GRAFOFILŮV BLOG

"Píšu, tedy jsem"

Chůze po kolejích

Zase jdu po kolejích Zatím jen ve snu Ovšem slunce zlatí svět Docela jako doopravdy Zase jdu po kolejích A stříbro šín je oslnivé Místo bot obouvám si Rozpuštěný asfalt z pražců


Katuši tropí hlouposti

Jsem na hlavu padlá. Na hlavu padlá, dětinská, prostě... prostě se nechovám na svůj věk. To prosím není žádná novinka, to se o mně říká už dávno, ale teď to můžu podložit i důkazy! Prosím pozor. Na ulici si zpívám, koleje používám jako kladinu,…


Já nic, já muzikant

Jak začít? O tom, že jsem muzikant a že hudbou žiju, jsem už psala ve své ódě na violoncello. Ale dneska bych to zevšeobecnila. Něco jako "co Čech, to muzikant". Muzika je v nás všech. V některých zvučí struna jediná, někdy navíc falešně, v jiných…


To be continued...

Můžeme o tom vést spory, ale seriály jsou a budou součástí života celkem velké části z nás. No jen se přiznejte, kdo aspoň občas nekoukne na nějaký seriál? I kdyby jen u žehlení. Seriály jsou nekonečné nebo třeba jen párepizodové, jsou geniální…


Až hvězdy zase začnou padat z nebe

Až hvězdy zase začnou padat z nebe Zaplanou ohně na kopcích Kytary začnou ladit hlas Pelyněk zavoní svou prapodivnou vůní A známé cesty Povedou na neznámá místa A svítání zapálí kapky rosy A soumrak se rozhoří v našich očích Až hvězdy zase začnou…


O cerelu, recepici a o tom, proč se neříká etuda

Táák, kdo má chuť na pořádný grammarnazi příspěvěk, ať čte dál. Kdo ne, ať nečte. Bude to kousavé, otravné, otrávené, cynické a nejspíš ne moc vtipné. Ale sesbíralo se mi tu pár krásných nešvarů a teď s nimi vyrukuju. POZN. na úvod: Nejsem génius.…


Zlobři jsou jako tiramisu

Pět minut si vybírám nějakou měkkou mandarinku, o kterou si nezmrzačím prsty a o které mi bylo zcela jasně řečeno, že to opravdu je mandarinka, ne pomeranč...a neuhodnete. Byl to pomeranč. Mrňavý, sadistický pomerančíček, který mi po prvním pokusu…


Káva na noc

Piju už třetí šálek kávy a venku slunce zapadá, a vítr fouká - jako z ledu - a tady v teple hraje blues. Nemůžu pořád dostat z hlavy věc, co mě pořád napadá: že odpustit mu nedovedu, ač už jsme ušli cesty kus. Piju už třetí šálek kávy a nemění se…


Milenci v kanadách

Jaro je tady a s ním i moje klasická jarní nálada. Už týden si šlechtím boty. Mám na nich už čtyři vrstvy krému, lesknou se, že se v nich pomalu vidím, z podrážek jsem vyšťourala poslední kamínek, mám vyprané tkaničky a odrezavěné šrouby. Moje…


Mnich aneb Čtyři blbci na Pletenici

Trošku povzpomínejme na léto... „Dochází dřevo.“ Mnich se polozvedne z trávy a ukáže směrem do lesa. „Já jsem svatý muž, musím tady meditovat. O pozemské věci se mají starat běžní smrtelníci.“ „Aby ses u toho meditování nepředřel,“ ušklíbnu se a…