"Píšu, tedy jsem"
...mám, když zapadá slunce a já jedu v neděli večer domů ze zkoušky sboru. ...mám, když si čtu ve starých denících a pláču. ...mám, když chytnu violoncello a započne "seance". ...mám, když stojím pod mohutnou klenbou gotického kostela či ve…
Sedla jsem na starou, zetlelou kládu Prošla jsem mokrou a zelenou travou Vylezla na skálu, nedbajíc´ pádu Všude jsem hledala krásu. Tu pravou Kláda mi košili špinila hnědí Tráva mi kalhoty zmáčela celé Z výšky jak padati i jiní vědí Krása se podobá…
Drobné sakrální stavby v krajině. Boží muka, křížky, kapličky, všichni ti Floriáni a Jani Nepomučtí u křižovatek. Kam se podíváte, všude narazíte na některou takovou stavbu. Je to nezbytný doplněk české krajiny. Klasický obrázek - remízek, pole,…
"To už se zase bude modlit marjáš," zamračí se sestřenka, když vidí velkolepé přípravy zbytku poutnické skupiny. Marjáš, jojo. Nevím proč, ale v ten okamžik mi to přijde jako mnohem přiléhavější název než růženec. Poutníci rozdělují úkoly, vyrážíme…
Máme tu další díl filmového občasníku a s ním jednu velkou a ošemetnou otázku: Který filmový soundtrack je nejlepší?? Předem vám říkám, že nevím. Na to se nedá odpovědět. Vždyť vkus na hudbu je snad ještě citlivější než vkus na filmy. Navíc člověk…
Jsou chvíle, které toužíš chytit do obou dlaní, nepouštět, lidi, s kterými chceš se řítit přes vše, co podstrkuje svět. Jsou chvíle, které nezachytíš stejně jak vodu do dlaní, chvíle, kdy úžasně se cítíš a který maže svítání. To když se hvězdy na…
Stěhování z místa, kde jste prožili celý svůj život, většinu svých lásek a mnoho svých pádů je zážitek velmi existenciální. Když vidíte své dosavadní bytí srovnané v banánových krabicích, když odpočítáváte dny už ne v kalendáři, ale na prstech jedné…
Smutně pozoruju vanilkovou zmrzlinu, která opustila druhé patro kornoutku a elegantním obloukem se snesla na mé černé kalhoty, kde nakreslila perfektní ulepkanou přímku a žuchla na zem. Během mého obdivu akrobatických schopností se druhý kopeček…
Po cestě mezi poli pomalu si kráčím, vevnitř mě něco bolí, tak se zvenku mračím. Po cestě mezi poli beze spěchu, z lína, najednou po okolí zavoněla hlína. Hlína je krví země, trávou obvázaná, řine se polem ke mně, kde já kráčím sama. Po cestě přímé,…
Jedno takové krásné, zamžené páteční odpoledne. Je klasické jaro, ptáci zpívají jako o život a kolem se hemží procházkující, běžci, psi... Myšlenky se hrnou rychle, bez ladu a skladu. Blok se plní slovy, poznámkami. Lehce je učešu až potom. Až udu…