"Píšu, tedy jsem"
Dělám teď v laboratoři. No, je to spíš takové hraní, jako za mlada na pískovišti - přesívám, plácám, hňácám, mačkám, roztírám, míchám, válím, vlhčím, suším, nikdo se mi tam nemotá a nekecá mi do toho (Pablo, španělsky mluvící a anglicky šišlající…
(Ano, poslední dobou blog zanedbávám. Vlastně ne tak docela poslední... no, třeba se teď, když jsem dosáhla tak pokročilého věku, napravím. Mám rozepsaných pár náročnějších článků a než je dopíšu, vždycky se něco změní a já je tak zase strčím zpátky…
"Spíš bych si dala burčák.""Tak si dej?""OK, koupím litr a půl a sejdeme se za dvacet minut na rohu.""Tak jo. Je hezky, skočíme na kopec nad Tesco." Když je to ze skla, prý to není alkoholismusJak mi přibývá let, zjišťuju, že si přátel vážím čím dál…
Nostalgické ublognutí nad starými přáteli, kteří se neměníVčera jsem se po hodně dlouhé době sešla s bývalou spoluhráčkou z bývalé kapely. Naposledy jsme se viděly loni o vánočním hraní, a kdy jsme spolu naposled něco podnikly, to už ani nevím,…
Ještě můžu psátPsát ještě můžu.... ale už nic vícAč mi víno zvolna plní hlavuPoslední cigároA jak odsouzená na popravuZvládnout musím, co mi tíží dušiOn neví, sotva vůbec tuší Ať nevíVždyť tohle je můj bojPod clonou deště schladím svůj nepokojA čas,…
Byla nejmladší, uřvaná, pořád zdržovala a večer jsme si kvůli ní nemohli povídat, protože z postýlky za paravánem řvala "Buďte ticho, blbečci blbí!"Byla pořád nejmladší, zdržovala už jen někdy, odmítala si hrát na vojáky a při dračáku se neustále…
Z posledních sil dotlapu z nádraží ke kolejím, kde na mě čeká Martin s vychlazeným Birellem. Když mě uvidí, rozesměje se. Já když uvidím svoje nohy po vyzutí bot a umytí vrstvy špíny, zapláču, ale netrvá to dlouho, sotva šoupnu mobil do šťávy, padám…
Ranní davy na Hluboké, dopolední davy v Ohradě. Oslíci musí bejt! Záchrana v podobě borůvkových knedlíků. Kolosální ruina a mrňavoučké náměstí. Malá Hluboká, nad kterou srdce zapláče. Akce P aneb V lesních temnotách plíží se dvě divoženky. Nebo…
Za čtvrt roku to bude sedmadvacet let, co si vykračuju po tomhle modrozeleným geoidu. No, vykračuju... v mým podání je to celý jinak, já si nevykračuju, já plantám, padám, zakopávám, zvedám se, těžko rovnám zlomený záda a bum, sotva se to podaří,…
Možná, že ne celý svět, ale minimálně Morava (a Čechy) určitě. A jak se poslední rok a hodně bavím víc interročníkově a interoborově, je to vidět ještě víc. Věc prvá: "Odkud jsi?" "Z tam a tam, to nejspíš neznáš." "Jasně že znám, je tam zámek/muzeum…