GRAFOFILŮV BLOG

"Píšu, tedy jsem"

Archiv

Hlavní je neprohrát

Jsou hry, kterých je lepší se vůbec nezúčastnit. A které není až tak moc potřeba vyhrát, jako spíš neprohrát. Trvalo mi dlouho, než mi došlo, co mi je. Přes rok. Pořád jsem si říkala, že ta nechuť cokoliv dělat je jenom lenost nebo únava, to ve dny,…


Už kvetou meruňky

Sedím v kanceláři, šmíruju z okna (výborně strategicky umístěný kancl) a okusuju tužku. Musím dělat tolik věcí, že mi taková chvilka flákání přijde jenom k dobru. Přemýšlím, jestli se mi víc nechce zpracovávat data, plichtit cabel management nebo…


S máslem až na konec světa

Říkává se, že žádná dobrá historka nezačíná slovy "To tenkrát, když jsme jedli salát." To je tvrzení celkem lehce zpochybnitelné, ale nikdo z vás určitě nemá historku, která startuje tím, že jste jen šli do obchodu pro máslo. Co historku. Celý…


Poznej nepřítele svého

Je doba vánoční, předěl mezi svátky a silvestrem, všichni jsou někde odjetí, díky čemuž se dá zaparkovat i v osm večer, baštím cukroví, dorážím salát, dávám zmrazit kapra, uklízím si dárky (krom těch nových pneumatik), děťátka mají prázdniny a tráví…


Babí léto jako když vyšije

Chytnu prstama poslední kousek léta, co uvíznul na umírajících kytkách na okně (umíraj, páč jsou to jednoletky, určitě ne proto, že jsem neschopná zahradnice). Od prvního září se nebe topí v modrý, odřený prsty mi trčej ze sandálů a večer přes sebe…


Všichni pod jedním nebem

Sluníčko svítí skrz plachtu stanu, kousek za hlavou šumí les, ve spacáku začíná být podezřele vedro. Chvilku přemýšlím, kde jsem a proč sjíždím z postele dolů.Pak mi to dojde.Po roce jsem zase doma.Málokdo chápe, proč se na louku v klínu lesa, pod…


Za zvuků pušek

Drápeme se do prudkého kopce, místy po čtyřech, zatínáme prsty do hlíny, chytáme se stromů, když se s námi začne bahnitý svah sesouvat. Upocení, do krve sežraní a poškrábaní se prodíráme houštinami, které jsou od pohledu neprostupné, pot stéká do…


Právě jsem se vrátila...

...z našeho bohužel již tradičního třídního srazu. Kdysi, před dlouhými devíti lety (čase, ty mizero, proč běháš rychleji než já) (i když to běhá vlastně každý), jsem napsala tento článek. Je v něm zmíněn náš třídní, Svatobor Sysel, jeden z velmi…


Katusi žije!

Katusi žije a nemá čas. Nemá čas si uklidit auto, takže si les vozí všude s sebou. Občas ručně vyháže listí, aby se dal aspoň mačkat pedál. Taky jí teď upadl výfuk, takže nejezdí corrolou, ale formulí 1.Nemá čas si uklidit pokoj, takže zapomněla, že…


Po kolena ve vodě #2: Podzemní řeka s ukradenou identitou

Řeka Svitava to nemá na své pouti lehké. Po pohodlné nivě mezi pramenem (či spíše prameny) a Blanskem si musela prorazit cestu granodioritem, a když už si říkala, že je v pohodě v brněnské kotlině, přišli lidi a pěkně ji zmršili. A o tom, jak to s…