád dokola Dívám se a slzím na klávesnici A ty nepíšeš Fejsbuk je zlo Protože Pořád Pořád dokola Dívám se a hryžu monitor A ty jsi offline Fejsbuk je zlo Protože Pořád Pořád dokola Dívám se a tluču hlavou o touchpad A.…

A když se cítíme nejvíc osamělí Když oči zestárnou a poztrácejí lesk Když není na světě nic, co bychom chtěli Když naše veršování pohlcuje stesk A když už nevíme, kterým směrem jíti A když už nemáme ani na lístek Když pozdě zdá se být na nějaké žití…

Špilberk se sklání k městu Město se na něm zrcadlí Milionem malých teček Zlaté tygří oči lamp A Petrov vzpíná věže k nebi Lesklé řeky kolejí Parnas vzdouvá kamenný baldachýn A u vody zní ticho Vidět Brno (jednou jen) A zemřít

Překrásný podzim Na nebi modře Na stromech zlatě Na zemi černo Snad trochu slzavo Ale kdesi v duši Až na dně, na dně nevědomí Radost Zvláštní Nepochopitelná Zatím ji nechápeme A ten mírný úsměv na rtech Nám ostatní snad vyčtou

Je to tak těžké Nepodlehnout Když všechno křičí "Ano! Ano!" Je to tak těžké Nepodlehnout Když všechno chce Je to tak těžké Nepodlehnout Když v těle každý sval se bouří Je to tak těžké Nepodlehnout Když všechno tolik chce Je to tak těžké Nepodlehnout…

Je po sezóně Kavárny poskládaly slunečníky Listí zapadalo promenády Už ho ani nikdo neuklízí Kašny vyschly Dozpívaly vodotrysky Oněměly parky Opuštěné jsou lavičky Smutek zavalil město jako mlha Splín se lepí na paty jako bláto A vzpomínky na léto…

Ta první podzimní smutná chvíle Když první mrazík spálí jiřiny Když na okně najdeš mrtvou včelu Když na drátech nesedí vlaštovky Když v obchodech lákají na Halloween Ta první podzimní smutná chvíle Když uklidíš sandály A vytáhneš gumáky a deštník

Prší podzimní nálada V kalužích leskne se tichý žal Paměť to pojmout nezvládá Jak bys ma nikdy nebozkal Listí zapadá chodníky A utopí všechen ostrý bol Je třeba začít od píky A ty si na mňa zabudol Prší podzimní nálada Pojď, severáku, vzedmi se a…

Za lesem sekou Den za dnem Stéblo za stéblem padá k zemi Za lesem sekou Za lesem sekou Léto

Dlouhá byla cesta mého Romea Kolik řek přebrodil V kolika hostincích spal S kolika vlky se musel bít A s kolika soky A to vše jen proto, aby našel svou Julii Mrtvou Dlouhé bylo čekání tvé Julie Kolik dní proplakala V kolika chvílích se chtěla vzdát…

Mířím domů a je mi blaze Za sebou tuny šťastných chvil Mířím domů a je mi blaze Bez stříkaček a bez extáze A ve vlasech mi popel zbyl Mířím domů a je mi skvěle Mám rozjásanou náladu Mířím domů a je mi skvěle Báseň tu píšu uzarděle Bez průtahů a…

Pět stínů kdesi na baštách Pět stínů, klapot kroků Vemte mi stesk, odžeňte strach A zbavte mě pár roků Pět přátel v tónu souznění Pět přátel v tiché shodě Aspoň tohle se nemění A zbytek... dejme vodě Pět srdcí tluče jako gong Pět srdcí a pět duší Ať…

Kde hledat správná slova? Villone, příteli, poraď Kde tys je našla, drahá Emily? A vy, pane Poe, odkud vám je Havran přinesl? Kde hledat správné rýmy? Pan Skácel našel je A našel je i Nezval Ba i ty, Baudelaire, prokletý poeto Kde hledat správné…

Chci číst básně A čtu jenom skripta Chci zpívat Nohavicu A místo toho zpívám Valčíček Chci tančit tango A zatím šlapu zelí Chci se smát Jenže není čemu Chci plakat Jenže nemám proč Chci milovat Jenže nemám koho Už asi není cesty zpátky Protože na…

Není proč spěchat A není ani kam Svůj maják v mlze dávno nehledám Není proč spěchat A ani za kým není A moje zastávka je na znamení Není proč spěchat A není ani jak Než můj vlak jede rychleji i pohřebák Není proč spěchat A není ani kam... A tak už…

Zrníčko písku uvízlé mezi prsty Nikdy se nevzdávat Ohrané klišé, co nikomu nepomůže Pár kapek vody zachycených v dlani Stát pevně na zemi Možná jen fráze, co už není pravda Světlo majáku na kraji útesů Chytit správný směr Naděje - přání, které…

Čtu dobře ve tvé tváři V tom lexikonu proradnosti V tom prošlém kalendáři Ve slabikáři nestálosti A není už kam spěchat A vlastně ani proč už není Rolety v oknech nechat Do úplného zatemnění Čtu špatně sama v sobě Jen natahuji prázdné dlaně Je tu…

Jako facka Chvíli ticho a potom proud slov Celé moře vět A přitom ani jedna slaná Jako pravý hák Hádají se ve mně mé dvě já Zatím jenom dvě Za chvíli jich bude mnohem víc Jako gilotina Zranění se stane mnohem snáz Než pak vyléčí A po některých zbyde…

Jsou písně, které nikdo nechce zpívat Cesty, kterými nikdo nechodí Lidé, které nikdo nemiluje Zpívej svou píseň na známé cestě domů Zpívej ji, dokud máš komu

Vím už proč nebe rudne při západu slunce Proč jsou kapky rosy duhové Proč hvězdy mrkají Proč prší a jak se dělá mlha Už mě naučili tolik o tvaru řek Hodně o lese a hodně o vesmíru Spoustu věcí o lidech A o tom, co by měli a co ne Pořád ale nevím nic…

Prázdná kasárna Mezi dlažbou raší tráva Bosky tu nechodit – trní se do pat zařezává A slunce v těchto zdech je nevítaný host Největší peklo schystá Vlastní žárlivost

Sedla jsem na starou, zetlelou kládu Prošla jsem mokrou a zelenou travou Vylezla na skálu, nedbajíc´ pádu Všude jsem hledala krásu. Tu pravou Kláda mi košili špinila hnědí Tráva mi kalhoty zmáčela celé Z výšky jak padati i jiní vědí Krása se podobá…

Jsou chvíle, které toužíš chytit do obou dlaní, nepouštět, lidi, s kterými chceš se řítit přes vše, co podstrkuje svět. Jsou chvíle, které nezachytíš stejně jak vodu do dlaní, chvíle, kdy úžasně se cítíš a který maže svítání. To když se hvězdy na…

Po cestě mezi poli pomalu si kráčím, vevnitř mě něco bolí, tak se zvenku mračím. Po cestě mezi poli beze spěchu, z lína, najednou po okolí zavoněla hlína. Hlína je krví země, trávou obvázaná, řine se polem ke mně, kde já kráčím sama. Po cestě přímé,…

Oheň hořel a leskl se ti v brýlích Oheň hořel a jiskry létaly Oheň hořel a po všech hezkých chvílích Jen opálené uhly zůstaly Oheň hořel a praskal do temnoty Oheň hořel a pak umíral Oheň hořel a připaloval boty Nikdo z nás si toho nevšímal Oheň…

Životem tančím pozpátku Z bot mi čouhá klišé Sentiment v pětišestinovém rytmu Životem tančím pozpátku Vrážím do stěn i do lidí Zakopávám o své vlastní nohy Životem tančím pozpátku Broukám si tiše do taktu Zvyk, co uráží ty správným směrem Životem…

Něco na odlehčení Kdo chodí světem bez čepice, zastydět by měl se hned, vlastní čepice bývá více, než klobouk, co nabízí svět. Nad očima se nosit musí, kšiltem vražená do čela a kdo ji jinak nosit zkusí, tomu by patřit neměla. Tajemný stín když…

Zase jdu po kolejích Zatím jen ve snu Ovšem slunce zlatí svět Docela jako doopravdy Zase jdu po kolejích A stříbro šín je oslnivé Místo bot obouvám si Rozpuštěný asfalt z pražců

Až hvězdy zase začnou padat z nebe Zaplanou ohně na kopcích Kytary začnou ladit hlas Pelyněk zavoní svou prapodivnou vůní A známé cesty Povedou na neznámá místa A svítání zapálí kapky rosy A soumrak se rozhoří v našich očích Až hvězdy zase začnou…

Piju už třetí šálek kávy a venku slunce zapadá, a vítr fouká - jako z ledu - a tady v teple hraje blues. Nemůžu pořád dostat z hlavy věc, co mě pořád napadá: že odpustit mu nedovedu, ač už jsme ušli cesty kus. Piju už třetí šálek kávy a nemění se…

Speciálně pro Brňáky V rozjezdech bývá pološero Snad aby nevybledly útržky noci Všechny ty tance Úlomky melodií, vět Pohledy Cinkot sklenic V rozjezdech se špatně čte A špatně se píšou básně Kazí to oči A bolí z toho hlava Ta tma Nedělá člověku…

Kolik je hodin, slečno? Příliš pozdě, tak je to, příliš pozdě! Můžu snad napravit, co jsem pokazila? Či je snad příliš brzy? Nebudu se ještě vzdávat, ještě ne! Je čtvrt na devět, pane. To nic. To jen zase jednou nevím, kudy kam

Zbývá Tolik tratí, po kterých jsem ještě nejela Tolik cest, po kterých jsem ještě nešla Tolik lesů, v kterých jsem ještě netančila Tolik rybníků, v kterých jsem se ještě nekoupala Tolik mezí, na kterých jsem ještě nespala Tolik obzorů, po kterých…

Dům celý zarostlý byl v růžích a kolem temněl třešní sad a břečťan po stěnách se plazil – dům ne, spíš tajuplný hrad. Kdoví, co v jeho zdech se skrývá, růže ho střeží kvetoucí, možná tam zakletá spí dívka a možná jenom pavouci. Dům celý zarostlý byl…

Zoufalství předpůlnočních hodin Než dnes se změní v zítra Než zhasnou všechna světla Než spadnou všechny hvězdy Ticho doby dávno po setmění Když na návrat je brzy Když na odchod je pozdě Když i dech je nahlas Ten okamžik osamění Kdy slyšíš vlastní…

Už se stmívá, ještě sečou pole, přes strniště vítr zafoukal, v patách za ním kráčí kdosi cizí, možná tulák, možná dávný král. Už se stmívá, teprv jedu domů, mraky se mi sběhly nad hlavou a ten někdo, kdo jde přes strniště, nohy sotva zdvihá únavou.…

Na srdci tíha a pocit Že někdo stojí přímo za mnou I když sedím zády u zdi Nic se nestalo To jenom ty jsi pryč A nejspíš už napořád Ty a on a on Prokleta budiž nádraží Koleje se tu dělí a míří všemi směry A vlaky po nich mizí a lidé s nimi Ty tam,…

Čtu příliš knih a piju příliš vína a v noci se pak měním v rytíře, a konám činy hodné Lvího srdce, a konám činy přímo k nevíře. Jsem obrněná donkichotka z jihu, jsem obrněná proti realitě, ani lev mi hrůzu nenahání, lidí se však obávám jak dítě. Má…

...ty mi budou chybět Ani ne tak ulice a stromy Park Ani ne vzpomínky Vzpomínky si můžu vzít s sebou Ale trať i s celým vlakem? Dvě koleje a aspoň tisíc pražců Ocel a beton (I když radši než beton mám dřevo a tér) A mašina a k tomu čtyři vagony A…

Já měla sen A vzdala se ho Prý odvážný byl víc než dost A další ztrácím pro druhého Pro tebe, pro tvou budoucnost Když víc než ten sen nezbývalo Když víc než ten sen nezbylo Když měla jsem jen takto málo Tak mě to málo zradilo Tys měla sen A já v…

Když jsme se střetli v křižovatce času Hledali léky proti všednosti Na rtech mi zhořkly všechny moje chyby, Mé přešlapy a moje slabosti. V zápalu boje proti sobě sami Do pláče smích a do smíchu zas pláč V příšerném tanci kolem vlastních hrobů…

Leželi jsme v trávě Za hlavou červené světlo vysílače Zdvihla jsem ruku A chytla ho do dlaně Malou červenou bludičku Hřála a chvěla se Jako srdce Jako slunce Natáhla jsem se mnohem víc Lusknutím jsem rozehnala mraky Minula Mléčnou dráhu A chytla do…

Kap Kap Kap Čas kape z rýny přesýpacích hodin Pomalu dopadá do kaluže věku Není kam spěchat, život neuteče Kap Kap Kap Na starém nádraží déšť crčí z kraje střechy V zahradě za plotem šustí v starém listí Trošku to bolí, tohle dospívání Kap Kap Kap…

Ráno jsem vstala levou nohou A byl pátek třináctého Ať se přihlásí, kdo věří na pověry Den byl krásný Měla jsem dobrou náladu Nečekaně dobrou na to, co se stalo Pak jsi napsal Zase ne Nechodím s křížkem po funuse To radši zatnout zuby A zalézt do…

Naše pošetilé intermezzo Nebude promítat žádné kino Napsali jsme je příliš málo slovy Pro příliš mnoho herců Naše pošetilé intermezzo Nebude chtít nikdo hrát Napsali jsme ho příliš tmavým inkoustem Pro příliš temnou scénu Naše pošetilé intermezzo…

Tam, kde se spojují dvě tratě Dvě slova To, co napadá tě Snad ještě neztratila něhu Jen dožít se prvního sněhu

Měď, zlato a krev! Tragédie o třech jednáních V hlavní roli šedá eminence Plíživá, chladná, všudypřítomná Toulavý hrdina létá světem na padáku Vlhký dotyk šedi ho poutá k zemi Strhneme barvenou oponu! Podzimní drama končí prvním sněhem

Z míst, kde mi bylo dobře Přivážím si vysušené kvítky Zavřené mezi listy knih A tak Skácela věnčím mateřídouškou Pán Prstenů oděl se do akátu Anna má Zelený dům v jasmínech A don Quijote zvoní na modrý zvonek Z míst, kde mi bylo dobře Přivážím si…

Kdybys měl poslední den života, co bys udělal jako první? Já bych našla kopec a na něm kříž A prosila o sílu A děkovala za život Kdybys měl poslední den života, co bys udělal jako druhé? Já bych našla lidi, se kterými si dlužíme A odpustila jim A…

Už jsem tu nějak podezřele dlouho neprezentovala svou "poezii", tak to musím napravit... Slečna Klára napustila vanu. Příjemné je v horku zchladit hlavu, horká voda ulevuje nohám, bublinky jsou dobré na únavu. Tehdy v létě taky bylo horko! napadně…

Ve své masce šedé tiché myšky Davem pluji, nikým neviděna Fialově kvetou tamaryšky A tráva mi sahá nad kolena Ve své masce vysloužilé divy Hrdlo vyschlé jako v poušti vádí Básnířky jsou tady - stále živy Ačkoliv boj s průměrností svádí Ve své masce…

Je skoro půlnoc, čas nám teče do bot Je skoro půlnoc a jen my v tichu bdíme Je skoro půlnoc a mě blesklo hlavou: Co když už se nikdy nespatříme? Zní kytara jak něžný hlásek trávy V té melodii vemlouvavě známé Zní kytara a mě blesklo hlavou: Co když…

Jistě, v celém světě zuří boje a slušnost se tváří zvetšele, ale to přece nic neznamená – viděla jsem plakat přítele. Jistě, všichni prodávají něhu a po květech dupou vesele, ale to přece nic neznamená – viděla jsem plakat přítele. Jistě, jsou tu…

Ulice je dlouhá, nikde nekončí, pomalu se stmívá – jak uvidím cíl? Potřebuju maják, jinak ztratím směr. Ze všech snů a přání jenom popel zbyl. Jdu sama… Jak dlouho? Čas se zastavil, slunce dávno zašlo… Můžu ještě dál? Lampy také hasnou a já nevidím.…

Děti, ty jsou nejzvláštnější zařízení světa K sdělení té skutečnosti stačí jedna věta Kruté – hodné Smích i slzy Sladké – hořké Černé, zrádné Jako vítr Jako oheň Jako rána Slovo pádné Milosrdné Bez milosti Bez srdce I s velkou duší Bezelstné I lišky…

Když v Brně sněží, koukáš na to z věží, je to, jakoby na domečky stavebnice někdo sypal prach ze všech kříd, které děti vykreslily o chodníky. Když v Brně sněží a všude sníh leží, je to, jakoby na domečky stavebnice někdo položil peřinu a ta…

V souzvuku milém zpívám si s Krylem, smutně se tu směje, když se struna chvěje. Zpíváme si do pochodu o katovi v rudé kápi a pan Kryl je trochu smutný, myslím, že ho něco trápí. Nemám odvahu se zeptat: „Co se děje, pane Kryle?“ Snad teď… ne, to…

Studánky při cestách se stříškou zborcenou a s vodou zkalenou, mám o vás strach. Studánky při cestách pod listím zapdlé, pod listí uvadlé mám o vás strach. Studánky při cestách kamením roubené, kdo na vás vzpomene, mám o vás strach. Studánky při…

Přijedu ve středu ráno A jestli ne, tak mě nečekejte Možná mi ujel vlak A možná Ujel mi i celý život Přijedu ve středu ráno Až bude takovéto šero Předtím než začne den A předtím Než skončí na nebi noc Přijedu ve středu ráno S batohem, kytarou přes…

Byli jsme si vzdálení a blízcí Vyšlí z módy jako staré boty Neladící jak falešné noty Vznešení a nádherní a nízcí Byli jsme tak bez citu a s citem Jako malí – věčně uražení Se snahou a přitom bez snažení Byli jsme jen obehraným hitem Byli jsme tak…

Život je občas ruská ruleta S jedním nábojem buben se točí Těžko se křičí pravda do světa Lehko se nad ní přivíraj´ oči Život je občas stoka páchnoucí Špína ji prolezla až na dno Kolem ní pobíhají pavouci A spadnout do ní není radno Život je občas…

Pověz mi, kdo vlastně jsem? Zlá a krutá, srdce z ledu Milovat už nedovedu Pověz mi, kdo vlastně jsem? Prospěchářská, hnusná mrcha Co před realitou prchá Pověz mi, kdo vlastně jsem? Než lidi mám radši nebe Radši lesy než-li tebe Pověz mi, kdo vlastně…

Ten čas byl sladký půlrok lásky Štěstí jsem hrstku sehnala Byla jsem malá a jak s tebou S jinačím jsem se nesmála Pak přišel dlouhý půlrok žalu Láska mi srdce zničila Byla jsem větší-kvůli tobě Nejvíce slz jsme prolila Bylo to krásné, mít tě ráda I…

Vezmi svůj kříž A se mnou srovnej kroky Neříkej „Počkej“, já dost se načekal Přestaň mi tvrdit, že máš už své roky Vezmi svůj kříž A pojď se mnou dál Vezmi svůj kříž Je snad metrák těžký Neboj, to zvládneš, těžší kříže znám Nepůjdem dlouho, i když…

Jak vodu do dlaní Jak písek, jako hlínu Jak suché jehličí Se budem nabírat A letní svítání V plném srdci splínu A pírko slepičí Den bude otvírat Jak hvězda zářivá Obzory zamlžené Jak louka kvetoucí Jak rozoraná zem Jak rosa chladivá Jak srdce…

Po cestě mezi strništi Se vítr prohání Zazpívá, pískne, prosviští A stromy naklání A hnědá hlína pod nohou Ti vlhce zavoní Mraky se ženou oblohou Jak jezdci na koni Na mezích šípky dozrály Jabloním zlátne vlas A všechno, co jsme zpívali Zní větrem…

Každá růže trny mívá Vykvétá a vadne zas Když se v noci připozdívá Slavík v keři růží zpívá Moje píseň s jeho splývá Ta píseň jde přímo z nás

Čas se vleče líně Spí kytara v klíně O čem se jí asi může zdát? Ze sna tiše brnká- Kolem běží srnka- Až se vzbudí, bude o tom hrát O dvou prázdných dlaních A o smutku na nich O ohni, co pálil a pak zhas O plačtivé době O mně, o ní, tobě O popelu,…

Mezi hroby roste tiše Čtyřlístek a petrklíč Někdo přibil staré dřevo Napříč na vztyčenou tyč A na břevno přibil nápis Který krví podkládal Kdo nápis na kříži přečte Ať vypráví zase dál

Brácho, podívej vzhůru Dvě hvězdy nám svítí A vábí nás výš Koukej, v dlani mám kůru A věnec mám z kvítí A v trávě je myš Brácho, noc už se sklání A cvrčci nám hrají A voní tu zem Koukej, pod hvězdnou bání Jsme skoro jak v ráji A každý v tom svém.…

Jestřáb kroužil nad oblaky Těžko ostřil svoje zraky V mládí žraní mrkve flákal A tak dostal šedý zákal

Na zamžené tramvajové okýnko Napíšu ti jen pár skoupých řádků A bude v nich smutek krátkých nedělí Dlouhá řada nekonečných pátků Na zamžené tramvajové okýnko Popíšu ti hloubku nebe v noci Dočteš se o milionech jasných hvězd Snít si v trávě že je…

Byli dva, malí-bez domova Ale šli světem společně A i když byli nemajetní Bylo jim vždycky báječně Byli dva, měli málo věcí Dvě věrná srdce na dlani Ona se bála přo soumraku A on sliboval svítání Byli dva, našli domek z karet A když nic nikdy neměli…

Dotkl se mé dlaně Vrhl pohled krátký To, co bylo nejde Přece vrátit zpátky Dotkl se mé dlaně A mně úsměv ztuhnul Odstrčila jsem ho- On zklamaně uhnul Dotkl se mé dlaně A mně ztvrdly oči Jako oči šelmy Než na kořist skočí Dotkl se mé dlaně Zpět jsme…

Na plátcích růže se usadil Čas Sedí a čeká, bojí se nás I já se bojím a čím dál víc: Růže má čas, ale já nemám nic

Dálka mě zase volá A cesta vede zdola A na vrcholku, tam obchází strom Jeho stín černě hladí A vítr listí svádí A za kopcem se otevírá lom Mraky táhnou jak husy Proč cesta končit musí Proč vůbec všechno musí konec mít Proč oblíknout se cesta Nedá…

Jen křídla dávno unavená A oči cestu hledají A ústa uzamčená-mlčí Na nic se radši neptají „Kudy se lítá do Betléma?“ Chtěl by říct, ale neříká Jen na dně očí hledajících Pomalu roste panika Už dva tisíce let tu bloudí Těžko ho něco odradí Dál hledat…

Země se ukládá k západu slunce a já se vracím z města měst, pohřbená v záplavě zbytečných frází pohřbená v lavině hloupých gest. Obzor se zabarvil rozlitou krví, město mě nechytlo na svou lest, na stánky, volání cizích řečí, za které nabízí vlastní…

Na lavičce kdesi v půli cesty, na lavičce s prknem zlomeným, na lavičce s oprýskaným lakem, slova vstříc nám plynula jak dým. Jako dým se rozplývala vzduchem, jako dým se kolem vinula, jako dým – jen vůně po nich zbyla, naše srdce jak dým minula.…

Točíme se v kole jak kůň v kolotoči, hudba, stoly, lidi – celý svět se točí. Celý svět se točí v rytmu valčíkovém, konečně mám sílu říct ti svoje sbohem. Říct ti svoje sbohem, dupnout v rytmu polky, teď si hledej štěstí u jinačí holky. U jinačí…

Věky vyšlapaly cestu naskrz lesy, trochu váhavě se káně ozývá, čas se rozdrobil a poztrácel se kdesi, v oči přivřené se slunce zarývá. V tichu bezvětří a v hluku lesní bouře, kdy blesk za bleskem se řítí lesu vstříc, v záři plamenů a v obejetí kouře…

Komu by se vstát chtělo, když se sotva setmělo? Jiní teprve chodí spát, já se musím vzdělávat.

Skákala bleška po louce, měla rozmarýn v klobouce, ježek jí šlápl na nohu, řekl: „Já za to nemohu, měla jsi špatnou polohu!“ Skákala bleška po poli, doma i v celém okolí, ježek jí šlápl na hlavu: “Dělám to pro tvou nápravu, nemáš tu brzdit dopravu!“…

Horo, Horo, Černá Horo, bez tebe je smutno skoro, bez tebe je plno hoře, navíc žízeň jako moře, bez tebe je plno pláče, tam, kde jsi, zas všechno skáče, tam, kde jsi, zas všechno jásá. Černožlutý nápis hlásá, zaujme i tvoje oči: Zde se Černá Hora…

Dekadence I. Tiše seděl na schodech, úsměv na rtu šedém, v bílé tváři bílý sníh – vločky letí nebem. Spí? Tak ať ho nevzbudíš! Dveře za ním vrzly, on se ani nepohnul – vždyť byl na kost zmrzlý! Dekadence II. Zas městem svítí Vánoce a v jednom temném…

Když píšu Píšu jako všichni Kteří už psali přede mnou. Básníci Hrají si jak děti Krátí si život veršů hrou. Když píšu Tak jsem jako všichni, Kteří už psali… Básníci kterým jejich verše pošlapali

Hej, brácho, oheň hoří, tak klestí polož opodál, my necháme ho na pak… Netvař se, jako by ses smál! Neříkej, že´ s to říkal, sama vím, že mi nevěří, oheň už brácho, hoří, já hořím s ním jak pápěří. Kus dřeva ještě přilož, jde vlhká zima při zemi,…

Koleje – cesta ocelová – kudy dál možná váhají, jsou to jenom dvě rovnoběžky, které se v dálce setkají. Lidé jsou občas jako šíny, celý život se míjejí a pak se v dálce tiše spojí v jedinou řeku kolejí.

Na vysoké skále nad vysokým srázem dno je skryté očím, vítr šeptá „Skoč!“ Miluju tě stále… Co po pádu na zem? Ano, klidně skočím. Ještě vědět proč. Nad hlubinou tmavou, nad propastí hrůznou dno se skrývá očím, leží nad ním mrak. Hledám lásku pravou,…

Pověz mi, kdo je vlastně v právu Když stejnou chybu děláme Když stejně hrdě nesem hlavu Pověz mi, kdo je vlastně v právu Když ani právo neznáme Pověz mi, kdo má pravdu asi Když oba slepí tápeme Když máme vyčítavé hlasy Pověz mi, kdo má pravdu asi I…